Původně samostatná obec, nyní součást města Kudowa-Zdrój.
„…několik minut dále dědina Zakš (Sackisch), také Žakec zvána. Jest již silně zněmčená, ze 692 duší jen 57 Čechů čítá. Za to tu bývá přes léto ve zdejších dílnách kamennických hojně dělníku českých ve službách velkozávodu berlínské firmy. K Zakši patří skupina chaloupek „Ráj“, obývaná rodinami čes. Duchačů, potomků českých exulantů“
Ladislav Bukáč (N. J. Buk): Naši v Kladsku. Zbytky českého osídlení. Národní listy 15. února 1905 (ranní vydání)
…
Zakš, jenž se Slaným souvisí, táhne se od chalupy Hajklovy a k silničnímu mostu přes Šnelu (kde začíná Jelenov či Kelnou (Gellenau)); čítá 692 obyvatel. Z těch 57 Čechů. Patří k němu Nový Zakš pod Pfarpušem či Něm. lesem, 13 chalup českých a Ráj (Paradies), uchýlený za návrším jižně od říšské silnice, 7 chalup (až na Folkmara a krejčího Hofmana) českých. Blíže Chudoby kamenická dílna velkozávodu berlínského zaměstnává v létě hojně Čechů – živel fluktující.
V nové době hrozí Čechům obou těchto obcí valná škoda tím, že prodloužena železnice od Dušník až k Bělovsi, k hranicím českým. Po trati vznikají mnohé hotely německé, usazují se tu kolonie německých úředníků, sluhů atd. Za to blíže Jelenova povstala nejnověji velkotkalcovna Dierigova na tisíc stavů, k níž vystavěna řada dělnických domův, a tak svábeno sem mnoho Čechů z Horních obcí kladských, že by se musil počet obyvatel tu i tam zredukovati.
ŠUBRT, Jeronym. České menšiny v severovýchodních a východních Čechách. , 1910
Majitel náchodského zámku, Bedřich ze Schaumburg-Lippe, byl po skončení druhé světové války koncem května vykázán do Kladska. Ubytován byl kousek za hranicemi, právě v Zakši (v hostinci U čtyř lip), a usiloval o návrat do země. To se mu nepodařilo: 11. prosince 1945 spadl na schodech zakšského kostela ze ze schodů a těžce se zranil. Následujícího dne ve věku 77 let zemřel. Do Náchoda se nakonec vrátily alespoň jeho ostatky: pohřben byl na starém vojenském hřbitově vedle své první manželky Luisy.
V Zakši se nachází také nádraží, nesoucí však již v době svého vzniku název po známějších lázních Kudowa.
Za tratí (zpočátku na katastru sousedního Jelenova) vybudoval v letech 1905-1906 (tedy ihned po výstavbě železnice) Christian Dierig novou textilní továrnu. Původně se jednalo o menší závod se 168 zaměstnanci a 120 tkalcovskými stroji. Přestavba (patrně ve 20. letech) jej proměnila v moderní rozsáhlou fabriku, v níž pracovalo okolo tisícovky zaměstnanců (převážně žen). Dieriogové byly významným textilním klanem. Společnost založil v roce 1805 Christian Gottlob Diering, vydavatel textilu v Bielawě (tehdy Langenbielau). Od roku 1830 se společnost zabývala i samotnou textilní výrobou. Během první třetiny 20. století se firma rozrostla o řadu závodů napříč Německem. Před 2. světovou válkou patřila společnost s 19 závody a více než 15 tisíci zaměstnanci mezi největší bavlnářské společnosti v Evropě. S blížící se válkou přešla firma na válečnou výrobu (motory a součástky letadel). Po válce a odsunu původního obyvatelstva se areál vrátil k textilní výrobě. Společnost Kudowskie Zakłady Przemysłu Bawełnianego byla jedním z největších zaměstnavatelů v regionu. V roce 1980 zde pracovalo více než 2100 lidí. Od té doby se ale firma potýkala s problémy. Přechod z plánovaného na tržní hospodářství, či spíše změny na globálním trhu, společnost neustála. V červnu 1991 byl na společnost vyhlášen konkurz. (během 90. let ukončila vlastní domácí výrobu i firma Dierig Holding, provozující původní závody v Německu). V areálu dnes sídlí několik menších firem, jež se však ani v součtu nepřibližují významu původního závodu.
OD KLADSKÝCH HRANIC 