Text byl otištěn v Památkách archaeologických a místopisných roku 1892 (díl XV., sešit XII.)
Prostřednictvím pana Karla Janků, řídícího učitele v Provodově, obdržel jsem starý rukopis artikulů obecního řádu obce Pavlišova nad Náchodem. Jak nadpis artikulův těchto svědčí, byly přepsány r. 1777 dne 19. prosince Antonínem Dvořáčkem pro tuto „počestnou obec Pavlišovskou“ za rychtáře Karla Kubečka. Kdy asi původní artikulové byli sepsáni, o tom ve přepisu zmínka se nečiní. Přihlížíme-li však k některým zastaralým formám, jako „slovutné poctivosti“, „těch všechnejch věcí jeden každý prázden býti má“, „mnozíkráte“ na místě: mnohokráte, „za hřbet položiti“ tolik do odložiti, pozapomenouti atd. a dále ku zprávě, že při jedné obci před soudem (to jest před soudem veřejným, které ve zdejších obcích pohraničných, jako v Č. Čermné, Poříčí Velkém, Hronově, Č. Skalici, Náchodě a jinde již v XVI. století se konávaly(*Archiv města Náchoda kniha VII. 35-37. F. XX., 126. 13 152. atd.), během 30leté války však zašly) hromady obecní pro dobrou pořádnost mezi sousedy se držívaly“, přicházíme k úsudku, že artikulové tito pocházejí původně asi z XV.-XVI. století a že po katastrofě bělohorské byli opraveni a doplněni – jak toho doba reformační ve příčině zpovědi a přijímání atd. vyžadovala. Z artikulův těchto přicházíme ku přesvědčení, že všecky obce naše venkovské staraly se v dávných dobách o pořádek v obci, že měly své psané vyřízení obecní, které však – bohužel – málo kde se nám zachovalo. Zřízení toto bylo jaksi patriarchální. „Právo“ předčítalo povinnosti sousedům a sousedé svým plnomocníkem jemu odpovídali, poslušnost každý směrem slibujíce. My artikule ty doslovné uvádíme.
Když sousedé vší obce „do hromady“ se sešli, vstal rychtář a přivítal je touto řečí:
„Slovotné a vzácné poctivosti pány sousedy jak domácí tak také přespolní žádám se vší náležitou uctivostí, že se na maličkou chvíli poutišíte. Předně a nejprvé vinšuji vám na milosrdném Pánu Bohu všechno dobré duší i tělu prospěšné a spasitelné z upřímného srdce věrně a rád, dělají také, poněvadž ten chvalitebný obyčej za předků našich zachován býval, aby při jedné každé obci před soudem (rozuměj veřejným) hromady obecní pro dobrou pořádnosť mezi sousedy se držívaly, a tudy aby se dobrý řád zveleboval a zlý přetrhoval; pročež majíce na to obzvláštní paměť toto poctivé právo dnešní den k tomu sobě oblíbili, kteréhožto dne že se všickni v dobrém zdraví dočkali, tehdáž jsme za to povinni Pánu Bohu poděkování učiniti, jaký by pak potřeby způsob a obyčej starobylý byl držena, tato dnešní hromadě obecní, že ji sobě každý rok obnovujeme, to z artikul čtených na soudě snadno pochopiti a tomu vyrozuměti mocti jeden každý budeme.“
Po té předčítati jal se napsané artikule, jež zněly:
Za první.
Předně povinnost jest každého věrného a Pána Boha milujícího křesťana Boha všemohoucího se báti, jehož též i bližního svého milovati, do chrámu Páně na slovo boží rádi choditi, je bedlivě poslouchati, ním se říditi a spravovati, též manželku, dítky, čeládku jeden každý hospodář k tomu vésti a nabádati má. Pakliby z vás který jeden proti druhému nějaký hněv aneb kyselost měl, jak z ponuknutí ducha zlého dosti se nacházívá mezi lidma, tehdy prvě povinnost křesťanská jest, nežli byste se s Pánem Bohem všemohoucím o své hříchy umluvili a zpověď svatou a přijímání velebné svátosti oltářní vykonali, abyste se o to s bližním vaším pěkným způsobem křesťanským promluvili, sobě to upřímně odpustili, jeden druhému toho více nevzpomínali, k čemuž vás toto právo v tomto prvním artikuli napomíná jak předně o věci božské, kterýmž jste Pánu Bohu povinni, tak také o věci bližnímu vašemu povinni v krátkosti a přísně k vyplnění jich napomínati.
Za druhé.
Zatím co se hned dotýče od nás v Jeho Milosti císaře povinnost jakožto kontribuci, ty také povinni jste bez reptání od sebe odvozovati; jak jste se v tom poslušně chovali neb nechovali pominulého roku, vy sami o tom nejlépe víte, proč toto právo vás o to napomíná, abyste budoucně lepší ochotnosť v tom zachovávali.
Za třetí.
Co by se pak dotejkalo věcí v Jeho Mti. knížecí, jakožto rybníků, řek, potoků, luk, lesů, zvěří a sumou jakýchkoli věcí v Jeho Mti. knížecí panu našemu milostivému přináležejících, těch všechnejch věcí jeden každý prázden býti má a jich s pokojem zanechati, nébrž spatřil-li by kdo z vás, aby se ňáká škoda od někoho na nich dála, tehdy máte takového škůdce jíti, jeho na právo přivésti; oni budou věděti, jak se k němu chovati.
Za čtvrté.
Co by se pak dotejkalo v Jeho Mti. knížecí verštatů (=řemeslných dílen, ed.poz.), mlejnův a volejny, tu také povinnost vaše jest tam, kam přináležíte, s mletím ucházeti aneb s mynářem se umluviti tak, aby mynář z verštatu z Jeho Mti. knížecí sobě pronajatého práv býti moch.
Za páté.
Dáleji také co by se dotejkalo věcí mezi vámi sousedských, jestli by mezi vámi kdo se proti komu měl, o to se sami porovnati nemohli, buďto že by jeden druhému meze uvorával, aneb mezníky pryč vyhazoval, neb na lesích, loukách, škodu činil nebo čeládku kazil, dítky na něco zlého naváděl, tehdy neopominujte toho, když čas a chvíle k tomu sloužiti bude, před toto poctivé právo tak jak sluší a náleží přednésti; ono vyslyšte vás, neopomine jednomu i druhému za spravedlivé učiniti.
Za šesté.
Co by se pak dotejkalo hradby od obce, to se vám od tohoto poctivého práva dostatečně nařizuje, abyste jeden každý takové ploty, jak na ně náleží, udělati neopominuli, nebo skrze takové neopatřebí mnozíkráte mezi sousedy zlá vůle, pohoršení bývá; pakli by se od kterýho z vás to nestalo a potmně zase jemu skrze takové neopatření škoda ňáká od dobytka se stala, tehdy tomu a takovému nedbalci žádné náhrady od tohoto práva učiněno býti nemá, nýbrž pro své nedbalosti dobře potrestán a v kládě ku příkladu jinším vychlazen beze vší lítosti bude.
Za sedmé.
Nápodobně také co by se dotejkalo všelijakých nepoctivých schůzek, buďto čeládky, dítek, neb-liž to hráčů neb nějakých věcích potutelných a nepořádných, to na konec toto poctivé právo zapovídá a při obci trpěti nechce, jestližeby pak sobě kdo od datum dnešního dne toto poručení za hřbet položil a u sebe takové nepoctivé schůzky aneb hráče trpěl, ten a takový ku příkladu jinším od tohoto poctivého práva pokutován a trestán bez milosti býti má.
Za osmé.
Co by se pak dotejkalo podruhů při této obci, buď on samotný nebo ženatý, aby jich na konec žádný do obce této bez povolení toho poctivého práva nepřijímal, ale aby se nejprve před právem ohlásil, aby od práva napomenutý byl, jak se při vobci chovati má. Nebo skrze takové lidi všeliké roztržitosti přicházejvají, když něco podle jinších sobě rovných při obci vybeyti mají. Jestli že by se kdo tak nechoval, jeho v tom následovati bude, on potom sám o tom nejlépe zví.
Za deváté.
Vedle toho také od tohoto poctivého práva se napomínáte v příčině vyčišťování komínův a šetrnosti vohně, abyste na oheň veliký a dobrý pozor dali a skrze vaši opatrnosti sami sebe o to, co vám pán Bůh všemohoucí požehnati ráčili, nepřipravili a od jinších lidí na sebe žalostivého naříkání neuvozovali; pročež vy, pání hospodářové, na čeládku vaší dobrým a vostrým napomenutím a té nenadálé škody, před kterouž nás všech pán Bůh rač chrániti a (vy) ujíti chcete, nezapomínejte a toto poručení a napomenutí každého času v své dobré a čerstvé paměti složíte.
Každý rychtář artikule ty přečetl, vstal jeden ze sousedův, dříve k tomu zvolený, neb ustanovený, a postaviv se před „právo“ jal se tuto předčítati: „Odpovědi od sousedů“.
Slovutné a vzácné poctivosti pane rychtáři a páni starší, žádám se vší náležitou uctivostí, že toto mé kratičké přednesení na místě pánů sousedův ode mne laskavě přijmete, jakožto z vinše a z předmluvního nemálo než velice děkuji.
Za první.
Předně z příčiny služeb božích pakli jsou se Boha podle přikázání božího nechovali, že chtěji budoucně bedlivější býti.
Za druhé.
Podle jejich nedbalosti a nemožnosti, co se dotejče kontribuce, podle jejich nemožnosti chtějí bedlivější býti.
Za třetí.
Co se dotejče z Jeho Mti, knížecí rybníků, jak potoků, tak lesův, zvěře, toho připovídají se chrániti.
Za čtvrté.
Co se dotejče z Jeho Mti. knížecí verštatů, mlejnů, volejny, že připovídají do přináležících verštatů se uchylovati.
Za páté.
Co se dotejče mezi námi sousedských věcí, takovejch žádnejch svárů se mezi námi nevynachází.
Za šesté.
Stranu obecní hradby co se dotejče, že chtějí na takové ploty mnohem lepší pozor dáti.
Za sedmé.
Co se dotejče schůzek nepoctivých, buďto dítek, čeládky aneb hráčů, toho se připovídají varovati.
Za osmé.
Co se pak dotejče podruhů přijímání, těž připovídají, že bez poctivého práce nic do obce přijímati nechtějí.
Za deváté.
Co se dotejče komínů pucování, ti u takových komínů chtějí podle své možnosti pozor dáti.
Za desáté.
Co by se tejkalo lidu cizopanského, bez poctivého práva přijímati nechtějí.
Za jedenácté.
Svěcení svátků jestli jsme je nezachovali, jak nám svatá církev poroučí, nyní připovídáme je budoucně lepší světiti.
Za dvanácté a posledně.
Také co se dotejče tohoto pana rychtáře a konšelův a všech při této obci v jakýchkoliv ouřadech a povinnostech, zřízených a postavených, nic nenáležitého k nim žádnej neví, nýbrž jednomu kterému v tom v čem postaveni jsou setrvání pozůstávati, to vám jeden každý vinšují, pakli jsou vás v čem rozhněvali, o čem sami nevědouce, že vás za to snažně žádali, abyste jim to odpustili; já pak jakož dožádaný a neznající čtenář a s tím všech pánův sousedův uctivě žádám, že to mé kratičké přednesení na místě těchto pánů sousedů k sobě laskavě přijmete a mně na dobrou stránku obrátíte, za to prosím a žádám.
Amen.
OD KLADSKÝCH HRANIC 
Napsat komentář