Příspěvek k dějinám českého povstání roku 1618.
Při rovnání archivu města Náchoda dostal se mi do rukou též „Patent Wolfganga, ze smilování božího opata Břevnovského a na Broumově,“ jejž byl hned na počátku svého nastolení za opata Broumovského r. 1602 ku svým poddaným vydal. Patent ten byl, jak na deskách jeho posud dobře čísti možno, na dveřích kostelních v městě Polici, k panství Benediktinského kláštera v Broumově patřícím, r. 1603 přibit, aby jej „jedenkaždý a zvláště poddaní měšťané poličtí a lidé selští“ čísti a dle něho naproti zmáhajícím se protestantům a nevěřícím říditi se mohli.
Patent ten jest pro historii domácí, zvláště ale pro historii náboženského hnutí v Čechách na počátku sedmnáctého století, velmi důležitý; vysvítáť z něho nejlépe, co byl náš dějepisec prof. Gindely ve svém výtečném díle: „Dějiny českého povstání léta 1618“ napsal, totiž, že měšťané města Broumova, poddaného Benediktinskému klášteru Broumovskému, měli již od několika let úsilnou při o náboženství s opatem Wolfgangem Selendrem. Úsilnou tuto při o náboženství neměli ale, jak z patentu toho vysvítá, pouze jen protestantští měšťané města Broumova, nýbrž i katoličtí měšťané města Police, jakož i katolický lid selský, témuž klášteru poddaný. Měšťané Poličtí byli totiž od roku 1426, kdy, k náboženství husitskému přilnuvše a vrchnosti své, opatovi Broumovskému se zprotivivše, na hoře Vostaši od vojska úplně poraženi byli a víru katolickou opět přijali, věrnými katolickými poddanými a navštěvovali jen svůj domácí kostel a stranili se všech protestantův sousedních. Lid selský držel se též víry katolické své vrchnosti a chodil buď do Broumuova, Bezděkova nebo do Police do kostela. Jakmile ale za časův císaře Rudolfa II. otázka náboženská v Čechách nově oživla, vniklo všeobecné hnutí náboženské i do tichého údolí Polického a Broumovského a zasáhlo i okolní vesnice. Že se náboženství protestantské v tomto zákoutí vlasti české tak rychle vzmáhati počalo a v krátké době vzmohlo, toho hlavní příčinou byla města Náchod, Hronov a Machov, jichž vrchnost, tehdáž pan Albrecht Smiřický ze Smiřic (1593-1614), jakož i měšťané, horlivými protestanty byli a víru svou dle možnosti podporovali a šířili. Jmenovitě snažili se Hronovští a Machovští, aby své sousedy měšťany Polické a okolní lid selský, který k nim do města za rozličnými příčinami často docházíval, protestantismu naklonili. Jejich snaha nebyla marna; brzy počala návštěva katolických kostelů v Polici a Broumově ochabovati a věrní až posud věřící a poddaní katoličtí navštěvovati protestantské kostely v Hronově a Machově.
Takového silného přebíhání se strany svých katolických poddaných v tábor protestantský ulekl se nemálo opat Wolfgang Selender, muž to ve věcech náboženských až příliš horlivý, ba můžeme říci přemrštěný a nepolitický, který nedávno za opata Břevnovského a Broumovského byl zvolen. A aby další přebíhání se strany svých poddaných v protivný tábor náboženský zamezil a zmáhající se svobodu náboženskou a volné náhledy a mínění ihned v prvním okamžiku zničil, vydal jmenovaný náboženský patent, jejž tuto i z mnohých jiných ještě ohledů a k vůli charakteristice tehdejšího věku, doslovně podáváme.
Zníť pak takto: „My Wolfgang, z smilování Božího opat Břevnovský a na Broumově: Všem vůbec i jednomu každému a zvláště poddaným našim měšťanům Polickým a lidem sedlským, milosť naši a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Jakž jsme obzvláštním řízením pána Boha všemohoucího a Jeho Milosti císařské pána, pana nás všech nejmilostivějšího za opata a pána těch klášterův, měst a městeček k tomu přináležejících zvoleni a potvrzeni, i skrze Jeho Milosti císařské k tomu obzvláště zřízených pánův komisařův, jak duchovního, tak i světského stavu dostatečně k spravování, k jmění držení, užívání a od poddaných náležité člověčenství uvedení nám postoupeno a odevzdáno jest bylo, protož nyní z přísného pána Boha všemohoucího i Jeho Milosti císařské v tom nařízení a přísným poručení a podle veliké povinnosti od nás činěné a pod uvarováním nemilosti a časné a věčné, těžké a hrozné pokuty, tomu na nás vloženému těžkému břemenu, jak v duchovních, tak i v světských správách, což k tomu náramně mizernému a nemálo spustlému klášteru poddaných našich časného i věčného vzdělání, vyzdvižení, obnovení, rozšíření přísluší, podle nejvyšší možnosti a od pána Boha propůjčeného zdravého rozumu na to mysliti a k tomu směřiti: poněvadž bázeň boží a pravé poznání víry svaté katolické předně nejvíc na tom záleží, z kteréžto pravé víry rozum, moudrosť, ctný a chvalitebný život, bázeň boží a požehnání, mír a pokoj ve všelijakém obchodu užitečné dobré pochází a připadá, protož přísně poroučíme a chceme, majíce sobě předně od pána Boha všemohoucího a nejvyšší vrchnosti naší danou moc a v tomto časném i budoucím životě z toho hrozný počet vydati musíme, všem našim poddaným měšťanům a obecným lidem, sedlským, chalupníkům nebo podruhům, nájemníkům, mladým i starým, osedlým anebo neosedlým, mužského i ženského pohlaví, kteřížby ti byli a jmenováni býti mohli, nižádného nevyjímaje, aby jedenkaždý do kostela a kdež fary, tu kdež náleží na kázání k slyšení slova Božího a svaté mše, pravé pokání a zpověď i přijímání velebné svátosti se najíti dali, do Ronova (Hronov), do Machova a jiných míst k přijímání velebné svátosti a kázání slova Božího pod pokutou a skutečným trestáním nechodili, v neděli a den sváteční, církvi svaté katolické ustanoveném při vykonávání služeb Božích, svaté mše a kázáním slova Božího se vší pobožností a uctivostí nábožné ceremonie katolicko-křesťanské přídržíce, setrvali, s tím při tom přísným ohražením, jestližeby kdokoliv proti pánu Bohu, nejvyšší vrchnosti a tomuto našemu vyměření a přikázání a zvláště že se jednoho každého, jeho duše a spasení dotýče, v tom se poslušně nezachoval, na odpor stavěl, anebo že by na potupu religii katolické v šenkovních domech, v hospodách, nezbedně, buď ve dne neb v noci něco mluviti a slyšeti se dal, hned nám to oznámeno a osoba ta pro jeho (!) zatvrzelosť náležitě ztrestána býti má. Aby na to pozor dán byl, v tom jsme obzvláštní nařízení učinili.
Jakož i veliké pohoršení a zlý obyčej mezi lidmi v příčině nesmírným pitím vína páleného, že podobně na žádném místě slýcháno není, trpěno nebude a k nemalému posměchu vší obci nestřídmým toho požíváním přichází, skrze kteréhožto neřády, veliké nepokoje, hanebný život, zrušení a přetržení dobrých mravů a obyčejův pochází, chceme a přísně poroučíme a zvláště osobám ouředním, v neděli a v den sváteční se zdrželi; jestližeby který hospodář v den sváteční hosti měl a jim to přehlídal, má skutečně trestán býti. Poněvadž při dobrém řádu kostelu křesťanskému mládež k navedení dobrému mnoho záleží, školy, umění literní sešlo a na větším díle zpustošeny jsou, dobří, pobožní a křesťanští rodičové dítky své pilně ke škole přidržeti mají, dobrovolně na ně náklad činiti a jim nápomocni býti, k čemuž i my s pomocí pána Boha chudým dítkám, kteříž podle smyslu ingenii (!) k tomu hodni jsou, je fedrovati a nápomocni býti chceme.
Též hanebné lání, nařklivé, oplzlé pomlouvání, smilstvo, cizoložstva, ožralství a jiné neřády přísně zapovídáme. Kdož by se toho dopustil, má na hrdle trestán býti. Jednoho každého hospodáře i manželky, osoby ouřadné, přísežným rychtářům, cechmistrům a jiným mistrům napomínáme, a v tom se patrně ohražujeme, že hned nižádnému nic přehlédati nemíníme.
Jedenkaždý hospodář osedlý má pilně ušetřiti v domě svém, při čeládce a dítkách naříditi v příčině světla a ohně, dnem i nocí aby na to bedlivý pozor měli, střídmě živi jsouce; jest-ližeby pak budoucně z něčí nedbanlivosti a neušetrnosti nějaká škoda se stala – na hrdle a statku přísným strestáním k němu přikročeno býti má.
Jestližeby kdo viděl, slyšel, porozuměl a věděl, coby klášteru, města a panství k ublížení a ke škodě, k snížení, k posměchu, k nepokoji, anebo žeby něco nám pobráno, ukradeno, na zlehčení důstojenství, s poctivostí naší a vrchnosti, s hony, s myslivostí, lapáním ryb z potokův a rybníkův, hranic při vesnicích, lesích, pastvami, buď tajně, nebo zjevně sáháno bylo, se toho dopustil, má jedenkaždý podle závazku a poddané povinnosti své, věrně, beze všeho strachu, neušetřujíc v tom nižádného, nám, anebo ouřadníkům našim oznámiti, výstrahu dáti a k dobrému obrátiti, nižádným způsobem zatajiti, zamlčeti, anebo tajně zastříti, podle vyměření práva skutečného strestání.
Jakož i stížnost toho přechází, že z panství kláštera našeho k obživení člověka lidé všelijaké potřeby od (!) dobytka, ptákův, ryb, vajec, másla, sýru i jinak překupují a v místech cizích obracejí, měšťané, řemeslníci a jiní chudí lidé nemalý nedostatek v tom mají, toho jim zastaveno a po dnešní den zapovězeno býti má a kdožby se toho dopustil, strestán budiž.
Jestližeby kdo něco podobného prodati chtěl, nám prve oznámeno, nebo do města obecnému lidu k zakoupení ku potřebě jich na rynku prodáváno býti má.
Co se dotýče manželstva, že posavad proti těžké zápovědi práv duchovních i světských v krevnosti se smlouvali, skrze kteréžto zamlouvání manželství krevní pánu Bohu všemohoucím k velikým a hrozným a těžkým pokutám příčina se dává; protož více žádné manželstvo stvrzeno býti nesmí, dokudž bychom k tomu sami stvrzení nedali.
Jestližeby se komu nějaké křivda stala a jaká moc a kvalt (!) nad ním provozována byla, žeby čeho vznášeti chtěl, beze všeho studu a strachu nám, anebo ouředníkům našim na místě náležitém a mírným příjemným během vznášeti a předstírati, má jednomu každému buď chudému, aneb bohatému, bez přijímání osob dopomoženo býti, dobré zvelebiti a ruku nad tím držeti, zlé tupiti a trestati a podle křesťanského běhu dobrý řád naříditi, aby žádný z poddaných našich sobě stěžovati nic neměl; při nejprvnějším soudu řád dobrý a což dáleji zapotřebí bude, nařízeno a k lepšímu uvedeno býti má.
Zakazujeme si proti všem poslušným poddaným a věrným našim, lásku otcovskou ve všech náležitých křesťanských věcech fedruňk, pomoc tak dalece, což nám pán Bůh z minulosti své propůjčovati bude, tak aby ze všech stran pokoj, láska a svornosť zachována býti mohla, proti tomu zlí, zatvrdilí lidé, neposlušní strestáni byli; věda jedenkaždý jistou vůli naši, bude se věděti před škodami, pokutami těžkými a ztrestáním jak vystříhati. Pro lepší toho jistotu pečeť naši větší opatskou jsme k tomuto listu přitisknouti dali, jenž jest dán na Broumově v den Sv. Havla, léta od narození syna Božího Pána a spasitele našeho šestnáctistého druhého. Kněz Wolfgang, opat Břevnovský a na Broumově.“
Patentem tímto rozdráždil jmenovaný opat mysle svých poddaných ještě více a následek toho byl, že poddaní jeho ještě více k protestantismu přecházeli, chtíce se zbaviti krutého jha a krutého trestu „na hrdle i statku“. Teprv udělením majestátu 1609 přetrhly se další spory a většina poddaných, jmenovitě v městě Broumově, přešla veřejně k víře protestantské. Další činnosť tohoto opata je známa; jeho přičiněním zamknut kostel, jejž si Broumovští protestanté v Broumově byli vystavili a válka třicetiletá byla v zápětí.
OD KLADSKÝCH HRANIC 