V. etapa: Adršpach a Broumovsko
Začátek V. etapy je v Žacléři.
a) Vraní hory
Centrem Žacléře je Rýchorské náměstí, mající tvar výrazně protáhlého trojúhelníku. Podobu náměstí ovlivňuje fakt, že město vyrostlo v členité horské krajině, jeho středový prostor je proto rozdělen do tří výškových úrovní. Náměstí dnes obklopují převážně zděné domy, některé i s podloubími. V jeho nejužší špici ale ještě dnes objevíme dva tradiční dřevěné domky s podsíněmi, které jsou pěknou ukázkou původní podoby náměstí většiny městeček severovýchodního pohraničí Čech. V budově bývalého soudu je umístěno městské muzeum, seznamující s historií města a jeho hornickou minulostí. Středu náměstí pak dominuje barokní mariánský sloup, který v roce 1725 zhotovil známý sochař J. F. Pacák. Pod náměstím stojí barokní kostel Nejsvětější Trojice.
Na zalesněném ostrohu nad městem se pak v lese ukrývá žacléřský zámek, následovník původního hradu, zbudovaného při kolonizaci zdejšího kraje. Okolo roku 1555 nahradil původní jen těžko dobytný hrad pohodlnější zámek, mající podobu paláce na nepravidelném půdorysu. Jeho podobu částečně pozměnila přestavba z let 1894-1895. Zámek ale není veřejnosti přístupný. Naše trasa navíc míří opačným směrem. Z náměstí totiž pokračujeme hlavní silnicí na sever. Avšak již po pár desítkách metrů objevíme turistický rozcestník „Žacléř (střed)“.
Stezka Českem odtud pokračuje po zelené značce (směr Bernartice). Prochází čtvrtí bytových domů na kraj města a následně pokračuje alejí k urnovému háji, u nějž se asfaltka mění v šotolinovou cestu. Brzy dojdeme na návrší, kde stojí u cesty pískovcový kříž. Od něj je pěkná vyhlídka, mimo jiné i na Vraní hory, které jsou hlavním cílem tohoto úseku.
Před námi se zdvihá návrší zvané Na Popravišti, kde stávala kdysi žacléřská šibenice (za válek o bavorské dědictví se také v tomto prostoru nacházelo polní opevnění). Zelená značka (a s ní i Stezka Českem) ale míří jinam, schází lesů, kterým zvolna klesá do údolí Lesního potoka. Údolí se postupně rozevírá a přicházíme na dolní konec Lampertic. Protáhlé obce si ale moc neužijeme, neboť ji po silnici vpodstatě ihned zase opouštíme. Na silniční křižovatce při soutoku Lampertického potoka s Líčnou (říčkou odvodňující většinu Žacléřského výběžku) se k naší zelené připojí ještě modrá turistická značka.
O pár minut později už podcházíme pod zajímavým dvoupatrovým železničním mostem. Horním patrem prochází po ocelovém mostě železniční trať z Jaroměře (Hradce Králové) na státní hranici do Královce. Spodní most je kamenný, dvouobloukový, a nevede nikam. Má totiž opěrnou funkci. (Zdejší členitá krajina vyžadovala od železničních stavitelů netradiční řešení vícekrát. U Poříčí (dnes průmyslového předměstí Trutnova) se zase mimoúrovňově kříží dva železniční mosty).
Od mostu již vidíme věž bernartického kostela. Do centra Bernartic pěšky dojdeme asi za 5 minut. Obci dominuje pozdněbarokní kostel Nanebevzetí Panny Marie (dnešní vzhled vychází především přestaveb z let 1732 a 1794-1795. Ve svahu pod kostelem je pak několik soch: např. pieta, sv. Florián či sv. Jan Nepomucký (a také dřevěná socha medvěda).
Zdejší obchod je poslední šancí k občerstvení před náročným průchodem Vraními horami (otevřeno je ale jen v pracovní dny a v sobotu dopoledne). Údolí potoka Lesního, kterým jsme procházeli na začátku výletu, teď nahradíme cestou proti proudu potoka Lučního. Začínáme zlehka. Úzká asfaltka téměř bez provozu se proplétá rozptýlenou zástavbou okrajové části vsi, ale zubaté siluety lesnatých kopců před námi slibují výzvu. Cesta se opět mění v šotolinovou, při přechodu mezi otevřené louky dáme pozor na značení (z dvojice rozvětvujících se cest volíme tu, která míří lehce vpravo k lesu). Lesní cesta nás vede k malé chatové osadě (u ní opět pozor na značení). Cesta stupá k vodárně, kde se k naší modré připojuje též cyklotrasa. Tady naše cesta otáčí svůj směr a traverzuje téměř po vrstevnici. Po kilometru se opět cyklistické a pěší značení rozchází. Modrá značka teď už výrazněji stoupá lesem na Mravenčí vrch. Zvláště první stovky metrů, vedoucí po kamenité cestě, jsou poměrně prudké. Celkem na 900 metrech k vrcholu nastoupáme 190 výškových metrů. V druhé části stoupání se před námi z paseky otevře výhled na Trutnovsko.
Samotný Mravenčí vrch (837 metrů nad mořem) není ničím pozoruhodný, snad jen tím že má dva vrcholy ten druhý, nacházející se o dvě stě metrů severněji je o dva metry nižší. My to oceníme, neboť si mezi nimi odpočineme na rovinatém úseku. Značka pak krátce zvolna klesá (míjí přitom rozcestí s krátkou žlutou spojovací značkou). Od kóty 800 pokračuje relativně odpočinkový lesní úsek s malými výškovými rozdíly. Nedaleko vrcholu Kozlíku 788 metrů začíná sestup do sedla U Buku (10,5 km).
V sedle začíná výstup na Královecký špičák (Jehož vrchol se nachází o cca 170 výškových metrů výše), ze kterého se pak vrátíme stejnou cestou zpět. Téměř po vrstevnici pokračujeme na rozcestí „Královecký Špičák (odbočka)“ (10,7 km) ze kterého odbočuje kilometr dlouhá odbočka na nejvyšší vrchol Vraních hor.
Cesta stoupá velkým obloukem s víceméně rovnoměrným sklonem (možná o něco prudším v počátcích) na vrchol. Královecký Špičák (11,7 km) dosahuje nadmořské výšky 881 metrů. Na jeho vrcholu se nachází příhradový stožár vysílače a také vykácený proužek lesa, sloužící ke startu paraglidistů. Díky němu se otevírá částečný výhled na Žacléřsko a východní Krkonoše. Jinak je vrchol porostlý lesem.
Po návratu do sedla U Buku (12,9 km) vezmeme zavděk žlutou turistickou značkou, která schází do Dlouhého údolí (13,7 km), oddělujícího Královecký Špičák od kopců polské části pohoří. (po sestupu do údolí se stranou značky nachází při Údolní cestě asi po 100 metrech lesní rybníček. Turistické značení se ale stáčí k jihu a zvolna stoupá dnem údolí, aby po asi 200 metrech odbočilo téměř do protisměru. Nijak prudké, ale vytrvalé stoupání lesní cestou končí na státní hranici na turistickém rozcestí Železná stezka (740 m n.m.).
Odtud vezmeme zavděk polskou zelenou značkou, která víceméně věrně sleduje státní hranici (a také jeden z hlavních hřebenů pohoří). Profil terénu k nám bude na následujících kilometrech milosrdný. Pěšina doprovázená červenobílými pohraničními patníky nás nejprve zavede na nenápadný vrchol Wiązowa. Následuje vrchol Jaworowa a za ním Malé sedlo, v němž se nachází rozcestí se žlutou značkou, a poté Końska Góra. Za ní nás žlutá značka opouští a my pokračujeme dále po zelené, věrni státní hranici na Mrowniec (vlastně jen rozsochu Mravenčího vrchu, který byl naším prvním navštíveným vrcholem Vraních hor. Vrchol Kobyla góra (Kobylí hora, tvořící protiklad k již navštívené hoře Koňské) hřebenovka lehce míjí. Hřeben v následujícím úseku dostává asymetrický tvar – zatímco polské svahy klesají jen pozvolna, ty české spadají prudce k Bečkovu.
Státní hranice se náhle lomí a s ní i naše cesta. Ve vzdálenosti asi 100 metrů od stezky se na polské straně nachází na vrcholu Bogoria (645) metrů primitivní přístřešek, od něhož se díky pasece otevírá výhled jihovýchodním směrem. Turistické značení nás ale na tento vrchol nezavede.
Teď už hranice i naše značka schází dolů z hřebene. Poblíž místa, kde vychází z lesa, stojí starý pískovcový kříž s německými, dnes už obtížně čitelnými nápisy (nachází se mimo trasu, ale jen pár desítek metrů od ní). Výše ve svahu (asi 250 metrů od kříže) se nachází Bečkovský vodopád. I on leží zcela mimo značené turistické trasy. Není moc vysoký (cca 3 metry) a navíc se nachází těsně pod pramenem nepříliš vydatného potůčku. Jde o tzv. nepravý vodopád, nevymlela si jej voda, ale vznikl sesuvem kamenného bloku, který přehradil původní koryto potoka.
Krajina se teď na obou stranách hranice otevírá, Pohraniční pěšina nás přivádí k Bečkovskému potoku, který musíme přebrodit. Naštěstí není potok příliš vydatný, pramení v Čertově rokli nad Bečkovem (kterou jsme před několika kilometry po hřebenových cestách ze tří stran obešli). V místech brodu kvapí do Polska, aby se následně u Petříkovic vrátily opět do Čech.
Na následujících stovkách metrů tvoří hranice předěl mezi polskými lesy a českými loukami. V místě rozcestí s polskou modrou se nachází jednoduchý přístřešek – áčko, a po dalším půlkilometru překračujeme droboučký potůček: prazáklad nám již známé říčky Ličné. Následuje stoupání lesem k Janskému vrchu, před nímž se k nám připojí žlutá turistická značka.
Hřeben Janského vrchu je provázen menšími skalními útvary
VI. Etapa: Orlické hory
Na náměstí ve Velkém Poříčí oficiálně začíná VI. etapa přes Orlické hory dlouhá 92 kilometrů. Itineráře doporučují si na ni vyhradit 3-4 dny.
a) v rovinách podél Metuje
Skalnatých stezek a kopců už máme za sebou dost, je na čase si trochu odpočinout.
Z náměstí vycházíme společně se žlutou turistickou značkou uličkou „Na Ohradě“ k lávce přes řeku Metuji (0,3 km). Za ní odbočíme do, parkové promenády, vinoucí se podél řeky. Stezka končí u silničního mostu.(0,8 km) Na protějším břehu stojí monumentální pozdně barokní/klasicizující sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1821. Vytvořeno bylo z božanovského pískovce sochařem Johannem Benedictem Herdenem z Martínkovic.
My ale pokračujeme po pravém břehu řeky po trase dálkové cyklotrasy č. 22. Zástavbou městyse pokračujeme k dalšímu mostu (1,5 km), kde přejdeme na druhý břeh. Oficiální trasa stezky zde cyklotrasu na okamžik opouští a pokračuje ulicí K Lípě. Ta, ač na začátku označená cedulí slepé ulice, pokračuje pěším chodníkem. Ve srázu nad ním stojí památná lípa (1,7 km). Asi 300 let starý exemplář lípy malolisté neupoutá výškou (cca 17 metrů), jako spíše mohutným kmenem (4,7 m ve 130 cm nad zemí) a mohutnými, spletitými kořeny, z nichž některé vystupují na povrch. Cca do roku 2010 atmosféru umocňovala stará roubená chalupa přímo nad lípou, která ale ustoupila výstavbě nové rezidenční čtvrti. Přímo od lípy klesáme po travnaté cestě a ani ne po 100 metrech se opět napojíme na silnici/cyklotrasu.
Těsně před parkovištěm malé továrny Drapač (2,1 km) odbočíme úzkou asfaltovou uličkou vpravo. U dřevěné boudy, jejíž fasáda slouží jako malé muzeum světelných reklam (2,2 km) zahneme pro změnu vlevo a za dřevěnou lávkou přes potok Brlenka (který se o pár metrů dále vlévá do Metuje), pokračujeme po asfaltové cyklostezce zemědělskými rovinami podél Metuje.
Varianta pro „nepravověrné stezkaře“ přes Polsko za léčivou i zázračnou vodou
OD KLADSKÝCH HRANIC 