Kdož neznal by malebné krajiny úpské nad Skalicí českou, neznal by babiččina údolí a výše nad ním zbytků, ovšem velice chudičkých zbytků slavného, velikého někdy hradu Ryzemburku? Tam, kde bystrá a šumná Úpa stísněným korytem od Slatiny k Ratibořicům spěchá, tam, kde vysoké skály, bujným lesem porostlé, úsečně koryto Úpy lemují, tam na levém břehu řeky zdvihají se nepatrní, chudičcí zbytkové velikého, bohatého někdy hradu Ryzemburku, sídla ta proslavených, bohatýrských rodů českých pánů z Ryzemburku, z Černčic, z Kacova, z Hazemburku, Adršpašských z Náchoda, z Pernštejna, z Nestajova, Talmberka a Smiřických! Býval to hrad první velikosti v kraji hradeckém. A dnes? Na místě, kde hlučno, veselo někdy bývalo, spatříš rozvaliny, jež sobeckosť lidská způsobila. Dobře, že máti příroda, stydíc se za barbarský čin svých dětí, zeleným kobercem poušť tu přikryla.
Nechme však vzpomínek a podívejme se na hrad a z hradu do jeho okolí, jak to tu všude r. 1600 vypadalo.
Roku tohoto sedí na hradě pan Jan z Talmberku, bratr pana Viléma z Talmberku, který byl r. 1595 hrad ten koupil, brzy však zemřel. Pan Jan z Talmberku, jenž byl seděním na Smilkově, nehodlaje Ryzemburk dlouho podržeti, nabízel jej r. 1600 panu Zimundovi Smiřickému ze Smiřic, švakru svému, jako poručníku sirotka Albrechta Vácslava Smiřického ze Smiřic a na Náchodě. K účelu tomu napsal „Reystra ku prodeji statku rysemburského“ sám vlastnoručně, aby je panu Zikmundovi předložil. (*V archivu města Náchoda.) Dle těchto „reyster“ čili register byl zámek Ryzemburk r. 1600 ještě „dobře vystavený od kamene, byl ve své ohradě a ve svém zavření bezpečen, měl třinácte velkých světnic“ pro panstvo a jiných pokojů ještě mnoho; sklepů zaklenutých nad zemí i pod zemí mnoho. Také měl „pro chování letním časem pro maso a zvěřiny lednici jednu“. A k tomu dokládá ku konci pan z Talmberku: „Týž zámek a taková všeckna stavení veliká kdyby se nyní stavěti měla, do mnoha tisíc by se na to vynaložiti muselo.“ A celý hrad nabízí týž pán za – 1000 kop grošův českých.
Před hradem rozkládal se dvůr, „předhradí“ zvaný. Prohlédněme si dvůr ten, jak r. 1600 vypadá. Dvůr jest prostranný, má šest světnic, stáje „pro vozy chování“, maštale „od kamene klenuté, v ktereych může dvacet štyry koně státi. Nad těmi maštalemi jsou seypky pro vobilí a za těmi seypkami jest světnice. A též chlívův dostatek a jiné stavení, vše vnově vystaveny. K témuž dvoru rolí vorných okolo pěti lánův, a při témž dvoře dvě štěpnice a za voborou nad mleynem též také nemálo štěpnic jest, a ovoce, když Pánbůh ráčí zdařiti, za 20 kop grošův českých mimo potřeby domácí prodati se může. A při témž dvoře jest třetí zahrada, kdež se semena lněná, konopná a jiná všelijaká syvají a zelí sadí. A to všecko v té zahradě dobře se daří a velmi čisté beyvá. Luk dostatek k témuž dvoru jest, na kterých se sena nabírá padesáte vozův velikých a votavy nemnoho míně. V kterémžto dvoře může se chovati klisen tažných 10, krav dojných 30, jalového dobytka do jedné kopy, nebo letním časem každý sedlák jest povinen jedno připustiti. Při témž dvoře vyseto pšenice a žitha do 90 a některého korce.“ Ten dvůr pokládá pan Jan z Talmberku s „oužitky“ k témuž dvoru, s dědinami, štěpnicemi, lukami, zahradou za – 100 kop gr. českých.
Při témž zámku a při dvoře nalézal se pivovar o jednom zavření a sladovně a spilku, „vše dobře vystavené“. V pivovaře tom jedna obyčejná várka a někdy i dvě do týhodne na 16 sudů „na veystav se dělají. Užívá se téhož pivovaru mimo náklad do roka přes 300 kop gr. č.“ Ten pivovar cenil si pan z Talmberku na 100 kop grošův českých.
Poslyšme, jak pěkně líčí pan z Talmberku oboru ryzemburskou, její travnaté, rybnou a splavnou Úpou protkané údolí. „Též při témž zámku,“ píše ve svých registrech, „pod samými vokny jest vobora veliká a spanilá pro zvěř, v kteréžto na ten čas do několika kusův od zvěři, totiž jelenův jest, skrze kteroužto voboru řeka veliká Úpa teče, po kteréž se dříví k pivovaru, jako k jiným všelijakým potřebám plaví. Též v té voboře nemálo luk a lesu čistého, černého i všeliajakého jiného jest a může v ní přes létho do 30 hřebců beze škody zvěří volně přepásti.“ Tuto oboru s lesy, lukami a plavem dříví pokládá pan Jan toliko ve 400 kopách gr. č.
Blízko zámku nalézal se velký ovčín, „od kamene vystavený“; ovec mohlo se chovati 10 kop, neboť pastev bylo dosti a přes zimu ovce valně se přechovati mohly, „kterýchžto vovec vlnou, jehňaty, skopci a vomastkem užívati se může do 70 kop grošův českých.“ Ten „oužitek vovec“ pokládá pan z Talmberku za 300 kop gr. č.
„Pod týmž ovčincem,“ pokračuje, „jest chmelnice veliká, na kteréž chmele bývá spotřeba, při něm zahrádka na vaření“; tu pokládá za 50 kop gr. č.
K hradu patřil též dvůr Kochanovský v Žernoví, „nově vystavený a dobře spravený, ke kterémuž dvoru rolí několik lánů, luk k témuž dvoru dostatek, na kterých se nabírá sena do 40 vozův a votavy nemnoho míně; v kterémžto dvoře může se chovati klisen tažných 8, krav dojných 15. K témuž dvoru kus stráně černého lesa. Na zimu při témž dvoře voseto do vosumdesáti korců. Ten dvůr pokládám – 800 kop. gr. č.“
Další zajímavé zprávy dovídáme se z register páně Talmberkových, že k zámku patřily též dva „krámy mastné“ a sice jeden v městečku Hůře červené a druhý v městečku Žernoví. Z každého tohoto masného krámu platil se jeden kámen loje a drob odebíral se od řezníkův na zámek po 5 gr. č. Za ten „oužitek“ pokládal pan Jan 50 kop gr. č.
Jako pod každým hradem a zámkem musil býti mlýn, v němž se pro potřebu hradu i lidu poddaného mlelo, tak bylo i při zámku ryzemburském. „Mleyn nad voborou na řece Úpě blízko zámku o dvou kolách moučných;“ z téhož mlýna platilo se tehdy 40 kop grošův č. a dávali se na zámek dva vepři dobře vykrmení. Mlynář nesměl žádného měřičného což k zámku i ke dvoru mlel, bráti. Při mlýně byla též olejna, kteréž se za 7 kop gr. č. užívá a pila, na kteréž se prkna řeží a klády se k ní po řece dodávají. To všecko počítá si pan z Talmberku za 500 kop gr. č.
Kromě tohoto mlýna ryzemburského patřil k zámku ještě mlýn ve vsi Olešnici. O něm napsal majetník sám: „Ten mleyn z kruntu jest nedávno a vnově o dvou kolách vystavený a jakž náleží dobře v něm spravený, v kterémž se mlýně chová mlynář náchlebný a každého týhodne v něm se veymelného po 3 korcích vymílá a někdy i více.“ Ten mlýn pokládal si za 300 kop gr. českých.
I o vápno bylo tehdy na panství ryzemburském postaráno. „Ve vsi Všelibi (jest) vápenice, kde se vápno pálí, lesu užívá; rok k roku rovnaje do 18 kop gr. č., tu pokládám za 100 kop grošův českých.“
Nyní následuje výkaz „platův stálých“ z městeček a vesnic, k panství ryzemburskému tehdy patřících, o nichž tuto se zmiňujeme. K panství patřily: Městečko Žernoví a v něm tito usedlí: Kašpar Kovář, Petr Peterka, Jan Štursa, Jan Albl, Matěj Klibej, Vondra Vondráček, Jíra Klibců, Jíra Laufmannů, Jíra Pilíček, Jíra Maštalíř, Jan Bílův, Vít Vopičkův, Jan Benda, Vondra Vondrouš, Tobyáš Doubek. Aby si naši čtenářové o těchto „stálých platech“ pravý pojem učniti mohli, podáme tuto výkaz „stálého“ takového platu, jejž platil na př. sedlák Jíra Maštalíř. Týž platil na zámek každého roku:
Ouroku svatojirského: 8 gr. 1 den. český,
Ouroku svatohavelského: tolikéž,
ovsa ouročního: 1/2 korce,
roboty vorné: 2 dny
roboty ženné: 3 1/2 dne,
roboty konopí trhání: 1 den,
roboty řepy kopání: 1 den,
slepic ouročních: 4,
vajec ouročních: 9.
Podobně platili i jiní žernovští sousedé a summa platu stálého z městečka Žernoví činila 3 kopy 48 grošů českých, ovsa ouročního 12 korců, slepic 48, robot orných 4 dny, ženných 38 dní, řepy kopání: 10 1/2 dne, konopí trhání 11 1/2 dne, dřev vození 7 saní, vajec „platných“ 3 kopy a 5 vajec.
Všech osedlých i s Kovářem bylo tehdy v Žernově 16. Při zámku osazen byl Jan Pičinský a Jan Vopičkův, a na Skalce Jíra Hašek a Jan Střihavka, úhrnem čtyři osedlí.
Druhé městečko, k zámku patřící, byla Červená Hůra s těmi osedlými: Vondráčkem, Jírou Šrutův, Adamem Kozákem, Vítem Metelkou, Jírou Holého, Janem Dvořákem, Janem Vaňkem, truhlářem Jakubem Synáčků, Vondrou Mykytou, Janem Červenkou, Jírou Ševcem, Vácslavem Sádlem, Adamem bednářem, a Matějem Tučkem. Na obci v témž městečku nalézala se tehdy lázeň. Ze všeho městečka platilo a robotovalo se takto: Platu stálého byly 4 kopy 20 grošů 4 denáry české, ovsa 9 korců, roboty orné 9 dnů , dřev vození 33 dny, roboty pletí 14 1/2 dne, řepy kopání 14 dnů, slepic 46, vajec 1 kopu a 54. Všech osedlých bylo 16.
Z vesnic patřily k zámku: Mstětiny, Stoliny, Všelibě, Olešnice a Víska. Podívejme se do nich, kteří sousedé tam hospodaří. V Mstětinách, či jak dnes říkáme ve Mstětíně, sedí na statcích tito sedláci: Michal Podstavník, Jakub Antošův, Jíra Šmíd, a ti platí summou platu stálého 1 kopu 32 gr. č.; ovsa 4 korce, slepic 13, vajec 45 a jsou povinni robotou ornou 4 1/2 dne, žennou 15 dní, dřev vození 12 dnů, pletí 3 dny a řepy kopání též 3 dny.
Ve vsi Stolinech, čili dnes Stolině, jsou tito hospodáři: Jakub Hrubáčkův, Jokl Zumr, Hans Jun, Hans Šustr, Michal Komicht, Moc Kamlar, patrně všichni Němci, a Jíra Antošův. Ti všichni mají tyto povinnosti k zámku: platu stálého 2 kopy 58 gr. 6 den. č., ovsa 8 1/2 korce, slepic 34, roboty orné 10 dnů, ženné 33 dny, pletí 7 1/2 dne, řepy kopání 7 1/2 dne a vajec měli 1 kopu a 42 vejce dodávati.
V obci Všelibě, dnes Všelibech, byli tito sedláci na statcích: Jan Souček, Jan Melicharů, Jan Melicharů z druhého statku, Matěj Faltův, Vaněk Kohout a Mach Svatonův, Kromě těchto byli ještě na obci 3 osedlí, tak že bylo všech úhrnem devět, kteří měli dodávati peníze a obilí a robotovati k zámku takto: Platu stálého odváděli 4 kopy 8 gr. 2 den. č., ovsa 12 1/2 korce, slepic 40, vajec 2 kopy 15 vajec, roboty: orné 12 1/2 dne, ženné 40 dnů, dřev vození 31 den, pletí 8 1/2 dne a řepy kopání 8 dnů.
Největší z tehdejších „poddaných“ vsí byla Olešnice. V ní nalezli jsme tyto osedlé: Jana Tobyáše Kochánka, který platil platu stálého ročně 54 groše a 6 den. českých, 3 1/2 korce ovsa, 12 slepic, 36 vajec, a robotoval: orně 3 1/2 dne, ženně 12 dnů, pletí 1 den, řepy kopání 1 den a dříví vození 6 dnů, tak že sloužil do roka panstvu 23 1/2 dne, tedy, odečteme-li neděle a svátky – jeden měsíc! Byl to tehdy v Olešnici největší statek. Dále shledáváme zde tyto sedláky: Melichara Albla, Vaňka Kňoulů, Matěje Sedlářů, Vacka Hanzlův, Jana Šemeráků, Jíru Hudce, Jana Junu, Jíru Joudala, Matouše Hrozného, Jana Štěchů, Pavla Kabrle, Jíru Blažků, Jíru Vondráčků, Martina Malého, Martina Krejčího, Tobyáše Jeřábka, Adama Kompocha, Jana Vlachů, Adama Hrozného, Jakuba Bitnera, Adama Krejčího, Lukše Blažků, Adama Turečků, Jana Lokvencův, Adama Lánského, Matouše Branníka, Vávry Polův, Jíry Joudalů z druhého konce, Adama Hrozného druhého a Martina Blažků. Všech v Olešnici tehdy osedlých i s těmi na obci bylo 35 a ti platili platu ročního 12 kop 33 gr. 2 d. č., dávali 38 korců a 3 věrt. ovsa, slepic 2 kopy a 8, vajec 6 kop a 57 a robotovali: roboty orné 35 dnů, ženné 104 dny, dřev vození 87 dnů, pletí 25 dnů a řepy kopání 24 dny, úhrnem bylo robotních dnů v celé Olešnici 275!!
V malé Vísce byli tehdy dva osedlí: Jan Tlapa a Jan Formánků, kteří platili 1 kopu 28 gr. 6 den. platu stálého, ovsa sypali 5 korců, slepic dávali 18, vajec 53 a robotovali: roboty orné 5 dnů, ženné 17 dnů, pletí 2 dny, dřev vození 12 dnů a řepy kopání 2 dny. Veškeré panství ryzemburské vynášelo r. 1600: platu stálého 30 kop 52 gr. 3 den. č., ovsa 92 korce, korec po 15 gr., slepic 5 kop a 30 po 2 gr., roboty orné 81 1/2 dne, ženné 312 dnů, dřev vození 213 d., pletí 62 d., konopí trhání 13 1/2 d., řepy kopání 70 d., vajec „platných“ 17 kop a 40, vejce po 1/2 denáru.
Dále podávají nám „reystra“ pana Jana z Talmberku zprávu o rybnících a potocích a rybách v nich pěstovaných. „Rybníkové, kteří se sadí plodem dvouletým na veytah: rybníček v oboře násady 15 kop, rybníček nad Slukovy 10 kop, nad pivovarem 10 kop, nad cihelnou 25 kop ryb, Benýšek 30 kop, podšaškový 20 kop.“ O řece Úpě nalézáme zprávu, že „rybna“ jest, a cení ji pan Jan na 100 kop. V potůčku pode vsí Všleibí mřeně a střevle též na „podtěr“ rybníček v ceně 25 kop gr. č., potok u Vísky, v kterém ryb s potřebou jest a raků, též potok pod rybníčkem Benýškem a potok nade vsí Olešnicí až po rybník Kostelecký – za 100 kop gr. č. cení. Ve Všelibech měl 3 sádky, v oboře 6 haltýřů přeroubených pro ryby a plody přes zimu přechování. Ty sádky k tomu panství přidává.
Potom zmiňuje se o lesích: les nad Stolínem, z něhož se dříví může plaviti, klády ku pile a jiným potřebám, les, slove Škopova stráň, les na Skalce, pod Žernoví, nad Vískou, pod zámkem, les Žďár za Olešnicí, v němž černý les na klády a na stavení, les pod rybníčkem krčmáříkem, hájek v městečku Červ. Hůře v polích, les Všelibský, o němž praví Všelibští, že jest „vobec“; „toho při tom nechávám“, praví pan z Talmberku, „a v ničem nekladu. Summa summarum ze týž stateček všecek vše v mírnosti kladouc, učiní 11.114 kop, 45 gr. 5 den. českých.“ Jak známo, utržil za něj pan z Talmberku od pana Zikmunda Smiřického ze Smiřic atd. toliko 8000 kop grošův českých.
A po staré slávě hradu není dnes ani zmínky. Kdy asi byl slávě jeho učiněn konec, O tom nechť zde stojí slova Sedláčkova (* Hrady a Zámky V. 42.): „Když byl Ryzemburk k panství náchodskému připojen, nic na opravu jeho nevynakládáno, pročež se i stav jeho roku 1628 takto popisuje: „Zámek Ryzemburk od kamene vystavený, však pro neobývání na něm od množství let zpustlý jest.“ Tedy za 28 roků byl zámek již „pospustlý“ a z pospustlého trhalo a lámalo se štukoví a kámen větší na stavbu – zámku nového v Ratibořicích.“
„“
OD KLADSKÝCH HRANIC 