Krajina v okolí Nového Města nad Metují je protkána řadou romantických údolí. Jedním z nich je zalesněné Klopotovské údolí protékané Bohdašínským a Slavoňovským potokem.
Lesnatým údolíčkem nás provede žlutá turistická značka vedoucí z Nového Města nad Metují okolo zřícenin hradu Výrova k dřevěnému kostelíku ve Slavoňově.
Hned na kraji Nového Města narazíme na malou ZOO se zástupci naší lesní zvěře: s divokými prasaty, jeleny a voliérou s ptactvem (koroptve, perličky, krocani).
Za zookoutkem již vstupujeme do klidného, do novoměstských fylitů hluboce zaříznutého lesnatého údolí.
Převládají tu kulturní smrkové lesy, jen na prudších svazích se dochovaly suťové lesy. V horní části údolí se nachází i plošně nevelké louky s výskytem řady druhů rostlin, například úpolínu či oměje pestrého. V Klopotovském údolí byl zjištěn výskyt zhruba 400 druhů cévnatých rostlin.
Projdeme okolo Čertovy šlápoty – zajímavého hladkého balvanu v korytě potoka, který má uprostřed prohlubeň, připomínající otisk čertova kopyta. Pekelník jí tu měl zanechat, když kamsi utíkal, a nedávaje řádně pozor a spadl přímo do potoka. Dle nejčastější pověsti čert zuřivě pronásledoval svou oběť, snad čarodějnici, cesta necesta. By se nezdržoval oklikami skočil přímo z vysoké skály, a to tak zuřivě, že do přepevného kamene při doskoku zaryl své kopyto.2) Zda svou oběť nakonec dostihl, o tom už pověsti mlčí.
O něco dále nás uvítá kamením obložená Lesníkova studánka, upravená, jak prozrazuje letopočet na pamětním kameni, roku 1919.
Dále proti proudu dojdeme k Mertově díře. Jedná se o pozůstatek pokusů o těžbu stříbra. Přístup do štoly je uzavřen. Dle lidových legend v těchto místech objevil snad již v 14. (či 15.) století jistý Merta z Blažkova. Před ostatními místo tajil, rudu doloval sám a sám ji i prodával. Něco takového se ale nedá dlouho udržet v tajnosti. A tak není divu, že se to nakonec vrchnost dozvěděla a dala místo prozkoumat horníky a zřídit oficiální cech, z něhož jí patřily všechny zisky. Na počest objevitele alespoň důl pojmenovala jeho jménem.3) Jiní dolování v té době zase připisovali pánům z Dubé. Ani pro jednu z teorií ale nemáme žádné důkazy. Později měli zkoušet své štěstí italští prospektoři.1) Na tom by něco být mohlo, víme o jejich výzkumech např. v Krkonoších či v tzv. „zlaté štole“ na polské straně Vrchmezí. Pokud zde nějaké staré dobývání probíhalo, ukončila jej jistě třicetiletá válka, po níž místo zpustlo. Potvrzené zprávy týkající se dolování v Klopotovském údolí ale máme až ze století psmnáctého.
V roce 1745 vybízel Josef Frynta novoměstský magistrát, aby dolování obnovil. Teprve po mnoha letech se mu ale podařilo získat pro záměr další společníky, zvláště měšťana Františka Kodýdka. Frynta s Kodýdkem se v roce 1782 obrátili s žádostí o podporu na samotného císaře Josefa II., dohlížejícího tehdy na stavbu pevnosti Ples (Josefov)1)
Z císařova rozkazu zdejší lokalitu prozkoumal kutnohorský horní úřad. Jeho pracovníci dospěli k názoru, že se v místě skutečně stříbro nachází a že by se jeho dolování mohlo vyplatit. Objevili zde starší důlní dílo, stvořené pouze primitivním způsobem pomocí hornických želízcův bez využití střelného prachu.3) Bylo souzeno, že by jeden cent (100 liber) rudy mohl vydat nejméně jednu marku čistého stříbra, smíšeného se zlatem.3) Frynta s Kodýdkem a dalšími společníky dosáhli konečně 6. listopadu 1783 vysněného povolení ke kutání v „novoměstském pohoří“1) Založili hornický cech, jehož předsedou byl kutnohorský šichtmistr svobodný pán z Támů, štínošem Josef Frynta, důchodním František Pecold a starším František Kodýdek.1) Plni elánu obnovili starou zasutou štolu a pokračovali v kutání. Ve štole bylo nalezeno mnoho zachovalých prken původní výdřevy a hornického nádobí a náčiní.3) Bylo také třeba ze šachty vyčerpat mnoho vody.3) Bylo vytvořeno několik bočních šachet a byla shledána žíla stříbrné rudy na stopu silná.3) Naděje ale brzy pohasínaly. O dvě leta později bylo dolování pro skrovný výnos vydobyté rudy, chudobu podnikatelů a rostoucí neshody uvnitř hornické společnosti skončeno.
Mimo značené turistické trasy se nedaleko soutoku Bohdašínského potoka a bezejmenného potůčku od Spů tyčí Vaňkova skála s jeskyňkou.
Turistické možnosti aneb kam dál?
a) pěší turistické trasy
žlutá Slavoňov, kostel (2 km) – dále po modré Bohdašín (4,5 km) – Tis (6,5 km) – … – Sedloňov (14 km) – Šerlich, Masarykova chata (21,5 km)
žlutá Pod Výrovem (1,5 km) – Nové Město nad Metují, Husovo náměstí (2 km) – Nové Město nad Metují, Rychta (3 km)
místní okruh (zelená) Lázně Rezek (1,5 km) – Pavlátova louka (2 km) – Ve Studýnkách (2,5 km) – Nové Město nad Metují, koupaliště (3,5 km) – Nové Město nad Metují, hotel Metuj (5 km)
místní okruh (zelená) Pod Výrovem (1,5 km)
Použitá literatura:
- KLOS, Jan. Paměti města a zámku Nového Města nad Metují. V Novém Městě nad Metují: J. Klos, 1922, s. 84. Dostupné také z: https://kramerius.svkhk.cz/uuid/uuid:074fd1d3-e146-11e5-a98a-00155d010f03
- SVOBODA, Antonín a Jan DOBEŠ. Nové Město nad Metují a nejbližší jeho okolí. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1887, s. 34. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:09ecbdc0-b1f6-11e6-a108-005056827e5
- JODAS, Josef. Památnosti Nového Města n.M.: dle zápisek Františka Slavíka. Nové Město n.M.: T. Böhm, 1886, s. 54-58. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/svkhk/uuid/uuid:af133960-0424-11de-982c-000d606f5dc6
OD KLADSKÝCH HRANIC 