Police nad Metují

Toho, kdo by se těšil na procházky po nábřeží, může dnešní název města poněkud zmást. Centrum města je od řeky vzdáleno 2 kilometry a i celého katastru města se vlastně řeka jen letmo dotýká, tvoříc jeho hranici v délce asi 400 metrů v místech ústí potoka Ledhujky.

Právě potok Ledhujka a jeho bezejmenný přítok, sbírající původně vody v močálech u kláštera (močál, později přeměněný v rybníky, je dnes už vysušený a zastavěný a potůček ve většiny své délky zatrubněný) vymezovaly prostor historického centra města.

Pro potřeby obyvatel, řemesel a Podklášterního mlýna byla později zřízena (víceméně souběžně s dnešní ulicí Na Babí) vodní strouha, po které už není sebemenší památky. Historická část města kolem náměstí tak ale byla po dlouhá léta čistě formálně vzato vlastně ostrovem.

Dle tradice zavítal do tehdy ještě pustých pohraničních hvozdů na počátku 13. století rajhradský mnich Jurik (Georgius, který do té doby působil v okolí Hranic na Moravě.), a vystavěl si zde (přibližně v místech dnešního kláštera) poustevnu. Nežil zde však dlouho, zemřít měl roku 1209. Navázat ale měl na jeho práci řeholník tentokrát břevnovský, diakon Vitalis (Vitališ) s několika bratřími. Měli si zde vystavět dřevěnou kapli Panny Marie a v okolí rubat lesy a zřizovat pole a lidské příbytky.2)

Tak se údajně dostali benediktini do severovýchodních Čech, kde ovládli rozsáhlé území Broumovka a Policka.

….

….

….

….

…

promenáda na Splachově (cesta z města k nádraží)

….

Památky a zajímavosti:

klášter

Nejvýznačnější památkou Police je benediktinský klášter.

náměstí

….

bývalý hotel Pejsar (dnes Ostaš)

Radnice

….

Stará škola „dřevěnka“

V Hvězdecké ulici stojí stará škola, přezdívaná „dřevěnka“. Patrová budova se šindelovou mansardovou střechou pochází z roku 1785. Škola v Polici nad Metují existovala již v dávných dobách. Nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1560 (v městských účtech je tehdy zmínka o vydáních za opravu a mytí školy)1) Patrně již před rokem 1563 zakoupilo město k vystavění školy pozemek v dnešní Hvězdecké ulici. Tehdejší nová škola byla dvoutřídní, správce školy – rektor – dostával za vyučování, řízeních chrámové hudby a opatrování městských hodin pololetně 2 kopy míšenských grošů, druhý učitel – kantor – pak dostával částku poloviční.¹⁾ Nejstarším známým rektorem byl Martinec z Nového Města nad Metují, připomínaný roku 1572.¹⁾ Osud této školy se naplnil při ničivém požáru města roku 1700.¹⁾ Následujícího roku byla zbudována dřevěná školní budova. Ta stála až do roku 1888¹⁾, nicméně svému původnímu účelu již nějaký čas nesloužila.

To už se totiž v našem vyprávění vracíme k polické „dřevěnce“, dřevěné školní budově z roku 1785, reflektující zvýšenou pozornost věnovanou školství po školských reformách Marie Terezie (vyhlášené o 11 let dříve). Byť si dnes baroko s dřevěnými stavbami nespojujeme, je budova považována za stavbu barokní – svědčí tom například tehdy populární mansardová střecha.

Police nad Metují: stará roubená škola Dřevěnka (srpen 2010)

V přízemí budovy se nacházely dvě školní třídy, zatímco v patře se nacházely byty učitelů.1) Na svou dobu do byl luxus, mnohde učitelé žili a přespávali přímo ve třídách.

Prvními učiteli v nové školní budově byli Vincenc Mrnka a František Hruška.¹⁾ Učitelů se tu ale za více jak 70 let (vyučovalo se zde do roku 1857) vystřídalo několik. V posledních letech provozu už ale škola nepostačovala: roku 1855 byla totiž zřízena třetí třída: „elementárka“, určená pro nejmenší děti v domě jistého Řehůřka nedaleko kostela.¹⁾ Roku 1857 navíc vzniklo podezření, že se trám pod podlahou prohýbá.¹⁾ Snad oba tyto faktory přispěly k rozhodnutí přednosty městského úřadu o zajištění nové školy. K tomu účelu byla pronajata a později zakoupena hospoda sládka Antonína Lazara (v místech dnešní základní umělecké školy proti klášteru), a přestavěna na školu se třemi třídami a byty pro tři učitele (s možností dalšího rozšíření).¹⁾

….

….

….

Turistické možnosti aneb kam dál?

pohled z Jiráskovy horské cesty ke stolové hoře Ostaš

a) pěší turistické trasy (hlavní rozcestník se nachází v parčíku na náměstí):

zelená: sousoší Krista na Hoře Olivetské (1,8 km) – Ostaš, osada (3,3 km) – Nad Slují Českých bratří (3,8 km) – Sluj Českých bratří, odbočka (3,9 km, ke Sluji 100 metrů, nutno se vrátit stejnou cestou zpět) – Kočičí hrad (4,3 km)

Použitá literatura:

1. Beil K. Stará škola polická. In: Od Kladského pomezí. Náchod: Družstvo Jiráskův kraj, 1925 – 1926, 3(), str. 2-3 ISSN 1801-2531. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/svkhk/uuid/uuid:28321112-f8ba-11e0-b67e-00155d0111ff
2. KRÁSL, František a Jan JEŽEK. Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský, jeho klášter i úcta u lidu. (t. V. Kotrba), 1898, s. 317. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:0e5df8d3-7469-44be-a5cf-5f3ba12c5cad