Chvalkovice statek a ves se zámkem v okresu jaroměřském mají farní ke cti sv. Jiljí posvěcený chrám, jehož založení na rok 1304 se udává. U hlavního oltáře při straně epištolní nalézá se totiž ve stěně kámen s nápisem: Anno Domini milesimo trecentesimo quarto t. j. leta Páně tisícího třístého a čtvrtého. Na témže kameni jest nepravidelně vytesán lev s dvěma ohony, kříž ve tlamě držící. Kámen jest z oblouků uměle sestrojený osmihran dole s dubovou ratolestí.
Knihy konfirmační jmenují r. 1359 kněze Jan, jenž z Chvalkovic na Hořičky byl praesentován. (Lib. confir. I. p. 92, 17 Aprilis.) Jeho nástupcem byl kněz Václav, který po čase zaměnil místo své s knězem Ctiborem, jenž při svatnym ve Zvoli působil a r. 1370 za souhlasu Petra (Bavora?), panoše z Chvalkovic za duchovního správce ve Chvalkovicích byl ustanoven. (Lib. Conf. II. p. 27.) Ještě téhož roku zemřel vladyka Bavor z Chvalkovic zanechav po sobě vdovu Střezu či Střízu, jíž šest grošů úroku na vsi Krábšici pro kostel chvalkovický na čtyři leta odkázáno jest.
R. 1374. zaměnil kněz Ctibor místo své se Svatoslavem ze Skalice a paní Střízou jest potvrzen de dato 9. ledna t. r.; po třinácti letech vzdal se zmíněný Svatoslav dobrovolně svého úřadu a měl za nástupce kněze Pavla Zděnka, jemuž r. 1408 po vakatuře tříleté následoval kněz Albert za souhlasu Jana Švába z Chvalkovic, který na vsi Krábšici dvě kopy grošů pro kostel chvalkovický vykázal.
V. Tomek ve svých zápisech desátku papežského uvádí Chvalkovice v děkanátu (střídnictví) dobrušském; r. 1369 neplacen žádný desátek; r. 1384 zaplaceno 6 grošů, tolikéž i roku následujícího r. 1399 zaplaceno však dvojnásob totiž 12 grošů, ale r. 1405 ničeho pro velikou chudobu. Z dalších vladyků chvalkovických připomíná se Jiřík z Chvalkovic, známý svým nájezdem na Hradec Králové r. 1420. Když totiž zmíněného roku král Sigmund po vypuknutí rozbrojů husitských Hradec Králové částí vojska Vratislav obléhajícího dal obsaditi, svolali Aleš Vřešťovský z Risenburka, a příbuzní jeho rytíři Beneš z Mokrovous a z Hustiřan a Jiří z Chvalkovic a z Hustiřan věrní přívrženci Žižkovi ke dni 25. června na horu kunětickou velký tábor. Odtud obrátili se, aby vyzvědače hradecké zklamali, ke klášteru podlažickému a změnivše v noci náhle směr pochodu svého, octli se nenadála na úsvitě před Hradcem Králové k nemalému zděšení tamějšího obyvatelstva. I slezli dne 26. června bez velkého odporu zdě městské na více místech a přinutili posádku královskou ku vzdání. Po tomto úskočném přepadnutí a osazení města byli Aleš Vřešťovský a Jiří z Chvalkovic jmenováni hejtmany a husitský P. Ambrož, jenž k výpravě té schválně z Prahy přišel a útoku orebitského se súčastnil, farářem města Hradce Králové. Ve čtvrtek po hromnicích r. 1422 byl Jiřík z Chvalkovic přítomen výpovědi rozsoudní mezi Pražany Staro- a Novoměstskými. Jelikož jaroměřský klášter řádu sv. Augustina prvním arcibiskupem pražským r. 1356 založený ve válkách husitských zbořen byl, dal císař římský a král český Sigmund tomu klášteru náležející některé statky do zástavy Jiřímu z Chvalkovic za prokázané věrné služby vojenské. V registřích zápisu nalézá se pod číslem 210 list majestátem císaře Sigmunda, v němž zapisuje Jiříkovi z Chvalkovic a jeho erbuom ves Třebišov Veliký s kostelním podáním, ves Třebišov Malý, ves Řiekov s mlýnem i s řekou, ves Dúbravici, šest rybníčkův, půl druhého lánu háje, luky a háj Mnichovec, jež leží podle Království u Kyje, vše kláštera jaroměřského, s úroky, požitky, i právy všelikými ve 400 kopách pražských grošů a lidé neměli obtěžovati ani svévolně búřiti, ani na žádného moci sahati, ale z toho věrně slúžiti atd. jakož týž list šíře svědčí, jehož datum v Praze, v den sv. Matouše l. 1436. Ten list ukázal r. 1454 Majnuš, syn Jiříkův a praví, že jest lidí neobtěžoval.
Jiný syn Jiřího, Jan z Chvalkovic, podepsal zápis na mír zemský čtyř spojených krajův, kouřimského, čáslavského, chrudimského a hradeckého v Čáslavi na sjezdu dne 17. března r. 1440.
R. 1447 prodal Vaněk z Těšína tvrz Třebověstice u Hořic s jiným ještě zbožím za 400 kop grošů Svatoborovi z Chvalkovic a jeho dědicům. R. 1453 dne 22. května Majnuš, Jan, Svatobor a Tobiáš, bratří z Chvalkovic prodali dědictví své manské Hradiště Choustníkovo Václavovi a Vaňkovi synům nebožtíka Plesa ze Sloupna a poručníku jich Janu z Vyhnanic, ale na zmatek D. r. 1453. fer. III. ante Urbáni. Zprávcové trhu byli Zdeněk řečený Šváb z Hustiřan a Václav ze Sloupna, seděním na Heřmanicích. Archiv III. 553 a 555.
Ale roku následujícího kladl odpor proti Majnušovi z Chvalkovic Purhardt z Janovic, „potah maje na hrad Hradiště Choustníkovo spolkem někdy s Heřmanem řečeným Choustník potvrzeným od krále Václava.“ Archiv. III. 555.
Po odklizení sporu Majnuš z Chvalkovic, seděním na Bukovci, Jan z Chvalkovic, Svatobor z Chvalkovic, seděním v Třebověsticích a Tobiáš z Chvalkovic prodali statky své manské hrad Hradiště se vším příslušenstvím za 1500 kop grošů Janovi z Vyhnanic.
R. 1468 potvrdil král Jiří Poděbradský Majnušovi a Tobiášovi, bratřím z Chvalkovic v Praze v sobotu před sv. Jakubem vyhotoveným listem královským zástavu jejich na statky kláštera jaroměřského pod výminkou, aby jim aneb nástupcům jejich, kdyby on, (Jiří) aneb nástupcové jeho těch zastavených statků vyplatiti chtěli z královských důchodů 1000 kop grošů najednou vyplaceno bylo.
Že Jiří Poděbradský Majnuši z Chvalkovic byl nakloněn, zřejmo dále z toho, že mu téhož roku 1465 zapsal Neratov, ves u Bohdánče, která od císaře Zikmunda ještě s jiným zbožím kláštera opatovického Divišovi z Bočkovi z Miletínka zapsána byla. List krále Jiřího na manství neratovské Majnušovi z Chvalkovic v Praze 1465 de dato 26 Jul. zněl takto: „Oznamujeme tímto listem všem, že vzhlédše na mnohé a věrné služby, kteréž slovutný Majnuš z Chvalkovic věrný náš milý nám činil jest, činí a potom tím lépe činiti mohl a měl; s dobrým rozmyslem a radou věrných našich mocí královskou témuž Majnušovi a dědicům jeho dali jsme a tímto listem dáváme dvůr poplužní ve vsi Neratově s krčmou tudiž a třemi podsedky k tomu dvoru příslušnými s dědinami, lukami, lesy i s rybníkem i jinými všemi toho dvoru příslušnostmi, který jest příslušel ke klášteru Opatovicím, tak aby již psaný Majnuši jeho dědicové ten dvůr s příslušnostmi k tomu dvoru příslušnými měl a měli, drželi a požívali bez naší a budoucích naších králů českých a všech jiných lidí překážky jakožto své dědictví vlastního s touto výminkou, že již psaný Majnuš nám i synům našim k hradu našemu Kunětické Hoře, z toho dvoru se samostřílem a jinou zbrojí střelnou, kdybychom toho potřebovali, sloužiti má, aneb místo sebe střelce pěšího poslati má.“
R. 1495 byl dvůr neratovský (kromě rybníka) postoupen synem Majnušovým Bavorům se všemi právy Vilémovi z Peršteina a na Helfenšteině nejvyššímu hofmistru království českého.
Z dalších vladyk chvalkovských zmínky hoden Jan Chvalkovský na Chvalkovicích, Doubravici a Třebešově. Měl za manželku Lidmilu z Gerdorfu na Řešetově a Svinišťanech. Svinišťany koupila po smrti svého manžela as r. 1548 od Jana z Pernšteina za 1250 kop grošů, tak jak je měl od královské komory r. 1547 z konfiskací statků jaroměřských.
Dítky Jana a Lidmily Chvalkovských byly:
Jan
Zdeněk na Svinišťanech a Říkově (+ 4. 7. 1572), zasnoubil se s Veronikou ze Šibířova.
Jiřík na Chvalkovicích a Doubravici (+ 26. 9. 1572), zasnoubil se s Juditou z Dohalic (+ 4.6.1587)
Bavor na Třebešově (+1570) Zasnoubil se s Eleonorou Litobořskou ze Chlumu (+ 1564), podruhé s Annou Pecingarkou z Bydžína
Zdýna, zasnoubila se s Jiříkem ml. z Dobřenic.
R. 1566 připomíná se Jiří z Chvalkovic a Hustiřan jako místosudí kraje hradeckého; s manželkou svou Juditou zplodil syny Václava, Jiříka, Jindřicha a dcera Elišku a Kateřinu. Poručnici a matce Juditě připadlo dle kšaftu věno 1000 kop s 10 loží peřin, 4 koně, 15 krav, 1/3 klenotů a nádobí. Dcerám po pečlivé výbavě a 200 kop věna. Na ty výplaty a na zaplacení dluhů měl býti prodán statek Doubravice. Kdyby synové zemřeli bez potomků, měla matka po nich děditi ves Velký Třebešov s rybníkem svinišťanským, Chvalkovice pak dostati se měly bratrovci jeho, Janu Jindřichu, synu zemřelého Poavara z Hustiřan. Dat 30. Oct. 1571. Desk. zem. 170.
Po smrti Václava Chvalkovského z Hustířan, který bezpochyby za moru r. 1599 zemřel a posledním svého rodu byl, Chvalkovice příliš zadlužené z rozkazu zemského soudu pročacovány a ve veřejný prodej dány jsou. Z trhové sumy měly býti dluhy spláceny, a zbytek připadnouti paní Kateřině Otmarové z Hustiřan a její nezletilé dceři Juditě Otmarové z Holohlav. Zminěná Kateřina Otmarova, sestra Václava Chvalkovského z Hustiřan, byla provdána za některého z vladyk Otmarů z Holohlav.
V sobotu po sv. Vítě r. 1600 koupil vladyka Jan st. z Dobřenic a na Dobřenicích jménem manželky své Maryanny rozené Myškové ze Žlunic, od komisse zemským soudem zřízené statek Chvalkovice a sice: Zámek Chvalkovice se dvorem poplužním, ovčínem při zámku, pivovarem, mlýnem pod zámkem, ves Chvalkovice s podacím kostela, dvěma krčmami výsadními, oborou, krčmou výsadní v Komárově a všemi grunty příslušnými za 8250 kop grošů míšenských.
„“
OD KLADSKÝCH HRANIC 