Josef Gotthard Lašek (5. května 1854 Chrudim – 9. února 1937 Čakovice) byl pedagogem a spisovatelem, talentovaný ale byl i v hudební sféře: byl též hudebním skladatelem, dirigentem a sbormistrem. Narodil se v Chrudimi do vojenské rodiny, která se později přestěhovala do Čáslavi. Studoval na reálném gymnáziu v Kutné Hoře a na učitelském gymnáziu tamtéž. Od roku 1873 byl mladším učitelem v Kostelci nad Orlicí. I další jeho učitelská působiště se nacházela v Podorlicku: v Častolovicích a později ve Vamberku. Jeho literární tvorba je poměrně pestrá, a to i žánrově psal historické povídky (převážně pro mládež), pojednání o hudbě i místopisné texty (monografie Kostelce nad Orlicí, Častolovic a Solnice).
Z různých pramenův
napsal
Gotthard Jos. Lašek,
řídící učitel v Častolovicích nad Orlicí.
Podávaje Vám, milí občané, skromnou tuto svoji práci, žádám Vás, byste ji přijali tak ochotně, s jakouž ochotností byla podniknuta. Sneslť jsem do spisku tohoto vše, čeho jsem se kde o Častolovicích mohl dopíditi a mám za to, že se mi podařilo podati Vám jasný obraz minulosti i památek místních městečka Vašeho. Kdyby bylo k ruce hlavních pramenů k minulosti městečka se vztahujících, archivů totiž panského a obecního, bylo by dílko v některých příčinách obsáhlejší a zajímavější; takto nezbylo mi, nežli sáhnouti k pramenům nepřímým, ale hodnověrným a z nich dějepis městečka sestaviti.
K práci mojí dosti nesnadné přispěli mně vzácnou ochotou některými zprávami p. t. pánové: V. Hauska, ředitel panství, J. Kraus, hrab. obroční, J. Schütz, místní starosta, Fr. Bělka, měšťan, A. J. Jelínek, obchodník – vesměs v Častolovicích, a pan J. Koutník, učitel v Kostelci nad Orl., jimž všem vzdávám povinné díky.
Ale zvláště děkuji zde veřejně slovutnému a velectěnému panu professorovi Aug. Sedláčkovi z Tábora, autoritě v tomto oboru na slovo vzaté, jenž celý rukopis laskavě přehlédl, opravil a mnohými vzácnými zprávami rozšířil. Také i důst. panu faráři častolovskému, P. Al. Potěhníkovi a velect. panu V. Forstovi, c.k. listovnímu v Kostelci n. O. vzdávám za to, že mně do farních i gruntovních knih nahlédnouti a z nich potřebných výňatků vypsati laskavě dovolili, díky srdečné.
Dejž Bůh, by čtením spisku tohoto roznítila se u občanstva vůbec, a u mládeže zdejší zvláště, budoucí to naděje obce, láska k milému rodišti a drahé domovině!
V Častolovicích n. Orl. v měsíci únoru 1881.
Spisovatel
A. ČÁSŤ DĚJEPISNÁ
Nejstarší dějiny Častolovic.
Okolí Častolovic bylo za starodávna pokryto hustým lesem, kterýmž proháněli se medvědi, vlci, rysové a jiné šelmy bez počtu. Nad neprostupným hvozdem kroužili krahujci a jiní draví ptáci, nalézajíce tu hojnosť potravy. Pusté ticho nerušeno, leč vytím a křikem divokých zvířat. V lesích někdy buráceli divocí větrové, drtíce kmeny staletých stromů a v krutých mrazech rozléhalo se hrozné vytí vlkův ode dřeva ke dřevu. Lesy i dravá zvěř již od dávných století zmizely; toliko řeky a potoky proudily již tehdáž v nynějších svých korytech, poskytující hojné vláhy bujnému rostlinstvu, jakož i množství potravy dravému ptactvu.
Mnohá století uplynula, nežli ohněm a sekerou zničeny a vymýtěny byly rozsáhlé hvozdy, na jejichž místě rozkládají se nyní žírná pole, pestrá luka a přívětivé osady.
Od jara do jeseně zaznívají tu nyní veselé písně rolníkův a pastevcův a radostně břinčí zde kosa požínající Boží úrodu.
Kdy byly Častolovice založeny, nižádnými zprávami historickými dovoditi nelze; povážíme-li, že vystaveny jsou na stoku dvou pramenitých potokův, řeky Solnické či Novohradské (chybně Bělé) a Kněžny, spojujících se zde v Bahnici, kterýžto soutok vtéká nedaleko odtud do Orlice Divoké, tož směle řaditi nám možno Častolovice ne-li mezi nejstarší, alespoň mezi velmi staré osady české. Zakladatel aneb ten, kterýž se tu poprvé usadil, nazýval se Častolov a po něm sloula družina jeho nebo obyvatelé nové osady Častolovici. Prvotní tato osada stála na návrší kolem nynějšího kostela.
Častolovičtí nynější i jich předkové vykládali jména svého rodiště jinak, totiž „častým lovením“ a dokládali se v té příčině také znaku městského, na modrém štítě kapra zlatého ocelovým šípem prostřeleného:* ale znak ten nic nedokazuje, an povstal v době, kdež etymologii lidu více se věřívalo, než slušno bylo.
*) Kdy a od koho městečko tohoto znaku nabylo, nevíme; v archivech panském i obecním není pražádných listin, jimiž by se z dávné minulosti mohlo něco dokázati. Známoť nám, že slavné paměti král Jiří Podebradský udělil blízkým místům, Kostelci a Týništi nynější jejich znaky; a poněvadž tou dobou, kdy panství kostelecké patřilo králi zmíněnému, náležely mu také Častolovice, tož vším právem lze za to míti, že nynější znak udělil městečku král Jiří Poděbradský u prostřed druhé polovice století XV.
Není sice známo, ze kterého rodu Častolov zakládatel Častolovic pocházel, ale jméno jeho již ukazuje na slavný panský rod Hronovcův, kteří si byli jméno Častolov oblíbili. Častolov či Čeněk ze Žitavy žil v letech 1216-1253, syn jeho Častolov připomíná se r. 1250-1261, bratranec tohoto též Častolov řečený přichází v rozličných zápisech r. 1255-1269. O potomcích jich, kteří raději zkrácené jméno Čeněk přijímali, nechceme slov šířiti, neb jich bylo až do konce 17. století velmi mnoho. Naproti tomu se u jiných rodů jméno toto jen zřídka spatřuje. Jest tudíž domněnka na snadě, že Častolovice založeny jedním z Hronovcův a že snad to byl Častolov Žitavský. Počátek Častolovic by se podlé toho položil do začátku 13. století, ve kterémž také okolí Rychnova, Potšteina, Žamberka a t. d. zalidněno. Po Hronovcích následovali v držení Častolovic Drslavci, kteří tři čáry na štítě svém nosili. Jedna jich větev, která si křestné jméno Půta oblíbila, učinila Častolovice hlavním svým sídlem a jmenovala se proto pány z Častolovic.
Častolovští i jich pánové či vladařové řídili se cudou neboli krajským soudem Hradeckých ode dávných dob a poslouchali rozkazův úředníkův královských, kteří na hradě Hradeckém sídleli. Když pak feudální řády čím dále tím více pronikaly, patřili poddaní pod panské právo Častolovské, páni pak spravovali se v některých věcech zemskými soudy v Praze, v jiných soudem purkrabství Hradeckého.
Buď při založení Častolovic aneb brzo potom postaven tu kostel a při něm povstala fara. Správci duchovnímu říkalo se tehdá pleban aneb farář. Dohlídku naň měl děkan kraje Kosteleckého, t.j. nějaký starší farář, který měl faru v témž kraji neb děkanství (dekanatu). Kromě Častolovic počítaly se k témuž kraji Kostelec fara s kaplí sv. Vácslava, Potštein, Týniště, Šachov, Lično, Rychnov, Javornice, Slatina, Pěčín, Rokytnice, Liberk (původně Richenberg), Lukavice, Rybná (nebeská), Orlička (Klášterec), Kunvald, Vamberk, Rybná (německá), Žamberk, Mladkov, Nekoř, Lukavice u Kyšperka, Písečná, Hnátnice, Orlice, Libchavy obě, Brandýs, Běstovice s Chocní, Skorenice, Hemže, Sudslav, Chleny a Sopotnice.(*vzato ze zpráv podaných prof. A. Sedláčkem)
Půtové z Častolovic
Páni z Častolovic, nosíce na štítě stříbrném tré čár červených šikmo položených přebývali nejčastěji v Častolovicích po celé 14. století. V kostele zdejším byli pochováváni, což vyrozuměti lze z toho, že Půta z Častolovic, dávaje dne 29. června 1398 kostelu svému 8 kop ročního platu, připomíná, že v témž kostele odpočívají Půta otec, Machna matka, děd, praděd, praotcové a mnozí přátelé jeho. (Lib. Erect. V. E. 2.)
První zpráva o Půtovi z Častolovic, pokud víme, zachovala se nám v listu archivu třeboňského, ze dne 29. června 1345. Listem tím slibuje markrabě Karel Purkartovi purkrabí Maidburskému, Půtovi z Častolovic, Beneši z Meziříčí a jich přátelům a společníkům, kteří s nimi táhli proti králi polskému, že jim za jich škody a náklady zaplatí, jak mile bude moci. Dotčený Půta stal se r. 1355 purkrabí královským na Potštejně, r. 1377 byl hejtmanem v Lužici, r. 1384 hejtmanem Lužickým. V letech 1381-1394 sedal také na soudu zemském. (*Archiv č. II. 342, 352, 354, Palackého výpisy z archivu Olešnického, Zoubkův spis o Potšteině.
Syn jeho Půta (řečený mladší za živobytí otcova, a potom starší) připomíná se poprvé vedle otce svého r. 1365, později se oženil s Annou kněžnou Osvětimskou, jíž starý Půta (1396) 2700 kop gr. na panství svém Rychmberském a Skuhrovském věnoval. Půta sedal v letech 1397-1402 na soudě zemském, ale nevyskytuje se později, než tohoto posledního roku. Tehdá také ručil s Janem Michalcem z Michalovic za krále Sigmunda v dluhu 800 kop. R. 1403 připomíná se již mezi mrtvými.
Poručnicí syna jeho Půty nejmladšího stala se máti jeho kněžna Anna. Přebývala se synem svým na tvrdém hradě Rychmberce, zde také učinila r. 1405 dne 3. června štědré nadání kostelu Častolovskému, aby tudíž mše zádušní za n. Půtu, Machnu jeho mateř, paní Annu, Gastka, paní Kačnu, Krušinu, Vojtěcha Hrba, Jana řečeného Kostelec, Bartoně Klerika a j. příbuzné a přátely rodu Častolovského slouženy byly. Poněvadž se potom (před r. 1411) za jakési kníže Alexandra vdala, zbavena jest poručenství nad svým synem svým a podržela toliko panství Rychmberské a Skuhrovské k věnnému držení. Toto věno své zapsala r. 1415 dne 10. září Půtovi synu svému a Vilémovi purkrabí na Rychmberce. Na Častolovicích vládl potom Jan Puška z Kunštátu, strýc slavného Jiříka Poděbradského, ale tuším jen jako poručník, k čemuž měl právo podle starých spolkův rodův Kunštátského a Častolovského (1387). R. 1413 přenesl Jan desátek Libelský na ves Voděrady, r. 1415 připomíná se jako patron kostela Častolovského. Mladý Půta byv povolán r. 1409 do soudu zemského, aby sedal v lavicích panských, provázel r. 1414 biskupa Jana Železného do Kostnice a vrátiv se potom do Čech, uvázal se v statky otcovské, k nimž brzo jiných velikých a rozsáhlých nabyl.
Panství a statky pánův Častolovských té doby byly:
a) Častolovice od doby neznámé až do vymření rodu.
b) Rychmberk a Skuhrov koupeny roku 1387 od Jana z Meziříčí. Půta nejstarší byl patronem r. 1390 v Skuhrově a Bílém Újezdě, 1390-1392 v Rychmberce, 1390 v Rybné, 1392-1397 v Lukavici, 1393-1395 v Uhřínově. Půta starší byl patronem v Rybné (1402). Kněžna Anna Osvětimská držela panství ta do smrti, jsouc patronkou 1403 ve Skuhrově, 1403-1418 v Újezdě, 1414 v Rybné, 1419 v Rychmberce a Lukavici, 1432 ve Skuhrově.
c) Opočenské panství koupil Půta nejstarší asi r. 1390, syn jeho tu ještě r. 1400 sídlel, ale pak je hned prodal.
d) Týniště koupeno s Opočenskem, ale přivtěleno potom k Častolovsku. Patrony tu byli roku 1390 Půta nejstarší, 1398 Půta starší, 1430 Půta nejmladší
e) Boruhrádek držel Půta nejstarší r. 1379-1389.
f) Hemže a Chlena držel týž, ono r. 1391, tyto r. 1395.
g) panství Náchodské patřilo témuž r. 1390-1391.
h) Chlumec nad Cidlinou také mu patřil, neb r. 1394 byl patronem v Chlumci a Lučici.
i) Voděrady ves držel Půta starší r. 1400, r. 1432 měla je kněžna Anna ke Skuhrovu.
j) hrad Kostomlaty u Nymburka držel 1357-1390 Půta nejst., ale buď on neb syn jeho prodali jej Petrovi z Vartmberka a z Kosti.
k) Čásť panství Černého Kostelce držel Půta nejstarší v l. 1366-1392, vnuk jeho je prodal, zejména prodal r. 1416 lesy své Skalici a Stráně Janovi ze Smržova.
l) hrad Zlenice koupil Půta nejmladší r. 1413 a prodal jej r. 1415 Kunšovi z Konojed
m) Neděliště drželi 1367 Půta nejstarší, 1408 kněžna Anna a r. 1431 Půta nejmladší.
n) Platy v Desné u Litomyšle 1365-1422.
o) Kratonohy držel Půta nejstarší r. 1374, r. 1380 patřily choti jeho Markétě (Machně), r. 1433 Půtovi nejmladšímu. (Sestaveno vesměs z příspěvků prof. A. Sedláčka.)
Půta III. r. 1421 (3. února) dobýval Chotěboře od Táborů obsazené; město dobyto a Husité spáleni; 27. srpna 1423 vskočil s Janem Městeckým do předměstí u Králova Hradce, vypálili ulici křížovnickou a kněze mši sv. bez ornátu sloužícího zabili; ochotně propůjčil čeleď svou straně Korybutově ku vpádu do Prahy (6. září 1427) ; v dubnu 1428 hájil města Nisy proti Husitům. Sigmund užíval ho co posla při vyjednávání s Čechy na sněmě v Čáslavi (1421), kdež měl velké nesnáze, nežli k slovu přišel a v Praze (1423 a 1434); r. 1429 trval Půta na dvoře Sigmundově v Prešpurce. (Slovník naučný díl II. str. 313.)
Okolo Litic a Žampachu plenili krajinu r. 1421 knížata slezští, Půta z Častolovic, Jan Svídnický z Chotěmic a Jan Městecký z Opočna. (*Zoubka Potenštein str. 14-15.)
Sigmund, chtěje pod záštitou víry katolické vyhubiti národ Český, jak se sám přiznával, dokud Žižkovým uměním válečným ze strachu o korunu a panování neumlkl, nemaje čím platiti vůdcům svým a těm, kteří mu peníze půjčovali, dával jim v rozličných sumách v zástavu statky korunní a církevní, tak že koruna i církev nikdy více se nevzpamatovaly z takového ochuzení. Mezi nejhorlivějšími služebníky Sigmundovými byl Půta z Častolovic, poslední mužský potomek Drslaviců Častolovských.
Za věrné služby zapsal Sigmund Půtovi z Častolovic 1500 kop gr. č. na zboží kláštera opatovského (1420), dal mu statky po kališnících Hynkovi z Rychnova. Vaňkovi ze Suchdola a j., zapsal mu na knížectví minsterberském 6000 kop gr. č. (1429), r. 1429 zapsán Půtovi také hrad Potenštein se všelikým příslušenstvím ve 3000 a hrad Albrechtice ve 400 kopách, na Kladsku, Landeku, Hawlswerdu, na Frankšteině, Vunšelburku a klášteru Kamenici 9600 kop gr. č. R. 1434 musili Půtovi na Kladště poddanosť slibovati a všude na zboží Půtově musili bráti minci, kterou si na Kladště raziti dal. Věru mohl Půta dobře slouti magnatem kraje hradeckého, ale musil si sám dříve také někdy peněz vypůjčiti, jako r. 1427 v Jihlavě (*Zoubka Potenštein str. 14-15.)
Již r. 1423 dovolili císař Sigmund Půtovi z Častolovic, aby dědictví své mohl dáti, komu by chtěl, za živa nebo na smrtelném loži; dle listu Sigmundova 1434 mohl pan Půta, kdyby syna měl, synovi knížectví to držeti v šesti tisících kop, komu by pan Půta list na to odkázal. Avšak dne 19. února 1435 Půta z Častolovic naposledy mezi živými se připomíná; umřel téhož roku (1434) v Prešpurce, kdež i v kostele byl pochován, žádného syna po sobě nezůstaviv. Po smrti Půtově přešlo Potšteinsko, Kladsko, Minsterbersko a jiné zboží zápisné dobrou volí (per cessionem) sirotků, jichž poručnicí byla Anna Osvětimská, na Hynka Krušinu z Lichtenburka, manžela paní Anny z Hasenska, dcery pana Albrechta z Koldic, též přívržence Sigmundova v ten způsob, že sirotkům zaplatil summy, které na těch statcích byly zapsány. (*Fr. J. Zoubka Potenštein str. 15.)
R. 1437 dne 6. června daroval císař Sigmund odúmrť v Chocni, udělenou od nebožtíka krále Václava Půtovi z Častolovic (1417), který svého práva nedoved zemřel, sirotkům téhož Půty všem zespolka, kterýchžto sirotkům nejvyšší poručnice byla kněžna Anna. (*Archiv český díl III. str. 517. Také J. Kršky Choceň str. 17.)
Kněžna Anna Osvětimská skonala před r. 1454, takže téhož roku dne 12. dubna věno její: Skuhrov a j. Zdenkovi ze Sternberka a od něho pak r. 1455 Jiřímu z Poděbrad postoupeno bylo. Kněžna Anna byla (1440) sídlem na Kladště, Anna z Koldic, vdova po posledním Půtovi sídlem na Frankenšteině.
Různí rodové vládnou nad Častolovici.
Krušinové Častolovicům dlouho nevládli, neboť r. 1454 Vilém syn a dědic po Hynkovi Krušinovi z Lichtenburka prodal veškeré zboží zápisné Jiříkovi z Poděbrad, v ty doby správci a hofmistru království českého za 23.400 kop grošů. (*Archiv český I. str. 300 seq.)
Jiří Poděbradský udělil snad městečku nynější znak obdarovav je také právy městskými. Po jeho smrti († 22. března 1471) dělili se synové jeho o zboží otcovské; i obdrželi:
a) Viktorin kníže minstrberský: knížectví opavské a v Čechách Kolín
b) Jindřich starší kníže minstrberský: Minstrberk, Kladsko, Náchod a Horu Kunětickou.
c) Jindřich mladší, jinak Hynek, kníže minstrberský: Poděbrady a Kostomlaty
d) Boček z Kunštátu, jinak z Poděbrad: hrad Litice se zbožím rychmberským, častolovským, černíkovským, jelenským; hrad Veliš s Jičínem.
Boček zboží svého brzo postoupil bratru Jindřichovi staršímu.
Kníže Jindřich zadluživ se nákladnou a krvavou válkou, jíž r. 1488 ve Slezích vedl proti Matyáši králi uherskému, od téhož krále zboží svého slezského zbaven byl.
Když pak nejmladší bratr jeho kníže Hynek dne 11. července r. 1492 na Poděbradech byl skonal, byli by potomci krále Jiřího zbaveni i svého rodného sídla v Poděbradech a byli by zchudli na dobro, kdyby se jich byl nezastal statečný a šlechetný pan Vilém z Pernšteina.
Zvláštní smlouvou měl totiž kníže Poděbrad užívati dle vůle Matyášovy až do své smrti. Práva svého propustil Matyáš králi Vladislavovi, kterýž skutečně po smrti Hynkově v Poděbrady chtěl se uvázati. Že král této nespravedlnosti se nebyl dopustil, bylo děkovati jedině přímluvám pana Viléma, tak že král knížeti Jindřichovi dne 28. dubna 1495 postoupil Poděbrad, za něž mu pak dne 1. května t. r. náhradou dal knížectví Olešnici a Volov ve Slezsku. Kníže Jindřich dobrodiní páně Vilémova až do smrti († 28. června 1498) vděčně sobě připomínal vyznávaje, že po Pánu Bohu žádný člověk jemu a synům jeho více neprospěl, nežli pan Vilém. Když pak kníže Jindřich z nutné potřeby zboží Litické a Potšteinské prodával a nabízel je králi Vladislavovi, odpověděl král, že by je nejraději viděl v rukou páně Vilémových. A pan Vilém koupil zboží to dne 24. října 1495,(*Palackého: Dějiny V. 1., 284., 334., 377. – Archiv Č. V., 550 sld. Též Zoubka Potenštein str. 17.) což stalo se v pátek po sv. Jeronymu. Pan Vilém z Pernšteina dosáhl tudíž koupí obou těchto panství, z nichž panství litické takto se vypisuje:
Litice hrad s dvorem poplužným, v Žamberce půl městečka, v Kunvaldě, v Helvíkovicích, v Kameničné, v Něm. Rybné, v Záchlumí, v Č. Rybné vesnice celé; v Chocni půl městečka, v Sopotnici, Brné, Svídnici vesnice, což tu kníže měl, v Spolini dvory kmetcí, v Chocenku ves celá, v Březnici ves celá, v Borku a v Seči což tu kníže měl, v Němčí dva dvory, v Kunšově Lhotě, v Kořenicích, v Běstovicích, v Chlenech vsi celé, Rychmberk (Liberk), hrad pustý s městečkem; v Hlásce, v Prorubě, v Rampuši, v Bělé, v Proloze vsi celé, v Javornici což tu měl, v Habrové, v Meziříčí, v Popelově vsi celé, ves Vrbici což tu měl, v Nebeské Rybné ves celá, v Polomi tři dvory, v Bukovině, v Skuhrově, v Svinné, v Brocné, v Brocenku, v Lukavici hořejším i dolejším vsi celé; v Solnici město celé, v Kvasině, v Litohradech, ve Voděradech vsi celé, v Újezdě dva dvory kmetcí, v Slemeně což tu měl, v Ještěticích ves celá; v Častolovicích tvrz a městečko celé, v Česticích, v Olešnici, v Hřibanech, Doubravici (vsi nyní pusté při silnici z Častolovic do Týniště) vesnice celé; v Hůrkách tři dvory, v Libli ves celá; Týniště městečko celé, v Mnichovicích (u Lípy), v Lípě, v Petrovicích, ve Vyšším Žďáře, v Žďáře nižším vesnice celé, ve Lhotě pod Křivinou dvůr kmetcí, v Petrovičkách krčmář s platem, v Rašovicích ves celá; v Černíkovicích dvůr a ves celá, Byzrad, Domašín vsi celé, v Jelení hrad pustý; Uhřínov Malý a Veliký vsi celé, půl rybníka, krčmář ve Velkých Plchovicích, kostelní podací kromě Křivického. Celé to panství prodáno za 25.000 kop grošů, jež pan Vilém ihned zaplatil. (*Kvatern č. 6. desk zemských strana A. 27. Též J. Kršky Choceň str. 18-19 a Fr. J. Zoubka Potenštein str. 17-18.)
Od konce XV. století drženy Častolovice k panství Potšteinskému a spravovány úředníky, kteří na hradě tomto přebývali. Jak působil v Častolovicích ušlechtilý pán Vilém z Pernšteina a synové jeho Vojtěch (1521-1534) a Jan (1534-1547) nám bohužel nic známo není, poněvadž se všechny staré paměti v Častolovicích zmařily. Jen o Vojtěchovi víme, že byl na všechny poddané své laskav a že napsati kázal navedení úředníkům svým, jak mají hrad Potšteinský opatrovati a poddané na panství říditi. Od Jaroslava syna Janova koupil panství Potšteinské, k němuž také Liticko, Rychnovsko, Skuhrovsko, Černíkovsko a Častolovsko náležely, (r. 1556) Arnošt falckrabě na Rýně. Týž potom celé panství rozprodav, podržel si toliko Rychnov, kterýž držel k hrabství Kladskému. Roku 1559 postoupil v 4796 kopách Jindřichovi z Regenu tvrze pusté Častolovic a městečka, vesnic Olešnice, Hřibin, Horek, Žďáru nižšího a vyššího, Lible, Synkova s příslušenstvím, zejména i s potokem Novohradským (t. j. řekou (Solnickou), řekou Chocenkou (t. j. Orlicí tichou) a Orlicí (t. j. Orlicí vysokou neb „divokou“. (*DZ. 87 B. 59. Zoubkův spis o Potšteině. Staří Čechové říkali Orlici Vysoká. Naše „Divoká“ jest špatný překlad německého „Wilde Adler“ (na místě „dravá“).
Jindřich opravil a znovu postavil tvrz Častolovskou a dal slíti prostřední zvon ve zvonici Častolovské. R. 1570 prodal Častolovice Albrechtovi Bryknarovi z Brukšteina a od toho koupil je r. 1575 král Maximilian za 18.500 kop. Častolovice byly potom krátký čas panstvím komorním, než král Rudolf prodal je r. 1577 dne 19. dubna Janovi, Vilémovi a Jiříkovi “bratřím a strýcům Oprštorfům z Dubu až Frydšteina za 11.500 kop. K panství náležely tehdá zámek pustý a tvrz Častolovice, městečko, vsi svrchupsané, hájemsfví Černíkovské, potok Novohradský, který se počínal od mlýnu Jana mladšího nad Liblí (t. j. Podličenského) a šel dolův k druhému mlýnu Mikše Prstkova (t. j. Podliskému) a odtuď k Častolovicům až do Orlice, táž řeka Orlice a kus potoka, kterýž se nazýval Kněžná neb Kněžská řeka.(*Příspěvky prof. A. Sedláčka.)
Oprštorfové páni na Častolovicích
Rodina pánů a hrabat z Oprštorfu připomíná se již od XV. stol. v knížectvích slezských.
Oprštorfové pocházejí ze Švýcar, avšak již ve XII. věku přišli do Rakous a odtud do Slezska, kdežto, jak se udává, měli zámek Eberstein a městýs Ebersdorf, po kterémžto prý z Ebersdorfu se psali. Pravdě podobnější jest, že vzali počátek svůj v Slezsku samém a to v knížectví Nisském, v jehož nynějším pruském podílu leží Oppersdorf. Jindřich z Oprštorfu, který byl usedlý v Březsku a zemřel r. 1513, zůstavil dva syny; mladší Václav († 1546) byl hejtmanem zemským téhož knížectví a nezanechal potomků; starší Fridrich, taktéž zemský hejtman v Březsku, † r. 1544 v 73. roce věku svého, zůstaviv syny Jana, Jiřího a Viléma. Jan (nar. 1514) sloužil v mládí 9 let při dvoře Karla knížete minsterberského, nejvyššího hejtmana v Slezsku, posléze jakožto truksas, později oddal se službě vojenské a bojoval nejprvé v Itálii proti Francouzům, potom v Uhrách proti Turkům. R. 1541 vedl pomocný lid slezský do Moravy, kamž Turci vpadnouti chtěli; 1543 byl s vojsky slezskými opět v Uhrách. Po tom bojoval ve válce šmalkaldské, až po bitvě u Mühlberka znova do Uher poslán, kdež tak statečně si počínal, že v bitvě u Segedina vlastní rukou hlavní korouhve vojska tureckého dobyl, začež jej císař Ferdinand I. povýšil do stavu panského (24. června 1554) i s mladšími jeho bratry, darovav mu ještě statky Dub a Frydštein v Čechách; odtud psali se Oprštorfové pány z Dubu a Frydšteina. Když se knížectví opolské a ratibořské po odchodu Isabely, ovdovělé kněžny sedmihradské znova císaři Ferdinandovi I. přímo dostalo, jmenován jest Jan z Oprštorfu nejvyšším hejtmanem toho knížectví, kterýž úřad zastával až do r. 1567, načež se ho pro vysoké stáří vzdal.
Skrze první manželku svou Kristinu Cedlicovnu dostal se v zástavní držení panství Horního Hlohova (nyní v pruském Slezsku) a r. 1577 v pátek po neděli Quasimodo geniti koupil se svými bratry Jiřím a Vilémem od císaře Rudolfa II. panství týništské v Čechách za 16.000 kop gr. č. Toho času přikoupil Jan z Oprštorfu ještě Heřmanův Městec a Častolovice za 85.000 kop, načež zemřel jakožto J. M. C. rada bezdětek r. 1584. Druhá jeho manželka byla Markéta z Lobkovic, kteráž jej přečkala až do r 1600. Jeho bratr Vilém, drže též spůsobem zástavním statek Slavětice v knížectví opolském, byl J. M. C. radou a nejvyšším mincmistrem království českého a zemřel r. 1588. Syn jeho Vilém, maje po smrti strýce Jana sám celý statek Heřmanův Městec, vzdal jej prodejem a žil potom v knížectví opolském, kdež zemřel r. 1598. Synové Vilémovi Bernart Vilém a Jan Fridrich odebrali se do Saska. Jiří, prostřední bratr nahoře uvedeného Jana, měl v knížectví opolském statek Polskou Novou Cerekev a zemřel již r. 1577 v Nise, zůstaviv syny Fridricha, který se po otci a strýcovi uvázal v české statky Týniště a Častolovice, a Jiřího, kterémuž se statky v knížectví opolském ležící, totiž Hlohov horní a polská Nová Cerekev dostaly. Od těchto dvou bratří pošly dvě zvláštní linie rodu toho, z nichž starší až do druhé polovice XVIII. století výhradně v Čechách, mladší hlavně ve Slezsku se zdržovala.
Původcem starší linie byl Fridrich sv. z Oprštorfu, pán na Častolovicích a Týništi, jenž rozmnožil zboží své přikoupením statků Ledské a Radostovic.
Jeho mladší syn Fridrich, JMC. v kraji královéhradeckém nad reformací nařízený komisař, držel nejprvé statek Přestavlky, jejž r. 1627 popustil Janu Otovi Bukovskému z Hustiřan koupiv od něho panství Žampach. Jsa velikým přítelem jezuitů, založil jim kolej v Hradci Králové a odkázal jim všeliké své jmění. Zemřel na zámku Žampachu 18. května 1633 bézdětek.
Jeho starší bratr Ota, pán na Častolovicích, Týništi a Ledské, byl JMC. radou, hejtmanem a nařízeným komisařem nad reformací v kraji hradeckém a zemřel v Hradci Králové r. 1646, přečkav manželku Annu rozenou Rabenhauptku ze Suché.
R. 1637 koupila paní Anna statek Koldínský s Hradištěm a Turovem od Anny Arztové ze Šenfeldu za 12.000 kop míš. a tak se dostal statek tento k panství Častolovskému.
Ota z Oprštorfu zanechal po sobě šest dcer a syny Jana Vácslava Ignáce a Františka Petra Otu, z nichž tento záhy smrtí sešel.
Starší syn držel statky otcovské, k nimž přikoupil Úřenovice a Lično; byl JMC. a soudův dvorského a komorního radou; zemřel r. 1676.
Po Janovi Vácslavovi (†1676) zůstali vdova Anna Eleonora z Kolovrat, tři dcery a synové Jan Vácslav Sebastian, Jan Josef Antonín Marcelin a Jan Eusebius Rudolf. Bratří ti rozdělili se r. 1682 dne 30. května o panství Častolovské takto: Rudolfovi nezletilému připadl první díl a sice zámek Častolovský, dvory Oprštorfský (nyní Polná) Ledecký a Libelský, mlýny Častolovský a Podliský, městečko, vsi Horky, Synkov, Libel, Ledská, Paseky, Hřibiny, Olešnice a podíl v Rašovicích. Jan Josef obdržel za svůj díl Týniště městečko s domem panským, dvorem, horním a dolním mlýnem, dvory v Rašovicích a Bědovicích, vsi Čestice, Lípu, Hrubé a Malé Petrovice, Rašovice a vesničku Bědovice. Jan Vácslav vzal tvrz Úřiněvice, dvůr v Ličně, dvorec pustý v Radostovicích, mlýny Podstránský a Ličenský, vsi Úřiněvice, Radostovice, Lično, Voděrady, Vojenice, Novou ves jinak Haugvicov, Vyhnanice, Ješkovice, tvrz Koldín se dvorem, mlýnem a vsí, vsi Hradiště a Turovy. (*Slovník naučný díl V. str. 1079-1081; také Beschreibung der Herrschaft Czastolowitz von J. Krauss a příspěvky prof. A. Sedláčka.)
Změnivše něco mezi sebou usmyslili si konečně bratří, veškeré své dědictví prodati. Protož učiněna jest smlouva r. 1684 dne 2. října, jíž prodali oba bratří zletilí a komisaři od souduv zemského vydaní na místě J. Rudolfa nedospělého panství Častolovské a statky Týniště, Úhřiněvice, Koldín a Lično Tomáši Černínovi z Chudenic, sv. říše římské hraběti, pánu na Lnářích, Světlé, Landšteinu, Bezděkově a Radově za 19.500 kop gr. č.
Byli tudíž Oprštorfové v držení Častolovic od r. 1577—1684, tedy 107 let.
Oprštorfové žijí až posud; však v Čechách toliko po přeslici a v Slezsku i po meči. Po dlouhý čás vládli Šluknovem, Tolšteinem, Rumburkem a Hanšpachem.(*Památky archaeol. díl II. str. 100.)
Oprštorfové zanechali po sobě v Častolovicích několik hezkých památek. Za Fridricha vystaven byl okolo r. 1600 zdejší znamenitý zámek. ‚Památkou po Otovi z Oprštorfu je nynější, dobré nadaný špitál. Mimo to vystavěli Oprštorfové v Častolovicích pivovar, pálenku a „panský dům“. Blíže Častolovic vznikl za nich dvůr nový řečený Oprštorf.
Po bitvě Bělohorské byl pánem panství kosteleckého Kašpar svobodný pán z Grambu, jehož velikým příznivcem byl císař Ferdinand II. Kašpar Gramb postoupil r. 1628 bratrovi svému Kamilovi, knězi řádu sv. Benedikta Lhotu Žalmanovu (u Rostelce) k přebývání. Z toho velice pobouřili se sedláci z blízké vesnice Libie; i lapivše kněze ubohého, ukrutně jej ubili. Však dostalo se jim za to v brzku zasloužené odměny, neboť nedlouho na to častolovští s kosteleckými na sedláky v noci z nenadání do vsi Lible vtrhli, zbili je neb pojímali neb rozehnali. (*F. J. Zoubka Kostelec n. Orl.; Pelzl’s Geschichte d. Böhm.)
Častolovice před 200 lety.
Nejstarší čásť Častolovic jest tam, kde stojí kostel; odtuď šířilo se městečko na tu stranu k řece. Při kostele sv. Víta bývaly ode dávna fara a škola. Kromě těchto bylo v Častolovicích před 200 lety 40 hospodářův usedlých, jeden obecní dům a pazderna, ze kterých vrchnosti platy vycházely. Také byl v městečku dům panský, který někdy Jiříkovi Divišovi patříval a od vrchnosti přikoupen byl. To vše spravováno rychtářem a konšely od vrchnosti ustanovenými a z obyvatelstva vybranými.
Místnosti, kteréž vrchnosti patřily, byl velký počet. Přední z nich, zámek panský upraven byl v krásném sluhu renesančním, obsahoval pěkné světnice panské s chodbou otevřenou, kteréž se lusthaus říkalo. Dole v zámku byly všelijaké sklepy a komory, kancelář, ve kteréž se věci důchodův se dotýkající řídily, čelední světnice, kuchyně, pekárna, humna, marštale. Ozdoben byl zámek vížkou, na kteréž se orloj s 2 cimbály nacházel. Stavení to posud stojí, majíc staré své místnosti, ovšem ke všelijakým jiným účelům přeměněné.
Za nynějším zámkem byla ještě některá stavení, zejména vinopalna s prádlem na tak zvaném „malém plácku“ a kůlny pro voze, marštale, řezárna a chlévy pro hovězí dobytek na „zadním place“. Za těmito bylo ještě jedno stavení v nově od kamena vyzdvižené, v němž se koně proháněli (jízdárna); na něm schválně zdělány byly půdy pro skládání obilí, a okolo byl pěkný trávník. Nežli stavení to postaveno bylo, bývalo tu bělidlo. Domy ty od tolika let z povrchu zemského zmizely.
Kde jest nynější park, bývala obora zvířecí plotem tesaným dobře opatřená, v níž jeleny a jinou zvěř chovali. Při ní bývala chalupa pro oborníka čili hajného, který k oboře dohlížel, při tom pak se nacházela ptáčnice pro koroptve aneb komora pro bažanty z prken složená. K oboře přiléhala štěpnice pěkným stromovím posázená a konečně bývalo v těch místech proti pivovaru bělidlo. Kdesi za oborou bývala chmelnice, za níž se všechen k pivováru potřebný chmel sklidil.
Z jedné i z druhé strany předních vrat zámeckých byly dvě malé zahrady. Větší a pěknější zahrada byla na místě nynější zahrady panské. Dělila se na zahradu pro kratochvil a kuchynské věci a štěpnici. V prvnější sely a sázely se zahradnické byliny na 15 kusích špalíry od sebe rozdělených: tu a tam rozbíhaly se stezky, při nichž se pěkné mladistvé stromoví nacházelo. Kromě toho tu bylo stavení či byt zahradníkův se světnicí, v níž se přes zimu všelijaké zahradní věci zavíraly a ukládaly. Zahrada byla plotem tesovým vysoce ohrazena. Štěpnice vedlejší posázená jsou stromy nově štěpovanými v hojnosti, dvojí užitek vynášela, neb se jí i travami přes celý rok užívalo.
Proti zámku a pod školkou býval pivovár s pánví měděnou, káděmi, hvozdem, humnem, sladovnou, spilkou, sklepy a obydlím pro sládka. Avšak bečvárna tu pro nebezpečnost ohně nebyla, nýbrž stála na vrchu zvláště.
Mlýn častolovský byl o 4 kolech moučných, páté jahelka a šesté stupní: také při něm olejna bývala. Vrchnosti vycházel ze mlýna pěkný užitek.
Za rybníkem bývala cihelna s pecí a hliništěm a chalupa pro cihláře blíže ní. Při témže rybníce bývala i katovna. Na ten čas tu kata nebylo, nýbrž zakoupil se sem pohodný kostelecký.
Starodávný dvůr panský býval tuším na Skalce, ale dozajista byl v městečku. Patřívalo k němu dosti rolí a luk; ale když Oprštorfové nový dvůr (Polní) postavili, obráceno jest veškeré popluží k tomuto dvoru a dvůr starý znenáhla spustl. Později rozprodáno to místo a postaveno tu několik chalup.
Za kostelcem byla zahrada panská, plotem obhrazená, jíž se říkalo včelnice. Za starodávna tu bylo tolik oulů včelných, ale ke sklonku 17. století zanedbávalo se toto ušlechtilé odvětví hospodářství a jen jméno včelnice se ještě udrželo.
Hlavní živností obyvatelstva bylo polařství. Každý soused měl dům a k tomu něco rolí; kterým to k výživě nestačilo, ti dělali kromě toho nějaké řemeslo ku př. ševcovské, krejčovské, pekařské a j. Ve třech domech byly „šenky“, totiž u Jana pekaře, u Vácslava Zídka a v domě obecním. Všude se jen panské pivo prodávalo. V starších dobách byli v Častolovicích tři řezníci a měli troje masné krámy, z nichž vrchnosti úrok dávali, ale toho času vysekával maso jediný Vácslav řezník. Shledati z toho lze, že bývalo sousedstvo možnější a před válkou třicetiletou i lepší stravy si dopřálo, ale dlouhými válkami (1618-1648) schudlo obyvatelstvo Častolovické tak, že se potom v příčině stravy lecjaks odbývalo.
V gruntovní knize z r. 1662 jmenují se tyto v Častolovicích v 17. a 18. věku usedlé osoby:
Jiří Šeda, František Bělka, Josef Kotek, Vácslav Vorlický, Matěj Černý, Vácslav Vicha, Jan Seykora, Karel Moravec, Jan Janeček, Jan Jiruška, Karel Jiruška, Matěj Samek, Jan Schütz, František Kubec, Josef Kapucian, Dominik Voborník, Antonín Pelikán, Jan Bělka, František Matoušek, Jan Malý, František Kotek, Josef Janeček, Vácslav Janeček, Jan Hanousek, Vojtěch Forst, Josef Luchs, Jan Schreiber, Josef Matějka, František Pavelka, Josef Talavašek, Vojtěch Janeček, Matěj Kašpar, Jan Zídko, František Kašpar, vdova Kopecká, Jan Podolský, Josef Rojek, Josef Marek, Vácslav Chaloupka, František Kapucianka, Martin Tichý, Jan Kubert, František Král (mlynář), Jan Marek, Dominik Tichý, Jan Láb, Jan Tichý, Jan Kerhart, František Mráz, Dominik Janeček, Jan Kopecký, Jan Vodička, Karel Schneider, František Pinka, František Vašata, Josef Pinka, František Janeček, Jan Pírko, Matěj Kuker, Vácslav Seykora, Karel Zitka, Ignác Černý, Martin Rojek, František Seykora, Josef Hobl, Jan Kudláček, Josef Jiruška, Jan Isák, František Jelínek, Vojtěch Hrubeš a Jan Kubec.
Tito byli r. 1682 sousedy v Častolovicích a měli zde domy: 1. Jan Šraiber, 2. Vácslav Řezník, 3. Jiří Truhlář, 4. Vácslav Viták, 5. Jiří Černý, 6. Jan Černý, 7. Vavřinec Doubek, 8. Václav Černý, 9. Jan Jirásků, 10. Jiřík Kulička, 11. Mikuláš Macháček, 12. Martin Kain, 13. Jan Novotný, 14. Onřej Lux, 15. Jan Čapek, 16. Matěj Doubek, 17. Jan starší Láb, 18. Jan mladý Láb, 19. Jan Bělka, 20. Vít Matoušek, 21. Mikuláš Tkadlcův, 22. Václav Kotek, 23. Jiří Straka, 24. Václav Mrázek, 25. Jan Bělohoubek, 26. Jiří Čapek, 27. Jan Kovář, 28. Jan Pařízek, 29. Jan Tichý (měl 2 domy), 30. Vácslav Zídko, 31. Jiří Zídko, 32. Jan Tomášek, 33. Vácslav Kalenda, 34. Jan Kalda, 35 Markéta Doležalka, 36. Mikuláš Balinský, 37. Jan Černý, pekař, 38. Jiřík Diviš, 39. Šimon Šiftář, 40. Pavel Eliáš. (*Z dílčích cedulí ve dskách zemských vypsal pr. A. Sedláček.)
Při obnovení práva na panství častolovském r. 1704 jmenují se tyto osoby v Častolovicích:
Jan Černý pekař, ? Lux, Matěj Doubek, Jan ml. Schreiber, Matěj Podolský, Jan Matějka, Jan Pinka písař radní, Jakub Tichý rychtář, Jan Kotek, Václav Mrázek, Jan Hous obecní starší, Antonín Jiruška důchodník obecní. Kostelníci: Jan Lab zádušník, Jan Doležal starší zvoník, Václav Bednář. Ku pomoci zvoníkům: Martin Matoušek, Václav Zídka. Vrchní mlatci: Jan Matějka poklasný, Matěj a Jan Pavlů v polním dvoře; Martin Matoušek hajný v Houšti(?) a Červinkově. (Seznam tento má v originálu zdejší obchodník p. A. J. Jelínek.)
Osoby, jimiž pusté grunty v Častolovicích r. 1658 osazeny byly, jmenují se tyto:
Divišovský: Matěj Prstek, zahradník usedlý r. 1658 a Šimon Šiftář, chalupník též 1658. (Original má též pan A. J. Jelínek.)
O povinnostech poddaných bohužel nic nevíme, neb staré paměti častolovské nevážně zničeny.
Hrabata ze Šternberka
Hrabě Černín z Chudenic držel Častolovice toliko po krátkou dobu 11 rokův, načež dne 8. m. února 1695 koupil od něho panství častolovské hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka, rytíř řádu zlatého rouna, JMC. tajný rada, královský místodržitel v Čechách a nejvyšší purkrabí v Praze, pán na Zásmukách, Voleticích, Žirovnici, Cerhenicích a Častolovicích za 260.000 zl. rýnských.
Hrabata ze Šternberka patří k nejstarším a v dějinách vlasti naší nejznamenitějším panským rodům staročeským. U předků vzácné rodiny této, kteříž od starodávna nosili v erbu hvězdu zlatou o osmi rozích v modrém poli, převládala z počátku jména Zdislav. První známí předkové slavného tohoto a čistě českého rodu jsou nejspíše již Diviš (nobilis Boh. 1125-1140), (*Erb. reg. p. 90.) Diviš (pater Zdelai castellani de Satec c. 1172)(*Erb. reg. p. 149.), Diviš (subcamerarius ducis Boh. 1187) (*Erb. reg. p. 179-180.).
Avšak nepřetržitá spojitosť počíná Divišem z Divišova, nejvyšším maršálkem v Čechách (okolo r. 1218-1284). Pod jménem „ze Šternberka“ vyskytuje se však teprve r. 1249 Zdislav ze Šternberka, syn dotčeného Diviše a ten vystavěl okolo r. 1242 na svém panství divišovském nový hrad, jejž nazval po erbu svém „Sternberg“ a od něhož pak on i potomci jméno přijali. Týž Zdislav ze Šternberka stav se r. 1253 ochranitelem Olomouce proti Uhrům, postavil na Moravě druhý hrad, nyní známé město Šternberk.
Syn jeho Albrecht, zdědiv statky moravské, stal se zakladatelem linie moravské. Jaroslav pak, druhý syn, dostal českých statků a založil linii českých pánů ze Šternberka. (*Palacký Děj. I. str. 485.) Česká linie rozdělila se potom na dvě haluze Konopišťských a Holických ze Šternberka, kterážto poslednější však r. 1712 kvésti přestala. Nynější hrabata užívavše prvé příjmení Konopišťských a Holických ze Šternberka, kterážto poslednější však r. 1712 kvésti přestala. Nynější hrabata uživavše prvé příjmení Konopišťských, již je dávno opustili. Říšskými hrabaty jsou od r. 1662, kdež se jim stal první Adolf Vratislav ze Šternberka. (*Památky archaeol. Díl II. str. 99.)
Neníť účelem spisku tohoto rozepsati se dopodrobna o slavném tomto rodu; zde jedině zmíníme se poněkud jen o těch pánech rodu ze Šternberka, kteří se vztahují k obsahu spisku našeho.
Hrabě Adolf Vratislav, praotec všech nynějších hrabat ze Šternberka v Čechách, maje po otci Zásmuky koupil (1695) panství Častolovice, načež z obou těchto statků fideikomis rodinný zřídil; po Vilémovi Oldřichovi Střelovi z Rokyc zdědil 1689 Cerhenice a Ratěnice. Byv od r. 1685 nejvyšším purkrabím, v kterémžto úřadu zemřel 4. září 1703, byl též rytířem řádu zlatého rouna a JMC. skutečným tajným radou a komořím. Jeho manželka Anna Lucie, rozená hrab. Slavatka (zemř. 1702), dědila po vymření rodu Slavatovského po meči Žirovnici a Stráž. S manželkou touto měl Adolf Vratislav mimo několik dcer syny Františka Damiana Josefa a Františka Leopolda Josefa, od nichž dvě zvláštní větve rodu šternberského pošly.
František Damián, původce starší větve, zdědil po otci fideikomis Zásmucko-Častolovský a Cerhenice a zemřel jakožto c. kr. komoří a soudce zemský 12. října 1719. Jeho syn František Filip (nar. 21. srpna 1708) byl (1745—1748) vyslancem českým v Řezně a od r. 1748 cís. vyslancem a plnomocným ministrem u dvora polsko-saského, konečně od r. 1766 nejvyšším hofmistrem císařovny Marie Teresie, jakož i zlatého rouna rytířem, skut. tajným radou a komořím. R. 1735 dosáhl přijetí mezi imediátní hrabata říšská v kolegiu švábském. Zemřel dne 9. ledna 1786, prodav Cerhenice (1758). S manželkou Marií Leopoldinou, rozenou hraběnkou Starhembergovou (nar. 14. srpna 1712, zemř. 22. března 1800) měl mimo několik dcer syny Filipa Kristiána (nar. 3. března 1732) a Gundakara Tomáše (nar. 13. ledna 1737). Tento byl potom po 30 let (1762—92) dvorským radou říšským a nejvyšším dvorním štallmistrem. Užíváno ho častěji k rozličným čestným poselstvím, jmenovitě vyprovázel r. 1782 z rozkazu císaře Josefa II. papeže Pia VI., když se z Vídně vracel, až na pomezí mocnářství rakouského. Kristián oženil se s Augustou (nar. 28. ledna 1744, zemř. ve Vídni 19. listop. 1811), dcerou Jana Viléma, říšského hraběte Manderscheid-Blankenheimského, kteráž po vymření rodu svého po meči (1780) hrabství Blankenheim, Geroldstein-Manderscheid a Keyl ve Vestfálsku zdědila, ježto však po míru Lunevillském Francii připadly náhradou za ně obdržela hraběnka Šternberková pod jistými výminkami zrušená opatství Schüssenried a Weissenau, kteráž r. 1806 pod svrchovanosť würtemberskou přišla a později jsou prodána. Za hraběte tohoto postaven v Častolovicích nový farní chrám sv. Víta. Kristian zemřel jakožto c. k. komoří a tajný rada, jakož i zlatého rouna rytíř 14. května 1811 ve Vídni. Jeho synové psali se hrabata ze Šternberka a Manderscheidu.
Mladší z nich Jan Vilém (nar. 25. ledna 1765), byl kanovníkem v Řezně a v Pasově; starší, František Josef (nar. v Praze 4. září 1763), uvázal se ve statky otcovské. Z mládí zdržoval se od r. 1780 s rodiči na porýnských panstvích matčiných a vyučován byl v Kolíně nad Rýnem od známého kanovníka Wallrafa, kterýž jej hlavně k vědám přírodním, jmenovitě ku geologii a geognosii vedl. R. 1787 cestoval hrabě František po Francii a Nizozemsku a usadil se potom v Praze, kdež ihned s učenci tehda tam hlavně působícími (s Dobnerem, Pelzlem, Dobrovským, dr. Janem Mayerem a j.) (*Nepochybuji, že i tehdejšímu faráři častolovskému P. Fr. Raymanovi byl přátelsky nakloněn.) v úzké spojení vstoupil. Sám věnoval se předkem studiu umění a dějepisu, sbíraje s neunavenou horlivostí rytiny a mince, a sice mince hlavně české, rytiny však ze všech míst a ze všech časů, aby sbírka ta poskytovala chronologický přehled celého postupu umění ryteckého od jeho počátku až do nejnovější doby. Jeho hlavně působením pohnuta šlechta česká (1796) ku zřízení soukromé společnosti vlasteneckých přátel umění, kteráž společnost potom nejprvé obrazárnu a 1800 akademii výtvarných umění pro vyučování mladíků, umění se věnujících, založila. Hrabě František sám jezdil po celé zemi, aby díla umělecká semo tamo ukrytá nebo povržená obrazárně nově zřízené získal. Byv nejprvé referentem jednoty řečené, zvolen jest (1802) za předsedu téže, jímž zůstal až do smrti. V tom i onom postavení působil blahodárně jednak jakožto pečlivý ochránce, jednak jakožto znatel výborný. R. 1796 přijala jej král. česká společnost nauk za čestného úda, chtíc mu odměniti za dobré zdání, kteréž jí byl podal o dvou mincích starožitných, o nichž se numismatikové shodnouti nemohli.
Od té doby chodil hrabě František ke schůzím té společnosti, jakoby byl členem řádným, spravoval pokladnici spolkovou a účastnil se v pracích společnosti. O zřízení českého musea měl též nemalé zásluhy a byl nejprve od 18. dubna 1819 až do 13. prosince 1822 členem zatimního ředitelství nového tohoto ústavu a potom členem výboru musejního, ujímaje se platně všelikých prací a řízení nového toho vlasteneckého ústavu a rozkvětu jeho se týkajících. I pokladnu musejní měl pod sebou až do své smrti. K rozhojnění sbírek musejních značně přispíval ze sbírek vlastních. Mimo to byl činným údem všech dobročinných a obecně užitečných jednot a spolků v Čechách, a kdekoli bylo o to činiti, aby se jakákoli myšlénka buď k obecnému dobrému nebo k zvelebení věd a umění směřujících ve skutek uvedla, vždy k tomu rád byl slovem i skutkem pomocen. Blaho vlasti a národu měl neustále na srdci. Lidumilné a vlastenecké jeho smýšlení a působení získalo mu nejen obecnou lásku a vážnosť, nýbrž došlo chvalného uznání i na nejvyšších místech.
Císař Josef II. jmenoval jej svým komořím, kteréžto vyznamenání se po celé panování Josefa II. toliko čtyrem osobám dostalo; císař František Josef II. učinil jej komandérem řádu Leopoldova, tajným radou a 1824 nejvyšším komorníkem zemským království českého.
Tento nadšený přítel umění a vědy, důkladný učenec a vysoce i mnohostranně vzdělaný a spanilomyslný pěstitel zvláště domácího učení zemřel 8. dubna 1830, osvědčiv lásku svou k vlasti ještě krátce před smrtí tím, že sbírku svou českých mincí, bohatostí i úplností nad všechny podobné sbírky vynikající, celou českému museu daroval.
Pro Častolovice stal se zvláštně postavením nynější školy pro vždy památným.
Jeho sbírka rytin a výkresů zahrnující 73.000 kusů v chronologickém pořádku sestavených, prodána jest po jeho smrti v Drážďanech ve veřejné licitaci. Mimo tuto sbírku zanechal hrabě František rozličná vzácná díla umělecká, hlavně obrazy, bibliotéku, obsahující přes 10.000 svazků, mezi nimiž se mimo několik řídkých rukopisů a prvotisků nejdůležitější numismatická a artistická díla zahraniční nacházejí, a sbírku mincí řeckých i římských, již někdy užil Z. H. Eckel, pracuje o výtečném díle svém.
Příliš velká skromnosť a k sobě samému přísnosť nedaly hraběti Františkovi vystoupiti před obecenstvo s nějakým větším dílem vědeckým; tiskem vyšly od něho toliko řeči, kteréž 1804-11, a 1823-28 každoročně míval k učňům akademickým a několik rozprav obsahu numismatického (obsažených ve spise král. české společnosti nauk a ve spisech musejních). Hrabě František měl s manželkou Františkou, rozenou hrab. Schönbornkou (zemř. 20. října 1825) toliko dcery: jím vymřeli hrabata ze Šternberka-Manderscheidu po meči a feideikomis Zásmucko-Častolovský připadl mladší linii pošlé od hraběte Leopolda (1688), jenž zdědil po strýci Václavovi Vojtěchovi fideikomis zelenohorský a po matce Žirovnici a Stráž. Jsa ženat s Marií Annou, roz. kněžnou Švarcenberkovou (nar. 25. září 1692, zemř. 27. října 1757), zemřel 14. května 1745, zanechav syny Františka Adama a Jana Nepomuckého.
Frant. Adam (naroz. 20. července 1711) pán na Žirovnici byl sv. Václava rytířem, c. k. skut. tajným radou, komořím, většího soudu zemského přísedícím a nejvyšším maršálkem zemským; zemřel 19. září 1789, byv třikráte ženat.
Jeho synové byli: 1. Adam (nar. 24. června 1751), pán na Žirovnici a c. k. skut. komoří; zemř. ve Vídni dne 6. ledna 1811 svoboden; 2. Leopold (nar. 24. září 1770), nejprve společně s bratrem, pak sám na Žirovnici, koupil 1804 panství Malenovice a Pohořelice na Moravě a zdědil 1830 Zásmuky a Častolovice. Zemřel jakožto skutečný c. k. komoří a sv. Václava rytíř ve Vídni 18. února 1858 nedlouho po smrti manželky své Karoliny, rozené hraběnky Walseggové (nar. 19. ledna 1781, zemř. ve Vídni 2. června 1857). Jejich synové jsou: 1. Jaroslav (nar. 12. února 1809, zemř. 18. července 1874 v Zásmukách), c. k. komoří a major v armádě, dědičný člen panské sněmovny rady říšské, pán na Zásmukách a Častolovicích, jenž měl po manželce Eleonoře rozené svob. slečně Orczynce (nar. 16. května 1811, zemřelé v Padově dne 20. prosince 1865) jedinou dceru Rosu Karolinu (nar. 16. března 1836) provdanou 30. října 1859 za Karla knížete z Hohenlohe a Bartenšteina; 2. nynější majitel panství častolovského, vysoce urozený pán pan Leopold hrabě ze Sternberka (nar. 22. prosince 1811) c. k. komoří a skutečný tajný rada, generál jízdy, rytíř rádu Marie Terezie, řádu Leopoldova, železné koruny druhé třídy, majitel záslužného kříže vojenského, rytíř pruského řádu sv. Stanislava první třídy a sv. Anny druhé třídy s korunou a hvězdou, pruského řádu červeného orla s hvězdou druhé třídy, velkokřižník řádu würtemberského a brunšvického, majitel 8. pluku kyrysníků atd. atd., dědičný pán na Malenovicích a Pohořelicích na Moravě, Častolovicích, Zásmukách a Žirovnici v Čechách. S manželkou Luisou, rozenou kněžnou Hohenlohe-Bartenstein-Jaxtberka (nar. 21. sprna 1840, provdanou 4. srpna 1863, † 16. ledna 1873) má dítky Jaroslava Leopolda (nar. 17. září 1864), Leopolda Alberta (nar. 22. září 1865), Marii Karolinu (nar. 4. ledna 1867), Adalberta Vácslava (nar. 14. ledna 1868) a Eleonora (* 8. ledna 1873.), 3. Zdeněk (nar. 18. června 1813), pán na Českém Šternberce atd., jehož manželkou je Terezie, roz. hrab. Stadionka. (*Slovník naučný díl IX. str. 146-154.)
Pánové z bohatýrského rodu hrabat ze Šternberka zůstanou pro Častolovice navždy památnými. Oni postavili zdejší velebný chrám Páně, by se v něm nábožní občané ku svým modlitbám scházeli, oni postavili zdejší školu, stavení to monumentální pro blaho a užitek mládeže, oni ozdobili městečko všemi v něm se nalezajícími sochami a jinak ještě mnoho dobrého pro ně i občanstvo učinili. A komu z nás nebylo by známo, jak mnohé dobrodiní do roka prokáže zdejší milostivá vrchnost ubohé chudině? Bůh žehnej a zachovej po dlouhá léta milostivé potomky staroslavného, českého rodu hrabat ze Šternberka a zachovej rod ten po mnohá ještě století ku ozdobě a prospěchu drahé naší vlasti české!
Paměti o Častolovicích z posledních let.
R. 1700 dne 6. m. října obdrželo městečko povolení k odbývání dvou trhů výročních a sice první na den sv. Víta a druhý na sv. Máří Magd. R. 1805 dne 8. března obdrželo další povolení ještě k odbývání dvou jiných trhů a to den před sv. 3 králi a před narozením Panny Marie; mimo to bylo svoleno odbývati předcházející trhy na dobytek v den sv. Víta a na sv. 3 krále. (*J. Kraus Beschreibung der Herrschaft Czastolowitz. Odkud pan Kraus zprávy tyto čerpal, nevím.)
R. 1770 a v třech letech tomuto předcházejících byla veliká neúroda, takový hlad a bída, jak tomu nebylo v Čechách dlouho před tím i potom. Lidu obecnému nebylo lze opatřiti si věcí k živobytí potřebných: mnozí živili se kořínky všelikých rostlin, z čehož ovšem vznikly mnohé nakažlivé nemoci, ale zvláště vodnatelnosť; lidé hladem zmořeni požívajíce všelijaké podivné potravy, padali mrtvi na ulici. Podpora od vrchnosti byla nedostatečna, pomoc státní přišla pozdě. Podobně i roku 1805-1806 byl veliký nedostatek obilí a nesmírně draho.
R. 1785 zastiženo bylo městečko krutým požárem, při kterémž celá pravá strana lehla popelem. R. 1809 v měsíci červnu stihlo městečko i okolí strašné krupobití provázeno hroznou bouřkou a blýskáním. Před tím bylo tak dušno, že lidé sotva mohli dýchati. Všechno ovoce bylo zničeno, z mnoha domův strženy krovy a téměř všechna okna v městečku byla vytlučena. R. 1813 před svátkem sv. Máří Magd. povstala následkem průtrže mračen veliká povodeň, jíž nebylo pamětníků. Na zámeckém prostranství plovalo dříví i všelikého nábytku množství nesmírné; vše bylo přineseno z blízkých hor.
Podlahy v zámku v přízemí byly pod vodou a dobytek zde se nalézající byli nuceni vyvésti do prvního poschodí. Na lukách i polích byla škoda nesmírná. Hrůza tato trvala od 3 hodin s půlnoci do 2. hodin s poledne. (*J. Kraus. Beschreibung der Herrschaft Czastolowitz.)
Od těch dob bylo městečko zastiženo mnoha jinými nehodami, buď povodní neb ohněm, i také hrůzami válečnými, ze kterýchž rok 1866 posud chováme v paměti.
Bouřlivý rok 1848 přešel v městečku našem v tichosti, neboť v památních knihách farních není o něm nic paměti hodného poznamenáno.
Známí hejtmané, ředitelé a purkrabí panství častolovského byli:
R. 1360 rytíř Štěpa ze Štítar a z Hrušova, purkrabí;
r. 1580 rytíř Kašpar Zvolský ze Zvole, hejtman;
r. 1615 Jan Matějka, úředník;
r. 1649 rytíř Sedlecký z Újezdce, hejtman, jenž měl na starosti území od Hradce až k panství králickému za hejtmana kraje hradeckého, Jinřicha Štosa z Kounic. (*F. J. Zoubka Potenštein str. 44.) Alžběta, manželka rytíře Petra Sedleckého z Újezdce, „při městě Kostelci nad Orlicí“, hejtmana panství častolovského, který r. 1648 dne 28. května při obnovování rady městské v Kostelci přítomen byl, platila do Kostelce r. 1651 v měsíci lednu zasedělé kontribuce“ 62 zl. 30 kr. (*F. J. Zoubka Potenštein str. 62);
r. 1657 rytíř Volf Friedr. Zettlic z Zeitendorfu, pán na Ličně, hejtman. Za něho ucházeli obyvatelé panství Častolovského pryč ze statků svých, takže některé zůstávaly i pusty. (Památky archaeol. ročn. XV. díl VIII. str. 632.);
Od roku 1676 Kalbrich, hejtman;
1685 Anderle purkrabí;
1705 Jindřich Stanislav Pátek, hejtman;
1705 Václ. Vilhelm Jelínek, purkrabí;
1708 Jan Adam Červinka, hejtman;
1713 Daniel Alexius, hejtman;
1721 Tobiáš Frant. Axmann, hejtman;
1748 Ant. Buchel, hejtman;
1749 Tomášek, hejtman;
1749 Václ. Říha, purkrabí;
1750 Ant. Štěpán, ředitel;
1754 Jan. Frant. Petřín, ředitel;
1756 Václ. Holzinger, ředitel;
1767 Jos. Löw, ředitel;
1771 Frant. Ant. Ulrich, ředitel
1791 Jos. Pospíšil, ředitel;
1810 Jan Faulhaber, ředitel;
1820 Jos. Kříž, ředitel;
1830 Václav Pivnička, ředitel;
1849 Čeněk Krützner, ředitel;
1862 Heřman Stockmayer, ředitel;
1865 nynější pan ředitel Volf. Hauska.
(*Některé reversy odstupujících hejtmanů, ředitelů i písařů z minulého století má v originale zdejší obchodník p. A. J. Jelínek.)
V době, kdy spis tento byl sepsán, zasedali v městském zastupitelstvu P. T. pp.:
Pan Jos. Schütz, měšťanosta;
Pan Volf. Hauska, zástupce vrchnosti;
Pan Ant. Kopecký, první radní;
Pan Frant. Vorlický, druhý radní;
Pan Stanislav Wenzl, starší obecní a čestný měšťan;
Pan Aug. Sýkora, starší obecní;
Pan Václ. Martinec, starší obecní;
Pan Frant. Kopecký, starší obecní;
Pan Josef Bartoš, starší obecní;
Pan František Tichý, starší obecní;
Pan Karel Mráz, starší obecní;
Pan Frant. Petera, starší obecní;
Pan Ant. Jiruška, starší obecní.
Seznam primátorův, purkmistrův, rychtářův, konšelův a písařův městečka Častolovic, pokud nám známo (dle kněz zápisův z minulého století a dle register příjmů a vydání při záduší častolovském sv. Víta z r. 1654.
1654: primátor Prokop Červinka; purkmistr Jan Kováč; konšelé Jan Pekař, Jiří Řezník, Pavel Eliáš, Jan Jiruška
1704: rychtář Jakub Tichý; konšelé J. Kotek, V. Mrázek, J. Hous; písař Jan Pinka
1752: písař Jan Pinka
1755: písař František Pinka
1768: purkmistr Jan Laub
1773: primátor Jan Laub; purkmistr Jan Tichý, písař Jakub Sulcbacher
1774: purkmistr Jan Tichý; písař Jakub Sulcbacher
1775: pukrmistr Michal Podolský; písař Jakub Sulcbacher
1780: purkmistr Jan Tichý; rychtář Jan Matoušek; konšelé Michal Podolský, Jan Tichý; písař Josef Laub
1782: purkmistr Jan Tichý, písař Josef Laub
1784: primátor Jan Tichý, purkmistr Jan Tichý, konšelé Michal Podolský, František Kopecký; písař Josef Laub
1785: purkmistr Jan Tichý, rychtář Josef Kotek, konšelé Jan Tichý, M. Podolský, F. Kopecký, Vojtěch Janeček; písař Josef Laub
1786: purkmistr Jan Tichý; rychtář Josef Kotek; konšelé Jan Tichý, M. Podolský, F. Kopecký, V. Janeček, J. Bělka; písař Josef Laub
1787: purkmistr Jan Tichý; rychtář Jan Černý, konšelé M. Podolský, F. Kopecký, V. Janeček, J. Bělka, J. Jiruška; písař Josef Laub
1789: purkmistr Jan Tichý; rychtář Jan Černý; konšelé M. Podolský, F. Kopecký, V. Janeček, J. Bělka, J. Jiruška; písař Josef Laub
1790: rychtář J. Tichý; konšelé Michal Podolský, Václav Sýkora; písař Josef Laub
1791: rychtář J. Tichý; konšelé Michal Podolský, Václav Sýkora; písař Josef Laub
1793: rychtář Václav Sýkora; konšelé Frant. Matoušek, Josef Jiruška, J. Oborník, M. Černý; písař Mikuláš Forejtek
1794: rychtář V. Sýkora; konšelé Jos. Pinka, Matěj Samek; písař M. Forejtek
1795: rychtář V. Sýkora; konšelé Jos. Jiruška, Matoušek František a předešlí; písař M. Forejtek
1800: rychtář V. Sýkora; konšelé Jos. Jiruška, Matoušek František a předešlí; písař M. Forejtek
B. ČÁSŤ MÍSTOPISNÁ
Častolovice městýs a panství fideikomisní (*R. 1839 v ceně 657 872 zl. 51 kr. stř. (Slovník topogr.)) čítá podle posledního sčítání (z r. 1880.) 1156 obyvatel přítomných, kteří bydlí ve 162 domech. (Před sto lety bylo 782 osob.) V cizině žije skoro 300 zdejších příslušníků.
V 16. století i v stoletích dřevnějších psávali „Častolovice nad Orlicí“, jak vůbec psáti sluší na rozdíl od druhých v Čechách Častolovic či Časlovic ležících v kraji litoměřickém.
Městýs tento dobře vystavený vzdálen jest od okresního města Kostelce nad Orlicí 1/2 hodiny severozápadně a rozkládá se z větší části po pravém břehu Bahnice; po levém břehu vystaveny jsou zámek, mlýn a obydlí pro panského zahradníka.
Náměstím pravidelně ve 14. století vysazeném prochází silnice aerarní z Kostelce do Hradce Králové. Přes Bahnici do městečka vede dřevěný most. Mimo několik domů vystavených po jedno poschodí jsou všechna ostatní přízemní; toliko budova školní vypíná se v průčelí o dvou poschodích. Na rozcestí (do ulice farní a na náměstí od panského domu) stojí pěkná socha Panny Marie.
V Častolovicích jsou nyní: vrchnostenský úřad pro celé panství častolovské (sídlem v zámku), obecní úřad v radnici, pošta, trojtřídní škola obecná, špitál, hraběcí pivovar, mlýn, spolek dobrovolných hasičův a řemeslničtí cechové. Zábavných spolků zde není. Druhdy zde hrávali často divadlo, což dobou naší pominulo. Také obchodní spolek „Vlastimil“ bohužel se rozešel.
V Častolovicích odbývají se do roka čtyry výroční trhy, z nichž dva první zároveň jsou na dobytek a to v tyto dny: 1) ten den po sv. Třech Králích; 2) na sv. Víta; 3) na sv. Magd. a 4) ten den po narození Panny Marie.
Okolí Častolovic je zdrávo; cílem vycházek bývá zdejší rozsáhlý park zámecký.
Někdejší tvrz a dvůr panský
V Častolovicích byla vystavena, jak již prve dotčeno, od některého z Půtů z Častolovic. Po tvrzi té není nyní takřka ani památky.
Po spůsobu francouzském vyhledávali si páni tehdá výšiny, aby na nich bezpečněji a důstojněji mohli vévoditi.
Vážnosť obydlí panského zvýšena i tím, že v objemu opevnění panského bývaly obyčejně vystaveny kostel neb kaple. Ale v Častolovicích se na žádné z blízkých strání stopy nenachází, že by tu tvrz neb hrad mohly státi.
K vystavení dvoru vyhlídl si pán návrší „Skalku“ tam, kde až posud hlavní kostel stojí. O tomto dvoru učiněna jest zmínka nahoře. Posud bývají rozvaleniny dvou opěracích pilířů a zbytky části zdí na straně k vodě pokládány za zbytky nějakého panského stavení.
V zámku nalézá se vyobrazení nynějšího zámku častolovského (z r. 1606), na kterémž v pozadí viděti jest „Skalku“ a jakési zdi.
Farní chrám sv. Víta
Nynější farní chrám sv. Víta, kterýž postaven jsa na vrchu daleko široko jest viděti, vystaven byl v nynější podobě r. 1770 Filipem Fr. hrabětem ze Šternberka. Vedle ústního podání stával na místě něho v století XIV. dřevěný kostel sv. Kateřiny. Ale v knihách konfirmačních připomíná se vedle kostela častolovského toliko kaple (1365) a oltář sv. Kateřiny (1391), k němuž zvláštní oltářník čili kaplan býval ustanovován. Pravdou snad bude tolik, že po sboření starého kostela a kaple na místě jejich nynější kostel postaven.
Jméno „Kateřiny“ bylo také dosti oblíbeno v rodu pánů Půtů z Častolovic, neboť dcera i vnučka pana Půty († 1415) Kateřinami se nazývaly.
Kostel častolovský a oltáře v něm obdržely mnohá nadání od nábožných a přísně katolicky smýšlejících Půtův. R. 1405 dne 3. června darovali kněžna Anna a syn její Půta kostelu tomuto 2 kopy platu na svých statcích a sice 34 gr. v Ličně, 1 kopu v Zádole a 26 gr. mlýnského platu v Habrové. Za to povinen byl správce duchovní mše zádušní za pány a jich přátely sloužiti a olej k naplnění lampy, která před hrobem páně dnem i nocí hořela, kupovati. Ke kostelu vycházely tehdá desátky, zejména se dávaly ze dvora poplužného Libelského, k němuž dvoje popluží patřilo. R. 1413 dne 10 prosince zrušil Jan Puška z Kunštátu tento desátek a vykázal na místě něho plat 5 kop ve Voděradech, k němuž farář Hašek ještě jiný plat 3 kop přikoupil.
V témže kostele býval oltář Božího těla a sv. Jiří, který založil Půta mladší z Častolovic r. 1399 dne 14. září přebývaje na hradě Rychmberce. Prvním oltářníkem neb kaplanem při témže oltáři stal se Pavel Mezeřický (Moravec) písař páně. K vydržení oltářníka věnoval pan Půta 8 kop platu v Křivicích, lučné či plat z luk tamějších, ospy pšeničné, kteréž mlynář Týnišťský každý týden pánu dával a konečně městiště v Častolovicích k postavení domu. Pavel potvrzen jest úřadem arcibiskupským v Praze r. 1400 dne 12. července, ale jak dlouho v Častolovicích zůstal, neumíme udati.
Půta nejstarší z Častolovic založil r. 1365 dne 24. listopadu kapli posvěcenou sv. Kateřině, která ležela „blíže kostela farního“. K této kapli daroval pán městiště jedno blíže kostela a škol k vystavení příbytku oltářníkova, ves Desnou (u Litomyšle), z níž plat 10 kop vycházel. Oltářník povinen byl za to 6 mší sv. za týden sloužiti. Když sloužena byla mše zádušní za paní, přibral oltářník k tomu 12 kněží, vystrojil jim hostinu a dal každému po groši. Tím ovšem utratil již jednu kopu, druhou kopu povinen byl dávati na svíčky, tak že mu k živobytí jen 8 kop zbývalo. Oltářník pomocen býval také faráři, když o hodech Naroz. Páně, Velké noci, Na nebe vstoupení, Letnicích, Na nebe vzetí, Posvěcení kostela, Andělův, Všech svatých a Dušiček slavné mše sloužíval, také s ním chodíval na pohřby. Prvním oltářníkem stal se Jakub Všerubský (1365, 29. prosince), na jeho místě přišel r. 1368 Petr klerik, rodič z Častolovic, ale zemřel po roce. R. 1372 přišel sem klerik Jan z Vojovic (Vojenic?), později nějaký Beneš. Tento odešel r. 1391, a dostal se sem Jan farář Třebešovský, po němž následoval r. 1415 Jan farář Orlický. Kaplanství bylo tehdá tak výnosné, že ho i faráři rádi nabývali. Když Jan kaplan roku 1413 plat v Desné prodal, vyměřil mu Jan z Kunštátu větší plat (12 kop) na vsi své Přepychách (10. prosince 1413). Nábožná žena Eliška z Kostelce u Červené hory darovala k této kapli 2 kopy 24 gr., kteréž na sebe vzal purkrabě častolovský Štěpa ze Štítar jinak ze Hrušova. Když ale tento se vypravil do Uher s mladým Půtou, zavázala se kněžna Anna (12. prosince 1413), že bude plat tento vydávati. Za vlády kališnických pánův nadání to jako i jiné podobné dávky zrušeno. (* Podle výpiskův prof. A. Sedláčka ze kněh erekč. a konf.)
V zámku častolovském na obrazu prve uvedeném vymalován jest kostel zdejší s presbyteří jaksi osmihranem uzavřený. Kostel jest obehnán zdí a opěracími pilíři. Střecha na kostele je nízká; východní střecha presbytáře má kulaté okno, jako kostel nynější, levá loď má přístavek. Zdali roubící zeď bývala hřbitovní, nelze z obrazu uhodnouti. Již r. 1666 byly v Častolovicích dva hřbitovy; jeden u kostela sv. Víta, druhý u sv. Máří Magd.
V účtech zádušních psáno, že r. 1666 mlynář zaplatil od svého dítěte 2 zl. 20 kr. na místo u sv. Víta na hřbitově. (*Ze zápiskův zdejšího váženého občana, p. Fr. Bělky, jenž historickými památkami zdejšími ode dávna pilně se zanáší.)
Že nynější kostel r. 1770 vystaven byl, jak nad vchodem čteme, dobře se slohem jeho copovým se shoduje.
Nápis ten nad hlavním vchodem takto zní: Deus remuneretur gratiis coelestibus beneficae prosapiae e Sterenberg. (Bůh nechť odplatí milostmi nebeskými dobročinnému rodu Šternberskému.)
Vnitřek kostela jest úhledný a nedávno čistě upravený. Hlavní oltář zdobí obraz sv. Víta a ostatní oltáře obrazy sv. Anny, sv. Jana Nepom. a sv. Kříže. Náčiní chrámové jest slohu copového. Na kruchtě jsou pěkné varhany. V kostele jsou tři sklípky pohřební; prostřední bez nápisu a dočista vyšlapaný jest snad krypta pánů Půtů z Častolovic; ve dvou ostatních odpočívají Oprštorfové.
O stavbě chrámu sv. Víta, poznamenal tehdejší farář P. Ježek v knize pamětní některé věci, jež tuto podávám, poněvadž se vztahují jak k stavbě, tak i vnitřní úpravě kostela. Píšeť zmíněný farář: „Skrze celá dvě leta, totiž 1771-1772 z nedostatku peněz nic se nestavělo, až potom v roku 1773 z vyložených peněz pilně se pracovati počalo a teprv v r. 1775 docela ten kostel k vystavení přišel, jakž nápis nad hlavními dveřmi per chronographicon dosvědčuje. Při boření starého kostela přišli dva nádenníci, totiž: Jan Burket, pekař podle svého řemesla, a pak podruh Vašata k zasypání. Requiescant in pace. (Odpočívejte v pokoji.)“
„Kdyby ale moji páni successorové (nástupci) věděti žádali, s čí nákladem a jak velkým vynaložením peněz ten kostel k vystavení přišel, toho se dovědí z archivu vrchnostenského, (*Jelikož archivu tohoto není, nelze nám o tom zprávy podati. Také i plán kostela zmizel.) kdež popis všeho vydání, jakož i plán k nalezení jest; leč že by tam zapomenuto bylo na jistého dobrodince, o němž velebný pan šafář Jan Šlechta in suo libro memorabilium toto píše, jak následuje:
„Jistý dobrodinec, který na stavení zdejšího zašlého chrámu Páně pod titulem sv. Víta znamenité přispění, s tou však ale bezpečnou důvěrností učinil: by jak nedělní a sváteční den po kázání neb po mši sv. Otče náš a Zdrávas Maria za † pana Mikuláše Jiřila modlen byl. Kterémužto pobožnému úmyslu já Jan Fr. Šlechta, nynější farář, nerci-li se zavazuji, anobrž všechny mé pány successory úpěnlivě žádám a pro odplatu božskou srdečně prosím, by tak oni na téhož dobrodince zdejšího chrámu Páně, jak jeho žádosť jest a já se témuž zavázal, dobrotivě pamatovali a ten jeden Otče náš a Zdrávas Maria, jak praveno jest, vykonat nikdy nezapomínali a nezanedbávali!“ –
„Abych ale strany vnitřní ozdoby něco podotknul, tedy až po dnešní den 1797 roku k spatření jsou v tom kostele: jeden velký oltář s čistým a pěkným ve Vídni vymalovaným obrazem sv. Víta mučedlníka s řezbou až po tu dobu nevyštafírovanou, na kterémžto obraze malířovi může se vystavit tato chyba, že sucundum historiam na místě černého bílého kohouta postavil, a potom tři postranní oltáře malé. Velkého oltáře byla tedy zdejší vrchnosť, jakož i kazatedlnice dobrodincem.“
Postranních ale oltářů byli dobrodincové následující:
Oltáře sv. Anny urozený pan Antonín Ulrich toho času pan direktor na panství Častolovském.
Oltáře sv. Jana Nep. urozený pan Hynek Holzinger toho času pan purkrabí na tomž panství, který ho hned taky sám vyštafírovati nechal. A jeho čtvrtá paní Anna rozena po † Janovi Šepcovi bývalém někdy důchodním častolovským darovala k tomu oltáři sv. Jana plechovou lampu v spůsobu srdce v roku 1797.
Oltáře sv. Kříže: Páni kolátorníci, jenž stál mnoho let neozdobený, až teprv v roce 1794 já František Jan Ježek, toho času farář častolovský, prostředkem sbírky aneb colecty skrze jistého pana Františka Haupenšiho (?) štafíra z městečka Týniště vyštafírovati sem ho nechal a pro věčnou památku dole v tumbě toto chronographicon (*Chronographicon = nápis, ve kterémž jednotlivé písmeny velikostí nad ostatní vynikají a sečteny byvše jakožto římské číslice dají vždy nějaký letopočet.) sem vypsati poručil:
Signo crucis empti altare istud posverunt exornaruntque. MDCCLXVVVVVVIIII.
(Znamením kříže vykoupení oltář tento postavili a ozdobili 1794.)
„Bude-li ale chtít někdo po mně co zvelebit, nechť jen se dřív, nežli co o fundum věděti bude, na žádnou sbírku nebezpečí; nebo těžkosti jsou při tom hrozné, jimž kolikrát, aby se k cíli přijíti mohlo, vlastní pytlík vstříc vjíti musí.
„Poněvadž pak ale až do 1794 v tom kostele žádných varhanů mimo z Lična vypůčeného positivu nebylo a každý přec radostně toho očekával, brzo-li se kdo o nové varhany postará: tuť usnesli sme se a srozuměli já jakožto farář s urozeným panem Josefem Pospíšilem, tehdejším panem direktorem, majíce před rukama k tomu cíli a konci již privátně něco založeného kapitálu, jenž se do zádušních oučtů nikdy nekladl, že ho na vystavení nových varhan obrátíme. Již hned při zakládání toho kapitálu, který dílem z prodaného cínu zádušního, dílem z prodaného medu a vosku od včeliček záduší ličenského až na 400 a několik 35 kr. s interesma k dozrůstu přišel, myslilo se na to, že z těch peněz budou moci být někdy varhany.
„Aby se ale vědělo, jak ten cín k záduší sv. Víta přišel, vím o tom tu tolik pro památku položit, že když starý kostelíček sv. Víta na tom místě, kde nynější stojí, zbořený byl, našli se tenkrát v kryptách cejnové umrlčí truhly, ty se přelily, v peníz uvedly a pak pod interes privátně se založily. K vyvedení ale naši žádosti potřebí bylo víc peněz, nežli se v hotovosti nacházelo. Nebo varhany, které jsme míti žádali, měly podle učiněného kontraktu 500 zl. mimo jinšího ještě koštovat. Tu potom nynější pan direktor Josef Pospíšil psal na Excellenc pana hraběte Christiana ze Sternberku, toho času pana patrona ecclessiae (kostela) a pána od Častolovic, představiv mu náš úmysl žádal, aby to, co se nám do sumy 500 zl. nedostává, milostivě přidati ráčil. I stalo se, že sem hned dva nové pilíře, které dřív nebyly, pod kůr pro všechnu bezpečnosť přistaviti nechal. A na to se daly dělat varhany do Rokytnice k jistému varhanářovi aneb respective truhlářovi dle vlastního jeho řemesla pod jmenem a příjmením Jiříkovi Špandlovi, jenžto 1 1/2 leta na nich pracoval a v roku 1795 dne 15. dembru (prosince) vystaveny a s 500 zl. hotovými na slavném kanceláři jemu vyplaceny byly.
„Náklad těch dvou pilířů pod kůrem, jakož i rozličných k tomu potřebných truhlářských a zámečnických věcí vedla záduše sv. Víta. A nadřečený varhanář skrze celých 6 neděl, co je stavěl a šlemoval, se svým tovaryšem celou stravu zdarma ode mne dostávali.“ (*Není-liž to pěkná historie vnitřní úpravy a nové stavby kostela? Již proto, že tak pilně vše o zdejším kostelu sepsal, zasluhuje farář Ježek vděčné vzpomínky.)
Na to následuje úplný inventář věcí kostelních; ve zvláštní poznámce zde zmíněno, že při kostele byly druhdy dvě monstrance, z nichž o druhé nevěděli ani předchůdcové faráře Ježka, kam by se byla poděla.
Dále pak napsal týž farář:
„Má pak ten farní kostel taky kryptu pod kůrem, v které jen toliko dva v pánu odpočívají, totiž: † pan pater Martin Čeněk, bývalý kaplan a † Vojtěch Kobeš, sládek častolovský; a také se sešlou zdí ohrazeny krchov a kostnici, zde se ale podle nejvyššího nařízení slavné paměti císaře Pána Josefa II. ani do krypty ani na krchově více žádný pochovávat nesmí, leda by se dnes neb zejtra z venčí z krchova od hlavních dveří nový příchod do krypty udělat nechal, to se dovoluje. (*Za cís. Josefa II. byl tedy na dobro zrušen hřbitov u kostela sv. Víta.) Z krchova ale je dřevěný můstek udělaný k faře; náklad toho mostku až doposavade k záduší sv. Víta vede. (*Nyní, tuším, patří správa téhož obci a jest již skutečně na čase, by můstek došel náležité opravy.)
„Mimo toho viděl jsem, že z nedostatku ohrazení krchova z té strany za velkým oltářem z těch chalup totiž Jana Zitky a France Matouška s hnojem jezdí, což ovšem ledakdys nepočetnosť tomu chrámu Páně spůsobilo; tedy vyzdvih sem komisi, při kteréžto sám také Excellenc pan hrabě ze Sternberku přítomen byl a pevně se na tom uzavřelo, že celý ten kostel kolem oplotěný býti musí.
„Poněvadž ale výš jmenovaný Jan Zítka proti tomu odporoval a ten kousek za velkým oltářem k jeho zahradě za svůj vlastní plac býti přednášel, tak tehdejší Excellenc pan hrabě udělal s ním tuto konvenci, aby veskrz své zahrady za velkým oltářem ležící novou cestu přejezdnou k své chalupě a pak spolu k chalupě svého souseda France Matouška za kostelem neprodleně udělal, kdežto mu za náhradu upušťujícího dobrovolně toho vlastního kousku k záduší asi 6 měřic půdy panské louky odkázal a hned taky dekretiroval, jenž se stalo v roku 1796.“
Památnosti kostela, pokud se nyní spatřují, jsou tyto:
V levé zdi od hlavního vchodu zasazena jest deska z bílého mramoru s tímto nápisem:
Apo. XIII. Beati mortni, qui in Domino moriuntur, amodo jam dicit spiritus, ut requiescant alaboribus suis, opera enim illorum sequuntur illos. (Blahoslaveni, kteří umírají v Pánu, neboť praví duch, aby nyní odpočinuli od prací svých, neb skutkové jejich je následují.) Pod tím znak Oprštorfův a dále nápis:
Anno Domini MDXCII Illustris ae Magnificus Dominus, Dominus Friedericus Liber Baro ab Oppersdorf Dub et Friedstein in Czastolowitz et Tinischt hoc monumentum suae stirpi fieri curavit. (Léta Páně 1592 urozený a statečný pán pan Bedřich, svobodný pán z Oprštorfu, Dubu a Frýdštejna, na Častolovicích a Týništi tento pomník svému potomstvu zříditi kázal.)
Na cínové křtitelnici čteme:
Toto gest sin mug mili v nemž mi se gest wssecko dobrze zalibilo gehoz wssickni poslouchei an z nebe slichan gest. Dole pak kolem objemu: Tato krzitedlnice gest udielana do mestecka Czastolowitz za kneze Jana Hradeckeho toho času faráře gich od Jana Bassti konwarze v meste Hradci 1571.
Na východní straně presbytáře vně kostela jsou náhrobní kameny rodiny Jana Matějky z 17. věku, větší i menší stejného umění řemeslného. Nápisy některé mají z konce 16. století, což se dá vysvětliti tím, že v 17. věku pro všechny členy rodiny i dříve zemřelé, náhrobní desky udělány a do zdi souměrně, jako píšťaly u varhan zapuštěny byly.
Zde jest na místě zmíniti se o tomto Janu Matějkovi, jenž druhdy býval v Častolovicích osobností znamenitou nazývaje se všude „Jan Matiejkův“.
Byv (dle gruntovních kněh) nejprvé hraběcím důchodním (od r. 1590), stal se r. 1600 panským úředníkem (t. j. takovým, jako je nynější ředitel panství), a zůstal ním až do r. 1625. Týž koupil r. 1595 v Častolovicích tak zvaný „Dvoreček“ od Mikuláše Prokopa, jenž jej dědil po svém otci Prokopovi Vachovi, přikoupil k tomu ještě usedlosti Matěje Sochora a Jana Kudrlíka a spojil vše v jeden dvorec. Až posud říká se v Častolovicích „na dvorečku“ tam, kde nyní stojí čísla domů 43., 44., 45., 91. a 92. Dvorec tento prodal Matějka r. 1622 paní Anně Oprštorfové za 900 kop gr., kteráž připojivši k němu louku „Heynovský“ zvanou, spojila „Dvoreček“ s dvorem Polnou, nynějším to „polním dvorem“. (*Originální spis této koupě se týkající obsažen jest v staré knize gruntovní, kterouž má pan Fr. Bělka.)
Jan Matějka dopisoval si často s rytířem Mikulášem Absolonem z Ledské, jenž poslední dny života svého trávil v St. Holicích, a to v příčinách peněžitých vztahujících se k prodeji Ledské k panství častolovskému, což stalo se za dob jeho.
Městečko Častolovice má až podnes vzácnou památku po Janu Matějkovi, totiž pečeť obecní, jakouž málo které městečko české honositi se může. Uschována jsouc ve městské úřadovně, na požádání ochotně každému se ukáže. Sestává ze dvou pečetí, větší a menší, kteréž spojeny jsou řetízkem. Vše jest zhotoveno z čistého stříbra. Pečeť větší má kolem okraje vrytý nápis: Pecžeť wietczi miest. Cziastolowitz nad Worliczy. Mimo četné ozdoby vryt tu i velmi řemeslně městský znak. Na pečeti menší mimo znak vryt jest kolem okraje tento nápis: P. M. (tiž pečeť menší) miest. Cziastolowitz.
Středem pečetě větší upevněn jest půlkruh, kterýmž volně na obě strany otáčeti možno.
Otočíme-li půlkruhem v pravo, čteme na povstalém celém povrchu: Tato pecžeť gest Nakladě slowutného P. Jana Matiegkowa Aurzednika na Cziastolowiczych Upravena. Tehož Miest. Purgkmistru a konsselum gest darovana L. P. 1607.
Otočíme-li půlkruhem v levo, čteme opět na povstalém celém povrchu: Pan Bůh Racž dati Aby k dobremu byla uziwana. gt (jest) udielana na Horach Kutnach od J. R. Zlatni (zlatníka) wazi s rzetizkem 6 1/2 Lotu. –
Že pečetě této skutečně „k dobrému se užívá“, je důkazem ta okolnosť, že se jí užívá k pečetění vzácných listin, jako čestných diplomův a p. Řetízek býval snad druhdy delší a sloužil nejen k spojení obou pečetí, ale i také k zavěšení na oděv purkmistru, který předsedal schůzím obecním. (*Na pečeť tuto vzácnou upozornil spisovatele nynější měšťanosta, p. Jos. Schütz.)
Řadu kamenných náhrobníkův náležejících rodině Jana Matějky, vyplňuje celkem devět kamenů. První z r. 1588 svědčí dceři Alžbětě; druhý z r. 1592 synovi Fridrichovi; třetí dítěti (?) narozenému 1590 a †1600; čtvrtý dceři Anně nar 1594 †1598; pátý dvojčatům Janu a Magdaleně nar. 1595 †1607; šestý dceři Anně nar. 1594 †1598, sedmý synu Hedviky †1602; osmý synovi Václavovi †1590 a devátý synovi Janovi †1591. Patrno, že všickni velkého věku se nedožili. Kde se Jan Matějka narodil, z jakých rodičův, kdy zemřel a kde byl pochován, vypátrati nelze, neboť úmrtní i křestní knihy farní z dob těchto jsou už dávno ztraceny a zničeny a nikde jinde o tom zprávy nenajdeme.
Štíhlá věž kostelní vypíná se u prostřed průčelí. Na zvonici kráčí se schody točitými, nepříliš pohodlnými. Místo určené pro hodiny je prázdno, čímž věž na okrase postrádá a obecenstvu není možno dle jistých hodin se spravovati.
Zvony jsou velké, zdařilé a příjemného souzvuku. Na zvonu sv. Víta jsou tyto nápisy psány: Esaiaz cap. Venite ascendamus ad montem domini et docebit nos vias suas et ambulabinus in semitis ejus. Anno Domini 1612. (Ezaiáš, kap. Pojďme, vstoupíme na hůru Páně a vyučovati nás bude cestám svým a kráčeti budeme po stezkách jeho. Leta Páně 1612.) U prostřed: Friedericus senior ab Oppersdorff Liber Baro de Dub et Friedstein in Czastolowitz et Tinisht sacra Caesareae Majestatis Consiliarius. (Bedřich starší z Oprštorfu, svobodný pán z Dubu a Frydšteina na Častolovicích a Týništi JMC. rad.) Kolem dolejšího objemu: Gakoz Mogziss powissil hada na pavssti, tak ma powissen biti sin czlowieka, abi kdo wierzi w neho nezahinul, ale miel ziwot wieczni.
Na zvonu prostředním čteme: Ga zwon Worlik wolam k schazeni lidu Boziho. Lit sem znowu nakladem lidskim k zadussi Czastolowickému skrze mistra Adama Tarabu konwarze roku 1564. – U prostřed na tomto zvonu: Henricus A. Rager Dominus in Czastolowitz et Neidek. (Jindřich z Regeru, pán na Častolovicích a Nejdeku.) Pod tímto nápisem jeho znak a dále ještě nápis: Regina a Goffenstheim(?) domina in Czastolowitz et Neidek. (Regina z Gofenstheimu paní na Častolovicích a Nejdeku.) Pod tím její znak.
Na zvonu třetím nápisu není, toliko letopočet 1509.
Kolem kostela je rovné prostranství stromy zastíněno; druhdy zde býval hřbitov, o němž již prve zmíněno.
Fara
Faru nynější vystavěl r. 1696 Frant. hrabě Černín. Stará fara stávala od časův nepamětných vedle školy a byla dle grunt. knihy z r. 1574 pod názvem: „dům pekařovský či stará fara“ postoupena Janovi synovi Jakuba Kubky.(*Liber memorabilium par. Častolovicensis.) Od těch dob byla fara ovšem častěji opravována a potřebuje i nyní značné opravy. Fara spojena jest s prostranstvím kostelním visutým můstkem dřevěným, velmi chatrným; můstek vznáší se nad silnicí okresní vedoucí k Libli a Solnici.
Nejstarší faráři častolovští byli:
Licek, jenž zemřel r. 1358.
Přibyslav z Olešnice potvrzen jest r. 1358 dne 6. listopadu, r. 1365 odešel na faru v Semíně.
Jan farář Semínský byl v Častolovicích od r. 1365 a zemřel po dvou letech.
Jakub Smilovec Všerubský, posud oltářník u sv. Kateřiny potvrzen r. 1367 dne 6. května.
Velislav odešel r. 1383 do Stankovic, a na jeho místo přišel sem posavádní farář Stankovský.
Havel čili Hašek. Tento potvrzen jest r. 1383 dne 18. září, byl r. 1415 děkanem kraje Kosteleckého a zemřel za následujících bouří.
Jakub potvrzen jest r. 1436 dne 17. června, ale byl tuším farářem již dříve. (Viz lib. conf.)
R. 1571 byl farářem Jan Hradecký.
R. 1638 objevuje se Václav Celestin ve farních knihách, jakožto farář častolovský.
R. 1644 byl farářem Václ. Vojtěch Galicius.
R. 1648 Tomáš Zuřík,
R. 1650 Jan Ludvík Galicius,
R. 1657 Valentin Tabernator,
R. 1679 Krištof Vrána (administrátor)
R. 1680 Jan Javůrek, který po 9 1/2 roků vedl správu duchovní ve čtyřech vesnicích k panství častolovskému patřících.
R. 1690 Jiří Srdinka. Pamětihodno jest, že za něho byli ve starém kostele zdejším pokřtěni dva Turci. (*Stalo se to r. 1692 a píše o tom ve farní knize P. Ježek takto: „Ten čas jsou zde pokřtěni dva Turci v letech dospělých, kterýmž na křtu sv. dána jsou jména, prvnímu: Karel Josef, kterémuž kmotrovstvím stál urozený pan Jiřík Vorel, hejtman panství kosteleckého; druhému: Jan Josef, kterémuž kmotrovstvím stál urozený pan Karel Ryvola, ten čas důchodní písař panství častolovského.)
R. 1697 Jan Loskot,
R. 1729 Jan Jakob Zub,
R. 1738 Bernard Frant. Housenka,
R. 1745 Jan Fr. Šlechta, jenž oslepl,
R. 1786 Fr. Wenigr.
R. 1790 Jos. Alois Haas,
R. 1793 Frant. Jan Ježek, jenž založil školní fundaci 100 zl., (*Získal si také velikých zásluh sepsáním a spořádáním všech pamětí ku kostelu vztahujících, sestaviv také důkladné inventáře chrámu i kaplí atd.)
R. 1780 Fr. Raymann, český spisovatel a svého času vikář rychnovský. Rayman Fr. narodil se dne 8. března 1762 v Jičíně z rodičů zámožných, kteří mu dali již v domě svém pečlivé vychování. Když odbyl studie gymnasijní, poslali jej na vysoké školy do Prahy, kde byl přijat do semináře a 7. července 1787 vysvěcen jest na kněžství. Na to byl kaplanem na Veliši, pak v Kr. Městci a posléze v Častolovicích, kdež se pro svou neobyčejnou horlivosť v správě duchovní 26. prosince 1800 stal farářem. Horlivosť tuto dával i potom vždy na jevo, jmenovitě r. 1809, když v zámku častolovském zřízena byla nemocnice vojenská a Raymann, že tu nebylo duchovních vojenských, přisluhoval svátostmi ležícím tu raněným s takovou ochotností, že se sám nebezpečně rozstonal; taktéž horlivě spravoval od r. 1807 až do r. 1815 úřad vikářský okresu rychnovského a prohlížel přes všeliké tehdejší nesnáze a běhy válečné k zvelebení fary a osady své, založiv ku př. r. 1811 na svůj groš velikou štěpnici, vykoupiv r. 1810 nejpotřebnější stříbrné náčiní kostelní, učinil r. 1814 základ k zdejší farní knihovně atd. Byv již z mládí horlivým milovníkem jazyka a literatury české, stál po celý čas v přátelském spojení s předními vlastenci jak v Praze, tak i v celém okolí bydlícími, jako: s Kramériusem, Rulíkem, Zieglerem, Vackem, Čermákem, Králem, manželi Rettigovými a j., a obíral se spisovatelstvím českým. Jmenovitě v pozdějších letech svých, když se vzdal úřadu vikářského, zanášel se pilně českým veršováním a vydal také tiskem několik větších děl básnických obsahu biblického, totiž r. 1816: Máří Magdalena, v 5. zpěvích, r. 1817 Poslední den a soud ve 3 zpěvích, a r. 1820 Josef Egyptský v 12 zpěvích; mimo to složil r. 1819 Písně nábožné ke cti sv. Máří Magd. a sv. Janu Nep. a sepsal dvě dramatické maličkosti: Sedlské námluvy, veselohru v jednom jednání a Vyhrané panství, veselohru ve 3 jednáních; dílka tato vydána byla tiskem. Kromě toho přispíval k Dobroslavu a Příteli mládeže zprávami a povídkami a vzdělal několik básní příležitostných předkem ke cti Frant. hr. ze Šternberka na Zásmukách a Častolovicích, pána sobě velmi nakloněného a o vlasť naši vysoce zasloužilého, k jehož poctivosti slavíval také u přítomnosti okolních přátel svých Den růžinek. Mimo tištěné práce složil Raymann ještě více básní a kusů obsahu humoristického a žertovného, jež svým časem v okolí zdejším zhusta se čítaly a líbily, avšak zůstaly v rukopisu. Raymann zemřel dne 3. ledna 1829 v 69. roce věku svého, byv oželen od osadníků a přátel a odpočívá na hřbitově častolovském.
J. Rettig vylíčil takto trefně jeho povahu: „Nuzných otcem, slabých raditelem, ochráncem bylť vdov a sirotků, mládeži byv zbožným učitelem, bránil statně zlému outoku, obrazem byv upřímnosti, k příteli pln srdečnosti, neznal lstivých ouskoků.“
Raymann byl opravdu muž velice spanilomyslný, přívětivý, dobrosrdečný, pohostinský, o dobro svých osadníků a vzdělání mládeže upřímně pečlivý, a při tom vlastenec horlivý a obětavý; pročež požíval obecné lásky a vážnosti, jakož pak až podnes památka jeho šlechetného a dobročinného působení zůstává v živé paměti v okolí zdejším. Veršované práce Raymannovy nemají ovšem zvláštní ceny do sebe nevynikajíce co do formy a obsahu nad obyčejnou prosu, nic však méně nezůstaly bez účinku na tehdejší čtenářstvo a mladší spisovatelstvo. Však povšimnutí hodny jsou jeho dramatické maličkosti, ježto v nich trefně vylíčil povahu a život venkovského lidu našeho; zvláště pan mají Sedlské námluvy, psané ve východním podřečí českém, až po tu chvíli trvalou filologickou cenu do sebe, jsouce platnou pomůckou k domácí dialektologie. (*Slovník naučný. Díl VII. seš. 3.)
Po Raymannovi stal se farářem častolovským r. 1829 Frant Pecka a r. 1832 Josef Toman, jenž dne 20. září 1860 odebral se na odpočinek do Krásné Hory a duchovní správu převzal po něm tehdejší kaplan důst. pan P. Karel Voříšek, jenž po smrti faráře p. Tomana stal se farářem v Kuněticích; (*Za něho bylo okázalým spůsobem oslaveno stoleté trvání farního kostela zdejšího.) farářem v Častolovicích pak jmenován téhož roku (1880) nynější důst. pan P. Alois Potěhník, jsa před tím farářem v Pohořelicích na Moravě. Důstojný kněz tento vyniká též jakožto pilný a oblíbený spisovatel pro mládež, vydav tiskem již více svých prací ceny vzácné a trvalé. –
Kaple sv. Máří Magd. na hřbitově
Kapli tuto vystavěla r. 1580 Magdalena z Donína, manželka pana Fridricha z Oprštordu, o čemž píše P. Crugerius: „Magdalena z Donína, manželka nynějšího pána Fridricha z Oprštorfu založila kostel tento z příjmů za rozličné léky, kteréž nemocným prodávala znajíc se výborně v účinku rozličných bylin na rozličné nemoci. Polovici příjmů podržela pro sebe, druhou pak polovici věnovala na vystavení této kaple.“
Podání toto není příliš pravdě podobno, neboť se nedá mysliti, že by urozená ta paní vůbec lékařstvím se byla zanášela a za léky platiti si nechala. Ale spíše sama vystavěla nákladem svým kapli tuto na půdě farní proto, poněvadž hřbitov u kostela sv. Víta nepostačoval ku pohřbívání mrtvých a bylo tudíž třeba nový, větší hřbitov založiti; u prostřed toho nového hřbitova vystavěla zmíněná paní novou kapli, která r. 1832 v nynějším spůsobu rozšířena a upravena byla.
Vnitřek kaple jest velmi přívětivý, ozdoben jsa pěkným oltářem a několika obrazy. Na hřebeně kostela pěkně se vyjímá malá vížka, na kteréž visí zvonek.
V kapli bývají slouženy mše svaté při pohřbech i také jindy v rozličné dny a svátky.
Špitální kaple sv. Václava
na náměstí byla založena r. 1647 a opravena r. 1784. Na kapli nad vchodem jest umístěn znak pánův ze Šternberka. Kaple slohu copového dělí špitál ve dvě části; v levo přebývají špitálnice, v pravo špitálníci. Ze střechy vyčnívá malá vížka se zvonkem, kterýmž při rozličných příležitostech vyzvánějí.
V kapli málo zajímavého. Starožitný obraz sv. Václava byl prý zavezen do Zásmuk a nahrazen obrazem nynějším. Nepochybně stalo se přenesení obrazu sv. Václava proto, poněvadž v kapli je velmi vlhko. V pravo a v levo od oltáře visí dvě podobizny Oprštorfů. Levý obraz jest epitafium zakladatele špitálu Oty z Oprštorfu (†1647). O špitálu samém zmíníme se níže.
Zámek častolovský,
stavení znamenité a rozsáhlé, vystaven byl r. 1600 od Fr. z Oprštorfu spůsobem vlasšským pozdějším, kdy již i francouzské obyčeje do vlaštiny se mísily.
Původní zámek vystaven byl tak, jak je vyobrazen na obraze v zámku až podnes zachovalém, o němž zde již dvakráte bylo zmíněno. V nynější podobě opravil jej Jaroslav hrabě ze Šternberka.
Panské to sídlo vystaveno je na spůsob podkovy, majíc delší hlavní stavení, k němuž dvě kratší křídla přiléhají. K zámku přiléhalo hospodářské stavení též v podobě podkovy s kratšími křídly. Obě stavby spojovaly brány, takže povstal uvnitř podlouhlý dvůr čtverhraný. Prostřed dvora stojí kašna s vodotrysky dosti zdařilé práce sochařské. Obývání panské a stavení hospodářské byly si slohem podobny a činily úplný celek. Brány byly ozdobeny lomenicemi, v nichž se znaky Oprštorfů a Donínů nalézaly; nyní zazděny jsou vnitř dvoru. Na levo je znak pánů z Oprštorfů a pod ním tento nápis: Friedericus v. Opperstorf Liber Baro de Dub et Friedstein in Czastolowitz et Tinist sacrae Caes. Magestatis consiliarius. (Bedřich z Oprštorfu pán na Dubu a Frýdšteině, na Častolovicích a Týništi Svaté Cís. Milosti rada.) V pravo znak Donínů s tímto nápisem: Magdalena Opperstorfia prognata de Stirpe purgraviorum de Dona in Czastolovitz et Tinischt. (Magdalena z Oprštordu rozena z kmene purkrabí z Donína na Častolovicích a Týništi.) – Z venku byl zámek ozdoben kvádrovci a kolem oken žlutým a červeným malováním opatřen. Vnitř dvora bývaly po delší straně otevřené arkady okrouhlých oblouků, jako okna slušným článkováním lemované. Plochá zeď ve dvoře pomalována byla freskami ze 17. století výjevy historickými, jako boji z válek tureckých a p., alegoriemi a enblmaty. Čásť těchto maleb zachována jest až podnes. Nad arkadou horní přímo nad hlavním vchodem jsou zámecké hodiny opatřeny průhledným číslovníkem (ciferníkem), kterýž, postaví-li se zaň světlo, i v nejtemnějších nocích ukazuje dobu noční. Kolem zámku tekla druhdy Bahnice, s druhé pak strany byl velký rybník a sádky. Obklopení vodou a spojená se zámkem stavení hospodářská svědčí o spůsobu francouzském; architektura pak spíše Vlacha připomíná. Že zahrada kořenná nescházela, rozumí se samo sebou. Arkady v dolejším patře zachovány jsou ve své původnosti. Po stěnách jsou malovaná veliká zvířata ulovena na panství častolovském, jak kanec, jelen, vlk, medvěd a j.; též veliký sumec, který do Týniště zabloudil a tam byl lapen. Malování je takové, jako bývají v hospodách „krajiny“ malovány. Německé nápisy vysvětlují, co který obraz znamená. Tam, kde jinde mřížové dvéře, snad výtečné práce zámečnické, vchod ku schodům uzavíraly, jsou nyní vrata dubová přehojně v gotickém slohu okrášlena. Schody jsou dubové, stěny pak malovaným dubem na omítce vypaženy. Všude visí zbraně buď padělané nebo skutečné z rozličných století.
Ruka vystrčená drží palcát, který je nyní nosičem lucerny. Dobrý to vtip! Hořejší arkada je zaskleněna, což chvály hodno, neboť otevřených arkad naše podnebí nedovoluje. Klenutí arkad je na spůsob dřevěného pažení pomalováno.
V arkadách a chodbách rozvěšeno jest mnoho obrazů, podobizen a zbraní, mezi kterými sekerka branná a hák zlatem vykládané, pak štít vlašský ozdobený prací vypuklou, vynikají. Dvě teracotty od Luccy de Robia poutají pozornosť navštěvovatele. Jindy vstupovalo se z arkady do velkolepého sálu, nyní ve tři pokoje rozděleného. Sál býval vypažen stropem kasetovaným, dřevěným. Mezi pažením kryly stěny nepochybně gobeliny. Strop se posud ve své původnosti zachoval. Nevíme, čí to vinou, že taková práce umělecká, jako jest strop tento, rozdělením ve tři místnosti se znesvařila. Příčky postaveny pod trámoví stropu přerušují celek úplně. Stalo-li se přepažení, když zámek častolovský byl vojenskou nemocnicí (1809-1810), kdy v zámku tomto leželo přes 250 nemocných, či jindy, známo není. Trámoví jest dobře článkováno, v síle své ornamentálně zdařila pomalováno a článkování mírně pozlaceno. V kasetách jsou tabulové obrazy představující biblické výjevy ze života Tobiášova, pročež také sál tento sluje „Tobiaškou“. Malba je dobrá, z větší části přemalována, při čemž světlo bylo příliš přejasněno; laku užito všude hojně. Kolem sálu (nyní stěn pokojů) jest deštění s obrazy představujícími výjevy lovecké. Zdi kryjí obrazy, zvláště podobizny, z nichž mnohé vynikají nejen věrností, ale i uměním. Větší počet podobizen jest idealní, mnohé z nich jsou řemeslné beze vší ceny historické a umělecké (podobizny starších panovníků českých); ale jakožto pokrývka zdí jsou zcela na místě. Mnoho podobizen je v tak zvaném zlatém salonu; jsou to podobizny pánův ze Šternberka a rodin příbuzných, jiné jsou portraity panovníků, pod nimiž Šternberkové se vyznamenali. Zvláště překrásná je podobizna Viléma Slavaty z Martinic, pravý to poklad zámecký. Několik nádob z Pompej přivezených, jakož i odlitky nádob pověstných poutají pozornosť milovníka starožitností.
Povšimnutí hodna jest zámecká kaple sv. sedmi svátostí, ještě neobnovená. Řezbářská práce na oltáři jest pouze historické ceny. V kapli jest podobizna nějakého zemřelého Oprštorfa.
V parku zámeckém jsou i sklenníky slohu gotického nyní prázdné a pusté. Tabule z oken jsou všechny vylámány. Zábradlí na schodech vně parku jest ze dřeva, pískem posypané a olejovou barvou v kámen proměněné.
Celá dobrá renesanční stavba zámku byla nedávno zgotizována a ozdobena cimbuřím, oblouky lomenými a opěracími pilíři.
Při zámku rozkládá se rozsáhlý park. (*Poněvadž poloha zámku mnohým se nelíbila a rozličné úsudky o stavbě pronášeny, stával druhdy na bráně nápis: „Si cuiqam do mus haec non sat bene structa videtur sic, sinat hane nobis, corrigat ille suam.“ (Jestli se komu tendo dům dobře vystaven býti nezdá, nech nám tento náš a vystav lépe svůj.) O Častolovicích (zámku a kostelu) podal slovutný architekt A. Baum pojednání v Archaeolog. pam. ročn. XVI. díl VIII., jehož spisovatel tuto použil.))
Dříve byl u zámku velký rybník, z kteréhož se vedla voda na mlýn; později byl změněn v louku a pro mlýn pořízen náhon tekoucí podél aerární silnice.
Roku 1775 vzbouřili se osadníci zdejšího panství proti vrchnosti, padnuvše v proud všeobecného toho roku povstání selského. Ale někteří z nich dali o tom v čas zprávu vrchnosti, kteráž nabyla času vojenskou pomocí se opatřiti. Zámek byl uzavřen, vchody vojenskými strážemi obsazeny, načež důstojníci a hraběcí úředníci tázali se s otevřených oken vůdců povstání po příčině jich srocení a po jich žádostech. Sedláci žádali zlatým písmem podepsaný patent robotní císaře Josefa II. hrozíce zároveň násilím, když tu pojednou na dané znamení byli všickni vojskem obklíčeni a tři z vůdců, totiž: Kudláček a Kotek z Čestic a Vilímek z Ledské holí potrestáni, načež všickni ostatní se rozprchli a další pokoj ničím nerušen. (*Krauss Beschreib. d. Herrschaft Czastolowitz.)
Radnice.
Jako ve všech městech a městečkách již záhy postaveny byly radnice či rathouzy, ve kterýchž obecní zastupitelstvo o dobro a správu obce v čele svých purkmistrův a radních (konšelův) pečovalo, tak i v Častolovicích již r. 1560 připomíná se radnice tam, kde dříve kovář Bělka měl svoje obydlí a zahradu. Tento dům prodala obec Matějovi Sochorovi, načež neznámo, zdali si nějaký dům radní po tomto prodeji pořídila.
R. 1610 koupil Fr. z Oprštorfu dům od jistého Blažiny „slove dům Blažinovský“ za 60 kop gr. a vystavěl z něho hostinec se vším příslušenstvím. Tento dům koupila obec r. 1636 od vrchnosti za 200 kop a upravila jej v obecní radnici, která několikráte vyhořela (1739, 1804, 1864). R. 1864 (po ohni) byla radnice v nynějším spůsobě opravena.
V radnici šenkovalo se druhdy pivo a prodávala se sůl. (*Z rukopisu Beschreibung der Herrschaft Častolowitz od zemř. pana J. Krause, býv. správce na Koldíně, jenž zprávy všeliké čerpal z archivů panského a obecního, které byly bohužel rozházeny a prodány. Jak mnoho vzácných listin, jimiž by se minulosť městečka dala objasniti, přišlo tím na zmar! Spisovatel marně snažil se podati úplnou řadu purkmistrův a konšelův, kteří v uplynulých staletích vedli správu obce, ale kromě toho, co uvedeno shora, nic více se shledati nemohlo.) Druhdy bývala radnice opatřena vížkou s hodinami, kteréž po posledním ohni byly uloženy do bedny, kdež až podnes očekávají svého znovu postavení k okrase i prospěchu obce. Obecních pozemků jest bezmála 900 jiter.
Škola.
Kdy byla v Častolovicích zřízena první škola, známo není, avšak dá se předpokládati, že již od časův dávných dítky občanův zdejších v řádné škole farní byly vyučovány.
Jistá zpráva o škole zdejší zachovala se nám z počátku 17. století. Škola byla umístěna v nynějším hostinci „panském domě“, kdež dříve stával panský špitál. Avšak poněvadž místnosti tyto pro školu nepostačovaly, koupila obec častolovská již roku 1626 stavení od Jiřího Šidla za 115 kop slove „dům Vinařovský“ a věnovala je účelům školním; ale již r. 1659 bylo stavení to prodána Paulině Eliášově, načež ještě téhož roku koupila obec chalupu od Jana Cicvárka. Chalupa byla stržena a na místě její vystavena nová škola ze dřeva, kterážto stála až do r. 1809, kdy pro chatrnosť bylo celou budovu strhnouti. Tehdejší učitel Jan Sulcbacher vyučoval mládež až do r. 1822 ve svém vlastním domě. O staré škole poznamenal tehdejší děkan P. Ježek v pamětní knize farní toto: Škola stojí na obecním místě a počalo se v ní učit podle vůbec předepsaného normální spůsobu leta páně 1784; školní náklad vede obecní důchod.
Mezi tím (1809-1822) vystavěl Fr. hrabě ze Šternberka a Manderscheidu na starém místě školu novou o dvou poschodích, kterážto se stavivem bez přivážky stála 14.000 zl. víd. čís.
Dne 30. m. října byla tato škola od tehdejšího vrchního školdozorce kraje hradeckého, P. Josefa Čeňka z Wartenberka u přítomnosti četného kněžstva, zakladatele a manželky jeho slavně vysvěcena.
Po ukončení slavnosti odbývána veřejná zkouška v přítomnosti osob výše jmenovaných, při kteréžto paní hraběnka rozdala chudým dítkám školním mnoho peněz. Na to byla všechna mládež školní častována v panském domě a každé dítko obdrželo na památku toho slavného dne po jednom stříbrném dvacetníku.
O slavnosti svěcení školy podal tehdejší děkan častolovský P. Raymann obšírnou zprávu v pamětní knize farní, z které patrno, že slavnosť ta byla skutečně velikolepí. K příležitosti té sepsal Raymann některé zpěvy, které též v té knize jsou obsaženy.
Na tuto školu byl nově dosazen jakožto učitel Karel Tobiášek, kterýž tu vyučoval až do r. 1862, kteréhož roku zemřel dne 9. m. února.
Pilný tento učitel požíval plné lásky všech úřadův představených, občanstva i mládeže, jíž byl pravým vůdcem, rádcem a otcem. Za své zásluhy požíval císařského stipendia 100 zlatých a pečováno i o to, by ctihodný 85tiletý kmet po 66tileté činné službě školní došel i Nejvyššího vyznamenání, kteréhož, bohužel, se již nedočkal.
Po něm nastoupil na školu zdejší pan učitel Alois Hemzal, jsa před tím podučitelem v Zásmukách.
Jakožto podučitelé, pokud mi známo, v Častolovicích působili:
pan Jan Koráb, býv. učitel v Kostelci n. O.;
pan Fr. Růžička, nyní říd. učitel v Potštýně;
pan Josef Mach, učitel v Kostelci n. O.;
pan Fr. Štěpán, správce školy v Šachově.
Roku 1880 byla zdejší škola rozšířena ve trojtřídní a ustanoven nový podučitel. Počátkem r. 1881 zavedeno zde i vyučování ženským ručním pracem.
Občané zdejší pečujíce o řádné vzdělání dítek svých, nelitují nákladu na školství, začež jistě potomstvo bude jim vděčno a otcům svým i v hrobě bude žehnati. (*V době, kdy tato knížka byla sepsána, vyučovali na škole zdejší: spisovatel této knihy, řídící učitel; p. A. Hemzal, učitel; p. Fr. Šeda, ml. učitel; slč. Emilie Schambergrova, industriální učitelka; důst. pan farář Al. Potěhník, učitel náboženství; důst. pan kaplan T. Fiala, učitel náboženství. Místním školním dohližitelem byl té doby p. Fr. Vorlický. Ke škole častolovské přiškoleny jsou mimo Častolovice tyto osady: Ledská Malá, Říbany, Paseky a Synkov.)
Z veřejných budov častolovských zde ještě uvádíme:
„Panský dům“, hostinec, na jehož místě stával druhdy panský špitál. R. 1620 byl tento špitál stržen a vystaven tu hostinec, ve kterémž i po nějaký čas mládež byla vyučována.
Roku 1636 byl tento hostinec „slove starý špitál“ prodán Mikuláši Rybkovi za 140 kop gr. Roku 1688 bydlel v něm Jan Černý, položiv zaň závdavkem vrchnosti, již v ty doby „panský dům“ zase náležel, 15 kop. R. 1689 potáhla vrchnosť dům ten zase na sebe a vystavěla jej v nynější podobě, jak tomu svědčí kámen ve zdi zasazený a letopočtem 1689 opatřený.
Od těch dob pronajímá vrchnosť dům tento rozličným hostinským.
Pivovar pochází nejspíše již ze 16. století, v kterémžto století (r. 1516) urovnána byla smlouva (svatováclavská) mezi panstvem a měšťanstvem, jíž se ono vaření piva povolilo.
Lihopalna stojí až posud na místě, na kterémž původně byla na počátku století 17. vystavěna, a to za Oty z Oprštorfu, jenž koupil místo stavební od Jiřího Wlachy za 28 kop gr.
V lihopalně měly býti původně zřízeny lázně pro nemocné poddané, čemuž později vyhověno zřízením zvláštní světnice pro nemocné; ale za dob našich, kdy v lihopalně více nepracují, odpadla i tato jediná výhoda. (*Některé originaly smluv týkajících se pálenky (z minulého století) má pan Jelínek, obchodník zdejší, ze kterých patrno, že lihopalnu najímali výhradně židé a proto také slula druhdy pálenka „domem židovským“.)
Mlýn v Častolovicích byl vystaven a seřízen r. 1631. Druhdy stávající mlýn panský v Synkově, „slove mleyn Baršovský“, byl z rozkazu vrchnosti zrušen, byv před tím r. 1600 koupen za 190 kop gr. a veškeré mlýnské nářadí odtud přeneseno do Častolovic. R. 1635 byl najat Petrovi Koťánovi za 90 kop ročního platu. Vrchnosť prodala mlýn tento r. 1738 Václavovi Vilímkovi za 700 zl. Od té doby vystřídalo se tu více majitelů. (*Dle prve uvedeného rukopisu p. J. Krause.)
Špitál.
Málo jest v Čechách městeček, ve kterýchž by měli tak dobře zařízené a nadané špitály, jako v Častolovicích.
Špitál častolovský pochází již z dávných dob a stával druhdy na místě nynějšího hostince „panského domu“.
Původce špitálu je nepovědom, ale nejspíše byli to bohatí a mocní páni z Kunštátu, kteří nad chudými se slitovavše, špitál pro ně založili.
Nynější špitál vystavěl r. 1620 Ota z Oprštorfu, jak tomu nasvědčuje stará častolovská kniha gruntovní, kde psáno při usedlosti Pavla Čižiny: „Na tomto místě J. M. Pan pan špitál vystavil a roli všechnu i s paloukem Janovi Kovářovi prodati ráčil, jakž zápis na ni Jana Kováře ukazuje.“
Ze zápisu tohoto patrno, že pán z Oprštorfu vystavěl špitál nový (i s kaplí), který až podnes stojí. Svojí poslední vůlí ze dne 13. m. ledna 1647 pan Ota z Oprštorfu trvání špitálu zdejšího vložením poslední vůle do desk zemských pojistil. Ale poněvadž od toho času až do r. 1784 nestávalo žádné psané instrukce, jak a mnoho-li dávek špitálníkům vypláceti se má, tož tehdejší majitel Častolovic, uroz. pan Filip hrabě ze Šternberka zvláštní nadační listinu sepsati a v desky zemské vložiti kázal, čímž trvání špitálu na vždy pojištěno. Originalní listina uložena v archivu obecním (bohužel, jen jediná to listina, kteráž v archivu obecním uložena jest) sepsána jest v jazyku německém a zní v českém překladu takto:
„Já nížepodepsaný doznávám tímto pro sebe, své dědice i všechny nástupce dědictví svého vůbec, že vzhledem k nejvyššímu nařízení ohledně oněch nadací, ku kterýmž až posud žádné listiny nadační sepsány nejsou, ihned náležité listiny nadační poříditi se mají, na mém v královéhradeckém kraji ležícím panství Častolovicích, špitál pro tamní chudé poddané, totiž pro 12 mužských osob, 1 kuchařku a 2 chlapce zpěváky (mendíky) od dřívějšího majitele panství, urozeného pána Oty svob. pána z Oprštorfu, dle od téhož r. 1647 dne 13. ledna pořízeného a v královských zemských deskách vtělesněného testamentu, pak dle podílných listin ze dne 16. října 1682 mezi svob. pány bratřími z Operštorfu, dále dle r. 1695 ze dne 8. února pořízené smlouvy kupující i prodávající mezi panem hrabětem Adolfem Vratislavem ze Šternberka a panem Tomášem hrab. Černínem z Chudenic, konečně také dle výkazu hospodářských účtů panství častolovského stále vedeného tohoto dědičného odkazu, jest založen a k vydržování těchto 15 osob, z důchodů a užitků panství častolovského vyplývajících proti závazku: že tito špitálníci každodenně ráno, v poledne i odpoledne litanie k sladkému jménu Ježíš nebo ke Všem Svatým, nebo také loretánské litanie a růžence vždy při zpěvu dvou chlapců zpěváků modliti se mají, těmito dávkami nadán, a sice: každé jednotlivé osobě deputat čeledína ze dvora, kterýž nyní takto vyměřen:
Mouky na chleb celoročně po 10 měř. 2 věrt. 1 mázl., hrachovin 1 měř. 1 věrt. 2 3/4 mázl., žita a krup 1 měř. 2 věrt., másla 1 1/2 lib., soli 24 žejdlíků, peněz na maso 1 zl. 44 kr.
Poslední den masopustní, velikonoční, svatodušní, pak o posvícení a o vánocích vydá se vždy každé osobě: peněz na maso po 1 kr., pšeničné mouky 7/8 mázl., másla pro všech 15 osob 1 lib., soli podobně 1 žejdlík; dále o štědrém večeru pro všech 15 osob kapra 13 1/2 lib., pak na zelený čtvrtek vystrojí se v panském zámku pro všech 15 osob společný oběd, k němuž je určeno: kapr 18 lib., pšeničné mouky 2 mázl., ječné mouky 1 věrt., 3 mázl., žitné mouky 1 mázl., másla 2 3/4 lib., soli 1 žejdlík, mléka 6 pint za 6 kr., koření za 7 1/2 kr. piva každému jednotlivému 1/2 pinty.
Tohoto dne dostane každý špitálník úplný oblek, totiž každý muž kabát a kalhoty z červeného sukna se žlutými výložkami a jeden pár červených punčoch; kuchařka také oblek takový a mimo to ještě dlouhou sukni a 1 pár punčoch; pak těm 13 osobám dospělým vydá se každé po 3 zlatých (*v starých penězích) čistých peněz (na obuv). (Chlapci berou svoji pohledávku od školního učitele.)
Mimo to k topení a vaření dostanou celoročně: měkkého dříví 20 sáhů, štěpinového dříví 1 sáh. Dále od každé várky čerstvého piva pro všechny špitálníky 1 sud; pak každá 3 léta nové, lehké, plátnem pošité přikrývky na postel 13 kusů; slamníků také 13 kusů.
Poněvadž tedy všechno zde uvedené těm z panství častolovského v zmíněný špitál přijatým osobám starým a chudým častolovským poddaným vždy z důchodů a vyplývajících užitků z panství (presentaci osob si vrchnosť vyhražuje) testamentem urozeného pána z Oprštorfu založené, řádně se vydává, ale všemi následujícími podílnými i kupujícími listinami prve uvedenými jakožto dědičný dar pro všechny špitálníky blíže určeno aniž řádně posud pojištěno není:
tož zavazuji se a slibuji já za sebe, své dědice i nástupce dědictví svého vůbec, že několikráte uvedené nadání dle vůle zemřelého zakladatele urozeného pána Oty svob. pána z Oprštorfu, jak to až posud vedené účty hospodářské panství častolovského vykazují, na věčné časy prováděti a vyplňovati se bude; k pevnému potvrzení se toto vše ve zvláštní hypotece na panství častolovském i s příslušenstvím pojistí.
Na důkaz toho a k větší platnosti všeho zde uvedeného dal jsem k tomuto ve třech stejně znějících exemplárech sepsanému nadání tento rozvrh a nadání toto bez mého dalšího vědomí, mé vůle a přítomnosti při veleslavném českém zemském právu tam, kde patří, vtěleno a zaznamenáno býti může a má, čemuž na důkaz můj vlastnoruční podpis a otisk rodinné hraběcí pečetě, jakož i dvou podepsaných a snažně vyžádaných za nic dalšího neručících pánů svědků (tit.) jednostranné, právoplatné podpisy )a pečeti).
Tak stalo se ve Vídni dne 8. m. února 1784.
Fr. Filip hrabě ze Šternberka.
Karel hrabě z Clary a Aldringen, jakožto dožádaný svědek.
Jan Marce z Gruntu, jakožto dožádaný svědek.
+ Pečeti těchto tří pánů.
Dále následuje poznámka:
Od veleslavného cís. král. zemského gubernia pro království české se tato listina nadační (v plném znění) přijímá a potvrzuje.
V Praze dne 19. července r. 1784.
Gubern. pečeť.
Prokop hrabě Lažanský,
Jan šlechtic z Mayern.
Konečně následuje poznámka, že celá tato listina nadační doslovně v desky zemské pod lit. E. 7. dne 28. července 1784 (ve středu na památku sv. Viktora papeže) vtělena a vyznamenána byla.
Uprázdněná místa obsazuje společně se správou duchovní zástupce vrchnosti (ředitel panství), o čemž se vždy podá zpráva vrchnosti. Až do r. 1791 byl ke špitální či loretanské kapli sv. Václava ustanovován zvláštní kaplan; byloť tudíž špitálníkům lze ve smyslu poslední vůle zakladatelovy se zachovávati; ale jakmile ztratil špitál svého kaplana, byli špitálníci nuceni na zádušní služby Boží ve farním chrámu Páně konané docházeti a kaple slouží do té doby k shromažďování špitálníkův ku konání společných modliteb.
Mimo tento ústav stává v Častolovicích ještě jiný ústav pro chudé, jehož správu vede místní starosta.
Sochy v Častolovicích.
1. U mostu přes Bahnici (od zámku na levo) stojí kříž bez nápisu, kterýž r. 1839 kázal postaviti hrabě Leopold ze Šternberka.
2. Na pravé straně téhož mostu na straně druhé je socha sv. Jana Nepom. s těmito nápisy: In justitia tua confidens aeterne non erubescam. (V spravedlnosť Tvoji doufaje, na věky nebudu zahanben.) Renovatum est anno 1821. (Obnovena jest r. 1821.) Hwezda Sternberska tvau swatost zde wigewila bi siroba častolowska sebou se wzdicku hagila. Pod twug plasst se utikame wssickni obiwatele, Tebe patrona wziwame gakožto vraucni ctitele L. P. 1721 dne 15. Juni.
3. Socha Panny Marie postavena na rozcestí proti špitálu opatřena je těmito nápisy:
Estent profesto cultu Regina polorum quae tibi praesentes debita votauerunt. (Ať zůstanou chráněni tvoji ctitelové, královno světa, kteří přítomni jsouce povinné sliby učinili.)
Quot quot devoti tibi sunt pia virgo clientes hos veluti genitos protege matris ope. (Kdykoliv oddani jsou Tobě, blahoslavenná Panno, ochraňuj svěřence tyto, jako dítky pomocí mateřskou.)
Socha tato pochází z minulého století (1744, nákladem vrchnosti) a správa její patří obci. Povídá se, že bude přenesena na náměstí a důkladně opravena, čímž by obec získala na okrase a socha na náměstí byla by lépe chráněna, nežli na rozcestí, kde pro časté ježdění povozů mnoho trpí.
4. Kříž dřevěný při schodech kostelních postaven jest nákladem Frant. hraběte ze Šternberka.
5 Obrázek v parku na památku sv. missie z r. 1877.
Někdejší panství častolovské
složeno bylo z těchto statků:
1 Z Častolovic, ku kterémuž patřily: městečko Častolovice, vesnice: Synkov, Libel, Řibiny, Paseky (jindy Veselá), Volešnice a Horka.
2. Z Týniště, k němuž patřily městečko Týniště, Lípa, Dlouhá louka, Velké Petrovice, Malé Petrovice, Bědovice, Rašovice a Čestice. Ves Michovice zanikla a Žďár připadl k Borohrádku.
3. Z Ledské, skládající se z Velké Ledské a z Malé Ledské tvořící společnou jednu obec polit. i katastr.
4. Z Lična, k němuž patřila pouze ves Lično.
5. Z Úřenovic, k nimž patřila ves Úřenovice.
6. Z Radostovic, k nimž patřila ves Radostovice.
7. Z Ježkovic, ku kterým patřily později vystavené vsi Vyhnánice a Panská ves.
8. Z Vojenic, (ves sama)
9. Z Voděrad, (ves sama)
10 Z Bědovic (ves sama)
11. Z Koldína, ku kterémuž patřily vsi Koldín, Hradiště a Turov.
Z těchto statků tvořily druhdy zvláštní statky:
Ledská, která v 16. století patřila vladykám Absolonům z Ledské. R. 1603 koupili ji páni z Oprštorfů a spojili s Častolovicemi.
Lično, které r. 1675 přivtěleno bylo k Častolovicům.
Úřenovice patřily v 17. století Talackům z Ještětic, od nichž je roku 1666 koupil Jan V. z Oprštorfů a spojil je s Častolovicemi.
Radostovice příslušely r. 1557 k Týništi, jsouce v století 15. zvláštním statkem. R. 1607 byly Radostovice spojeny se statkem úřenovickým, s kterýmž připadly k Čatolovicům,
Koldín připadl k Častolovicům r. 1637. (*Spisovatel tohoto dílka dokončuje obsáhlé dílo „Okres Kostelecký nad Orlicí, v kterémž o všech těchto i všech jiných místech v okresu mnohem obšírněji psáno bude. Zde bylo se mi obmeziti pouze na Častolovice, kteréž popisuji pouze co městečko, nikoliv co panství celé.)
K Častolovicům patří nyní tyto dvory:
- Dvůr Polná blíže Častolovic;
- Dvůr Libel ve vsi Libli;
- Dvůr Ledská ve vsi Ledské;
- Dvůr Lično ve vsi Ličně;
- Dvůr Úřenovice ve vsi Úřenovicích;
- Dvůr Rašovice ve vsi Rašovicích;
- Dvůr Týniště v městečku Týništi;
- Dvůr Bědovice blíže vesnice Bědovic;
- Dvůr Koldín (Starý a Nový) blíže vesnice Koldína.
Dvory v Ledské, Ličně, Úřenovicích, Rašovicích a v st. Koldíně stávají již od časův nepamětných a původu jejich nelze se dopátrati.
Dvůr v Libli sestavil Fr. z Oprštorfu r. 1601 z velkého sedlského statku zemřelého Pecky Čahánka, pak z polností příslušných druhdy k mlýnům libelskému a podlišťskému.
Dvůr v Týništi stával již sice ode dávna, ale byl bezpochyby velmi malý, poněvadž k němu přidělena byla r. 1621 usedlosť Václava Reichela z Michovic a r. 1671 z této vesnice přikoupeno k němu ještě 12 čísel. Václav Reichel dostal výměnou dvůr Radostovice a 100 kop doplatkem.
Dvůr v Bědovicích stává již také od dávných časů; ale během roků 1580-1666 přikoupeno k němu ještě deset usedlostí.
Dvůr v Novém Koldíně povstal teprve r. 1675 na místě tak zvané „obory“.
Druhdy byly dvory také ve Voděradech, Vojenicích, Ježkovicích, Radostovicích, Volešnici a dvorec v Častolovicích, o kterémžto posledním bylo zmíněno nahoře.
U Častolovic bývala ves Doubravice a dvůr Výrovice. Tento patřil až do r. 1409 k faře kostelecké.
K Častolovicům přifařena místa
mimo Častolovice jsou tato:
1. Čestice, ves půl hod. od farní osady má 544 ob. katol. a 2 protest. v 71 domech.
Jest zde škola jednotřídní. Nedávno zřízen v Česticích sbor dobrovolných hasičův.
Zdejší sochu sv. Jana Nep. postavili r. 1836 nákladem vlastním manželé Františka a Josef Zeman.
2. Ledská, ves půl hod. od Častolovic čítá 379 obyv. kat. a 3 prot. v 61 domech.
Ledská dělí se na Velkou a Malou Ledskou. Jak prve zmíněno, byla Ledská druhdy zvláštním statkem. Na někdejší tvrzi seděl okolo r. 1581 Albrecht Absolon z Ledské. Roku 1603 od Mikuláše Absolona z L. koupil statek tento Fr. st. z Oprštorfu a spojil jej s Častolovicemi.
Zdejší kamenný kříž s obrazem Ukřižovaného a dvěma sochami pochází z r. 1834.
3. Libel, ves půl hod. od Častolovic čítá 284 obyv. v 36 domech. Jest zde škola jednotřídní.
V Libli je kříž kamenný a socha sv. Jana Nep. postavena nákladem Vojtěcha Mikysy.
4. Hříbany (Řibany, Řibín), ves čtvrt hod. vzdálený má 136 obyv. ve 24 domech.
Mezi Hříbany a Malou Ledskou stojí v poli kaple sv. Jana Nep.
5. Paseky (Paseka, druhdy Veselá), ves čtvrt hod. s 95 obyv. kat. v 15 domech. Ves tato prostírá se na vrchu zvaném „Strýc“.
6. Synkov, ves půl hod. čítá 284 obyv. v 46 domech. Synkov slušel r. 1497 k panství Potenšteinskému.
Jest zde kamenný kříž.
7. Olešnice (Volešnice), ves 3/4 hod. čítá 596 obyv. v 97 domech. Jest zde mlýn, jednotřídní škola a socha sv. Jana Nep. Také je tu sbor dobrovolných hasičův.
OD KLADSKÝCH HRANIC 