Neděli co neděli mohli tehdy vídávat deštenští stejný obrázek: horskou strání s námahou stoupá dvojice postav. Chudý horský tkadlec, shrbený usilovnou dřinou a mnoha starostmi, a vedle něj nejistě šmajdá malý chlapec. Krás hor a probouzející se přírody si nepovšimne ani jeden z nich: starší je zase nějak smuten a v obavy zadumán, a to člověk neshledává v okolí svém mnoho hezkého, a malý, ten nevidí vůbec ničeho. Vydali se na každotýdenní pouť k obrázku Bohorodičky, zavěšenému nad studánkou v dříšské stráni. Vyslyšená přímluva přišla by vhod: nebylo tehdy skoro v zemi ubožejších, než horských tkalců, pracujících za stavem od rozbřesku až do hluboké noci. Výdělek stačil přitom kolikrát sotva na dokoupení základních potravin (chudé horské políčko zpravidla nevydalo tolik, aby rodinu zcela uživilo); jak při tom zajistit zaopatření pro slepé děcko. Už byli téměř u studánky, když chlapec překvapeně volá: „ Jééé, tatííí, támhle se něco blejská.“ Na kmeni statného smrku zavěšený obrázek Panny Marie třpytil se právě pod dopadajícími slunečními paprsky. Postupně chlapec rozeznával i obrysy dalších předmětů. A časem zrak se mu navrátil úplně. Na místě zázraku postavili pak zbožní lidé kapli, do které onen obraz zavěsili.
Právě taková pověst (v drobných obměnách) povídala se mezi orlickohorským lidem o původu kaple na Dříši. Stejný či podobný příběh vyprávěl se u nás, pravda, možná až o stovkách studánek a poutních míst. Existuje i druhá verze pověsti, podle které ke studánce přišli onoho dne poprvé, potom co se místo zjevilo otci ve snu.
Skutečně tu prý kdosi nad studánku čisté vody zavěsil na statný smrk desku s mariánským obrazem, ke kterému chodili lidé z bližšího i vzdálenějšího okolí prosit o ochranu či mocnou přímluvu.
Dělo se tak po mnoho let. Drsné horské podnebí ale obrazu (či obrazům) ani trochu nesvědčilo. Pobožní občané rozhodli se zbudovat u studánky kapli blahoslovené Panny Marie. V létě roku 1809 dali se (po nezbytném schválení biskupskou konzistoří) pilně do díla.
Ještě téhož roku byla na svátek narození Panny Marie (8. září) slavnostně vysvěcena dřevěná, prkny pobitá kaple s malou zvoničkou. Původně jen jako prostá modlitebna, mešní licence (tedy právo sloužit mše) byla kapli udělena až roku 1866. I přesto se kaple záhy stala vyhledávaným poutním místem. Kaple ukázala se být nakonec pro farnost dokonce ekonomicky výhodnou. Mnoho poutníků přispívalo štědrými milodary, ze kterých po odečtení nákladů na údržbu kaple ještě zbylo na koupi nového inventáře do deštenského i jedlovského kostela.
Horská osada Dříš, rozkládající se na svazích Špičáku vznikla na počátku 18. století a tvořily ji převážně osamělé chalupy obklopené malými hospodářstvími. Na Dříši se časem konaly i slavné poutě. Zázemí poutníkům poskytoval hostince v sousedství kaple.
Poutní areál doplnila později křížová cesta, která původně stávala ve stráni za kaplí. V roce 1870 ji zhotovil sochař Hartmann z Olešnice (s jehož jménem se setkáváme i u řady křížů a soch, rozesetých v orlickohorské krajině). O 4 roky později byla kaple rozšířena o krytou předsíň, výzdobu kaple postupně doplnily nové sochy a obrazy.
Blížila se ale krutá léta válečná léta, která radovánkám nepřála. I hory posmutněly. Jindřich Štemberka, právník, velký propagátor orlickohorské turistiky a první chalupář v Antoniině údolí zachytil tehdejší ponurou dříšskou atmosféru v básni Smutný den:
Byl podzimní den. Mračna, mlhy k tomu.
Nad krajem kvílel vítr zoufalý,
při jeho pláči s koster teskných stromů
krvavé listy tiše padaly
A v Dříšské stráni, jež se k horám dívá,
křížové cesty sochy kamenné
zde stály jako duchů řada živá,
vyrostlá z půdy k smrti zemdlené.
To bylo v letech války, v době hrůzy,
kdy každý den se brodil v bolesti,
kdy hromy bily květných do haluzí
v krajinách zasvěcených neštěstí.
A u křížové cesty v Dříšské stráni
lidé se v bázni jak hmyz plazili,
modlitby tklivé lkaly k nebes báni,
výkřiky, které srdce mrazily.
Z těch otčenášů přerývaných vzdechy
pálily slzy a krev kouřila,
zem celá žalobami bez utěchy
nebeskou tvrdou bránu bořila.
Ach, luzná krajina, že srdce jásá!
Přírody zázrak svatý, veliký.
Přec duše krvácí a všecka krása
zapomnět nedá na běd výkřiky.
Již za války, roku 1915, zakoupil Štemberka hostinec v sousedství kaple a proměnil ho v horskou chatu Panorama, základnu české turistiky v Orlických horách.
V půli války byl odvelen i Štemberka. Přešla však nakonec léta válečná a nastala zlatá éra dříšské stráně.
Na Panoramu a její nájemce (manžele Soukupovy) neopomněl pět slávu snad žádný z turistických článků o Orlických horách ve starém tisku, v novinách se však objevovaly i samostatné inzeráty, jako například tento, otištěný ještě v průběhu roku 1915:
„V malé chvíli seděli jsme již v úpravné jídelně horské boudy „Panorama“, kterou před krátkým časem z německých rukou koupil oddaný přítel Orlicka dr. J. Štemberka z Rychnova n. K. Nynější nájemce „Panoramy“ (Fr. Soukup) s pomocí obětavého majitele učinil z boudy vzorný horský útulek, v němž opravdu je příjemno pobýti nějaký den. Zvláště v neděli je tu živo. Přijíždějí turisté ze všech končin Čech a také nejedno „procesí“ přichází sem s hudbou vykonati křížovou cestu a pokloniti se zázračné soše. Paní Soukupová je výborná a úslužná hospodyně a kuchařka k pohledání. Její zásluhou spižírna v Boudě vždy je plna mouky, masa i lesního ovoce, a zvláště milovníci pstruhů mohou si tu dopřáti výtečně upravené této lahůdky do sytosti. Což divu, že i my zvolili jsme si „Panoramu“ za východiště výletů po nádherném okolí.“
„O. M. V.“ Večer (Lidový deník), vydáno v Praze 25.8.1916
Panorama se stala významným turistickým místem. Dodnes o tom svědčí počet značených turistických tras, které se u chaty setkávají (jedna z „červených“ propojuje přímo Panoramu s Hradcem Králové, druhá s Novým Městem nad Metují, z Rychnova můžeme se vydat po modré (na starých mapách pojmenované jako Štemberkova cesta)). Brzy chata nestačila. Mnohokrát museli správci chaty zajišťovat těm, na které místo nezbylo, přespání na seně v některé ze sousedních chalup.
Chata byla brzy rozšířena – vznikl tak i ikonický balkón nad vchodem, místo slavnostních proslovů při otevírání Jiráskovy horské cesty.
Za povšimnutí stojí na staré fotografii i původní podoba turistických rozcestníků (cedule zavěšená vedle dveří). Později byla přestavěna terasa a chata byla rozšířena i na druhé straně (nalevo od dveří bychom nyní napočítali okna dvě.
Pár let po zavedení prvních pravidelných autobusových linek do Orlických hor byla zřízena zastávka přímo před chatou. Po velkou část meziválečného období se tak mohli hosté vyvézt od vlaků z Nového Města, Dobrušky, a později i Rychnova přímo ke dveřím jídelny.
Před sto lety: 30. července 1921 konala se na Panoramě velká slavnost ke zřízení Jiráskovy horské cesty – pěší turistické magistrály přes hřeben Orlických hor. Na Panoramě se tehdy (dle dobového tisku) sešly asi tři tisíce lidí. A slavnosti se účastnil i sám Alois Jirásek, jehož příjezd doprovázely fanfáry z Libuše. Ke slavnostnímu obědu podávala se mistrova zamilovaná roštěnka.
Panorama nestála (a nestojí) přímo na Jiráskově horské cestě, ale nejméně 6 kilometrů od ní, přesto si sem v počátcích většina turistů udělala odbočku. Před výstavbou Masarykovy chaty na Šerlichu na horách ubytovacích možností moc nebylo. Nocleh na Panoramě doporučovala většina tehdejších průvodci i nových turistických článků, třeba v článku J. Kamenického, pojmenovaném prostě: Orlické hory.
..…pak přes kopec do obce Deštné a do sousední obce Dříše kde je turistický hostinec, zvaný „Panorama“, zakoupený původně drem. Štemberkem, advokátem z Rychnova, nyní majetek královéhradeckého továrníka Pilnáčka. Má řadu pokojů po většině s více lůžky a studentskou noclehárnou a může ubytovati přes 50 turistů. Pohled z verandy chaty do horského dolu pod Deštnou a Sedlem jest opravdu nádherný. Třetí den pokračujeme z Panoramy po žluté a modré značce, který…..
(Národní listy, ranní vydání 25. července 1927)
Kapacita Panoramy však i přes několikeré rozšíření budovy omezená. Proto se továrník Pilnáček rozhodl vystavět v jejím sousedství pro ubytování hostů modernější a komfortnější budovu V roce 1930 vznikl Jiráskův dům s třiceti komfortními pokoji. Dobové inzeráty lákaly hosty na prvotřídní vybavení, otevřenou terasu a balkony, ústřední topení, lázně a autogaráže. Projekt vytvořil významný hradecký architekt Jan Rejchl, autor řady významných staveb v Hradci Králové (průmyslová škola na Pospíšilově třídě, společně s bratrem Václavem budova hlavního nádraží ) a východních Čechách (městské spořitelny v Dobrušce a Rychnově nad Kněžnou či turistická chata na Čiháku.
Nového tisíciletí se kaple nedočkala. Kolem roku 1990 probíhaly přípravy na rekonstrukci kaple, při kterých se ukázal špatný stav rámové konstrukce. Byla tak vystavěna kaple nová: zděná s dřevěným obložením. Slavnostní vysvěcení se konalo 12. června 1996. I přes odlišnou konstrukci zvenčí prakticky nepoznáme, že nejde o tu stavbu, kterou známé ze starých pohlednic.
Slavín
Na stráni nad Panoramou se nachází symbolický Slavín, připomínající osobnosti, jež se zasloužili o vznik a rozvoj turistiky v Orlických horách.
Na soklu čteme: zakladateli turistiky v Orlických horách a menšinovému pracovníku JuDru Jindřichu Štemberkovi k uctění památky v jubilejním 10 roce Československé samostatnosti. S přáteli turistiky postavil r. 1928 odbor KČST v Rychnově n. Kn.
Součástí Slavína jsou ještě obelisky spisovatelů Aloise Jiráska a Karla Michla.
Křížová cesta
Zastavení křížové cesty, věkem už dosti zašle, nacházely se původně v lese nad kaplí (dodnes tam mnohde nalezneme schody, ale i několik základových desek původních zastavení. V roce 2006 se jim dostalo opravy a nového umístění podél hlavní přístupové cesty od Deštného.
Kamenná zastavení jsou patrně ta původní, Hartmannova. Osázené litinové reliéfy ale patří ke klasickému inventáři východočeských poutních míst. Identické – v několika případech však s odlišným bareveným provedením – nalezneme i ve Studánce u Dobrušky, Rokoli, v Ticháčkově lese u Suchého Dolu pod Broumovskými stěnami a tuším že i v kladském poutním městě Lasek Miejski (mezi Lewinem a Olešnicí) či ve skalní křížové cestě na Křížovém vrchu u Adršpachu.
TURISTICKÉ MOŽNOSTI aneb kam dál?
Tip: itinerář turistických tras jsou interaktivní. Kliknutím na název lokality se tak lze virtuálně procházet regionem.
a) pěší turistické trasy:
modrá: Deštné v Orlických horách (1 km); dále po žluté: – Zákoutí (3 km) – Šerlich, Masarykova chata (6,5 km) – Na Cikánce (7,5 km) – Trčkovská louka (9,5 km) – Bedřichovka (11,5 km)
červená: Jedlová (1 km) – Svatý Matouš (2 km) – Nad Svatým Matoušem (2,5 km) – Luisino údolí (5 km) – Kamenec (7,5 km) – Zdobnická seč (9 km) – Nad Zdobnicí (11 km) – Nad chatou Kovárnou (14 km) – Rampuše ( 15 km) – Liberk (18 km)– Ivanské jezero (22,5 km) – Rychnov nad Kněžnou, nám (26 km)
modrá: Mnichová (3 km) – Nad Antoniiným údolím (5 km) – Mýto (5,5 km) – Proloh (8 km) – Nová Ves (9 km) – Skuhrov nad Bělou (11,5 km) – Nad Lukavicí (15 km) – Rychnov nad Kněžnou (20 km) – Rychnov nad Kněžnou, železniční stanice (21 km) – Kostelec nad Orlicí (28 km)
červená: Nad Koutem (1 km) – Prázova bouda (2,5 km) – Rovné (4,5 km) – Dobré (7,5 km) – Lhota u Dobrušky (10 km) – Skalka, odbočka k židovskému hřbitovu (12 km) – Skalka, zámeček (12,5 km) – Podchlumí (16 km) – Opočno, nám (22 km)
červená: Nad Koutem (1 km) – Kout (1,5 km) – Šediviny, kostel (2,5 km) – Šediviny, bus (4 km) – Nedvězí (6,5 km) – Bystré (9,5 km) – Ohnišov (14 km) – Nové Město nad Metují (20 km)
červená: Nad Koutem (1 km) – Kout (1,5 km), dále po žluté: Pod Špičákem (2,5 km) – Plasnice (3,5 km) – Sedloňov (6,5 km) – Polom, hájovna (8 km) – Nad Ruským údolím (9,5 km) – Polomský kopec (11 km)
OD KLADSKÝCH HRANIC 
Napsat komentář