Vavřinec Jan Křtitel Wintera (8.1.1864 Náchod – 28.2.1914 Broumov) Katolický kněz, učitel, historik. Autor knih a článků o dějinách Broumovska a okolí. Článek o výslechu vysloužilého lancknechta a příležitostného zloděje Jiřího Dimtera, při němž se přiznal i k čarodějnickým praktikám, byl otištěn v roce 1895 v časopise Český lid.
Soudní drábové v Broumově chytili z jara roku 1615 zlodějského dobrodruha, jenž se jmenoval Jiří Dimter a pocházel ze vsi Ottendorfu (*Otovice, ed.pozn.) blíže Broumova. Byl to vlastně vysloužilý lancknecht, (* žoldnéřský voják, člen píkou vyzbrojené pěchoty – pikenýr, ed.pozn.) jenž se byl zlodějskému řemeslu při vojště naučil a přišed pak domů, v službě u zemana ve jmenované vesnici chutě je provozoval dále. Díváme se tu na neutěšený obrázek, jaký život vedli tehdejší toulaví lancknechti u nás. – Dne 6. března postaven byl Dimter před soud městský a tázán byv nejprve v dobrotě, vypovídal asi takto: (Čerpáme přímo z městských knih, originalu ovšem německého.)
„V České Skalici bera se ke Hradci Králové ukradl jsem několik kuřat a hus, nevím však kolik. Když jsme leželi v Praze, vzal jsem několikráte po půl měřici ovsa ze zásobárny vojenské a i jinak mnoho, co bylo k snědku nebo k prodeji. Táhnouce do Prahy brali jsme mnoho kuřat, hus, vepřů a chleba, jednomu sedláku vzali jsme i krávu a prodali ji za kopu míšenských. S jistým Navrátilem z Opočna odcizili jsme koně a prodali v Praze za pět tolarů. U Halbštatu (*Meziměstí, ed.pozn.) pobili jsme několik hus a kuřat. Jednou jsem vzal tři míry ovsa. Více nevím.“
Po tomto dobrovolném přiznání natáhli jej na skřipec, i vypravoval o sobě úryvkovitě, vždy když mu bolestí přitíženo, ponenáhlu asi toto: „Šolcovi Ottendorfskému (*Otovickému, ed.pozn.) ukradl jsem pět hus a to sám. V Praze jsem pomáhal při jedné krádeži koně a krávy, nedostal jsem však z podílů více než pět grošů. Na cestě do Prahy, zvláště u Kouřimě a Nymburku, brali jsme velmi mnoho drůbeže. Jindy ukradl jsem klobouk a asi za tolar perníku. Bernardu Krokerovi, svému chlebodárci, vzal jsem nože a jiné věci. V Kouřimi, když jsme táhli městem a lid se byl rozutíkal, ukradl jsem 14 loket plátna, 14 klubek příze, dvě širočiny, jeden měděnec, jejž jsem ihned prodal tři měřice mouky, dva hrnce másla, jež jsem zahodil, dvě malé košile, tři šátky, dvě svrchní košile a čtyři kuřata. Byl jsem přítomen, když Hans Tiebiš, kterého v Neurodě (*Nowa Ruda, ed.pozn.) popravili, jednoho člověka zavraždil; kromě mne tam též byli: Kašpar, syn purkmistra Münsterberského a šafář Bartel z Beutegruntu. S jmenovaným vrahem potuloval jsem se po 14 dní, on však mě ke krádeži nikdy nepřipustil, chtěje všecko sám pohltiti. V Hradci pomáhal jsem při krádeži malého vědra piva, hostinského dcera nám při tom svítila, když jsme je ze sklepa nesli; když pak jsme pivo pili, by jsem od jakéhosi Matouška do hlavy udeřen, brzo však jsme se zase usmířili. V Plotišti ukradl jsem jednu košili a dvě kuřata, v Černíhlavě (*Černilově, ed. pozn.) zabil jsem husu, nevzal jsem ji však. Za Brnem pomáhal jsem ukrásti šest měřic ovsa, čtyři měřice mouky, čtyři kusy slaniny a šest kýtek. Při zpáteční cestě odtamtuď brali jsme mnoho košil, žemlí a jiných věcí, jako náčiní, sýr, řetězy a j. Vůdcem naším při těch krádežích byl Hanuš Bek z Budíny. V Bouslavicích (*Bohuslavicích, ed.pozn.) ukradli jsme šest měřic ovsa a šest tolarů, v Litomyšli dva vepře, na Opočensku pět měřic ovsa. V Přelouči ukradl jsem dvě telata. V lese u Ruprechtic střelil jsem srnce a v tamním rybníce jsou lovil. Jednomu občanu pražskému vzal jsem dva páry cestovních střevíců. V Novém Městě ukradl jsem jednomu měštěnínu plášť.“
Tolik vypověděl lancknecht v mučení prvém. Druhého dne, 7. března 1615, dán jest opět na skřipec a doznal toto: „V Nahořanech ukradl jsem sedláku Špatenkovi půl věrtele žita a tři věrtele ječmene, jejž jsem dal koňům. Nehty s rukou a nohou v prášek rozemlety a pannám do nápoje přimíchány působí jejich náklonnost, což jsem sám zkusil. V Nahořanech ukradl jsem na návod jakéhosi Kuby Ducháče rychtáři 20 tolarů z truhly, když byli všichni u muziky. Kuba mne nejprve navedl, pak mi peníze vzal a unikl. S jednou vdovou v Jaroměři promrhal jsem mnoho peněz a nadělal dluhů. Tato vdova ukradla jistému faráři mnoho věci, já to vše prodal a s ní propil. Panu Cikánovi, císařskému rychtáři v Jaroměři, vzal jsem kord a věrtel pšenice. Panu Krokerovi vzal jsem dva páry ostruh a jednu pancnéřovou rukavici, pak jedno sedlo, řemen a postroj, což jsem vše prodal v Neurodě a propil. V Praze jsem taktéž ošidil svou paní, paní Krokerovou, požádav mnohem více za stravování sebe a krmení koňů, než jsem skutečně potřeboval. Ve vsi Šeidewinkel ukradl jsem cínové a měděné nádoby, jež jsem ve Slaném u Náchoda prodal.“
Tím asi ukončiv povšechné své přiznání krádeží a zločinů, počal ke konci lancknecht vypravovati o svých kouscích pověrčivých, kteréž jakožto čarodějství svědomí mu tížily a také za hlavní vinu jeho mu pokládány byly. Jednotlivé tyto pověry, jež lze pokládati za staré, zděděné ze století XVI., jsou v originale poněkud nesnadno podány, pročež je uvedeme pouze v obsahu, dokládajíce, že lancknecht, jak podotknuto Němec z Ottendorfu v okolí broumovském, co do větší části je měl od jakéhosi pohůnka českého, jenž býval ve službě ve vsi Šonově u Skalice a pak ve Lhotě Řešetově u Náchoda. Jsou tedy tyto pověry z lidu českého a dostaly se do území broumovského pouze náhodou. Pověry uvádíme v pořadu, jak je lancknecht vyčítal:
Zvaří-li se bylina zvaná „Defessel“, jež jest širokých šťavnatých listů, s kořínky jiné byliny, jež slove „Aberwurzel“ (Carlina acaulis) (*pupava bezlodyžná, ed.pozn.), slouží odvar tento k umělému nabubření koňů, takže vypadají dobře a snadno se za drahý peníz prodají. – Prostředek, aby koně byli zdrávi, jest tento: Z řetězu, jehož bylo při šibenici použito, vezme se jeden článek, z toho se zrobí plíšek a tímto plíškem se koňům každého nového měsíce vytře huba. Chceš-li uškoditi v některém stáji všem koňům, zakopej pravý běh zaječí pod práh onoho stáje; koně počnou chřadnouti a za nějaký čas pojdou. Taktéž na záhubu koňů působí prostředky tyto: vezmi buď mozek z hlavy kočky od psů rozsápané nebo hlavu psa pošlého, na ulici nalezeného, a jdi ihned ke prahu stáje; mozkem kočičím natři zevnější dřevo prahu, psí pak hlavu zakopej pod práh. Jiný prostředek, aby koně stloustli, jest tetno: ze tří různých stodol vezme se po třech hrstech klasů, tyto se levou rukou proti slunci východu stejně nad sebou uříznou, načež se zrnka vytlukou; k těmto se přidá ze tří pecí tří různých sedlíků kvasu a ze tří studní jiných tří sedláků vody; po této stravě koňům dobře jde k duhu. Taktéž dobře působí koňská srst vzatá s pravé zadní nohy koňské; dá se do nového hrnce, v němž jest řeřavé uhlí, a přikryje novou pokličkou; z tohoto hrnce pak se koně podkuřují a dostanou pěkný vzhled, štíhlost a jasné oko. Aby krávy dobře dojily, jest třeba zaopatřiti si kořen byliny zvané „musištka“, bylina tato jest mužského a ženského rodu, tento druhý má na kořenu vroubky, onen jest hladký. Kdo bylinu vykopává, musí při tom státi pozpátku a kořeny musí s obličejem odvráceným vytahovati. Kořeny mají podobu motyky. Jeden se zakope pod práh, druhý se dá nad práh chlíva, kde krávy stojí. Zmíněný pohůnek, jenž slul Janeček a našeho delikventa těmto a jiným čárům byl naučil, znal prý též hotoviti čarovné pruty, kterýmiž učarovával dobytku a stromům; šlehl-li koncem tenkým, zhubnul dobytek a seschl strom; šlehl-li tlustším, oživl zase strom a ztloustlo zvíře. Jeden takový prut prodával onen pastucha za 8 až 9 tolarů, sílu jeho prý lancknecht sám zkusil na stromě třešňovém a prodal jej pak za 7 tolarů jakémusi Venclíčkovi z Turnova, jenž tehda sloužil v Nahořanech. Zvláštní jednoduchý prostředek k uvarování krádeží ovcí, jež se prý vždy zase vrátí, byly-li odcizeny, měli naši dva čarodějníci v tom, že zakopali levý přední zaječí běh s kořínky jakési byliny, jejíž jméno lancknecht nevěděl, pod branou nádvorní. Prostředkem tímto se též prý zamezuje bečení ovcí a beranů. Aby koně zchřadli a pak zase jako na povel ozdravili, užíváno prostředků těchto: V písčinách roste bylina, jejížto kořen, tlustý jako mužská noha, zevně zeleně a černě skvrnitý, uvnitř pak jako sníh bílý; tento kořen se rozkrájí do obroku, a koně v brzku zhubenějí. Aby pak zase stloustli, vezme se voda ze tří mlýnů, a to ta, jež při vodním kole zpátky vyskakuje, pak trojí voda, jež se musela svážet s kopce dolů, k tomu koňský hnůj ze tří usedlostí; tímto hnojem a vodou namočí se hadr a dá se třem pekařům za sebou pod díž, načež se tímto hadrem koně na pravé straně od hlavy až k zadní noze potrou. Při třetím natírání setřesou koně neduh se sebe a jsou opět zdrávi.
Zajímavý, ukrutný prostředek proti nebezpečí ohně uvádí pramen náš takto: Vezmou se dvě malé vlaštovky z hnízda, svážou se nití, jež byla z panenské košile vytáhnuta, a pak se opět dají do hnízda; za nějaký čas objeví se v každé z vlaštovek kamínek a třetí v hnízdě. Tyto tři kaménky vrhnou se do hořících plamenů, kteréž ihned uhasnou. Lancknecht doložil při tomto vypravování, že sám tohoto kouzla nepoužil, že tedy neví, je li neomylný čili nic.
Proti čarodějkám a zlým duchům znal i užil prý lancknecht těchto prostředků: Ze tří vrb a ze tří černých třešní uříznou se nejvyšší tři vršky, a to za nového měsíce, k tomu se přidá vnitřek hnízda havraního a dá se vše do hrnce s rozžhaveným uhlím: tímto dýmem se v stáji vykouří. Výsledek je, že koně toho stáje jsou po tři roky proti zlým mocnostem bezpečni. Taktéž je celý dům jistě ochráněn, vyberou-li se z havraního hnízda všecka mláďata a zakopají-li se pod podlahu. K poznání čarodějnic slouží kořen byliny, již vypravovatel sice viděl, ale neslyšel jmenovati; kořen je skoro čtyři lokte dlouhý, bylina pak má pouze čtyři listy pěkně zelené a křížem položené. Kousky toho kořene neb i listy svinuté v trubičku nosí se na pravé straně kabátce; čarodějnice ihned při přibližování divotvornou bylinu uciťují, počínají se potiti a mohou-li, ihned se vzdálí. Po těchto vyznáních Jiří Dimter odsouzen k smrti. Dne 11. března roku 1615 sťata mu na náměstí broumovském mečem hlava a tělo pak vpleteno na kolo. Zvláštního rázu nabyla tato poprava tím, že zároveň s tímto odsouzencem odpraveni byli dva rodní bratří jeho, Hans Dimter a Valentin Dimter, kteří se taktéž byli dopustili krádeží v okolí Broumova a jinde.
OD KLADSKÝCH HRANIC 