(na přehled základních informací o běžkařských trasách)
Deštenský okruh patří společně s Jiráskovou hřebenovkou (se kterou vede asi 8 kilometrů souběžně) k nejoblíbenějším orlickohorským lyžařským trasám.
Díky skibusům z Deštného na Šerlich lze okruh rozdělit na dvě části, které potěší i toho, kdo nechce moc stoupat. Pro méně zkušené lyžaře je ideální trasa ze Šerlichu na Velkou Deštnou a zpět a pak dále přes Bukačku, Polomské sedlo, Černý kříž a Kamenný vrch do Deštného (celkem 17 km) – na této trase je jen několik kratších stoupání a sjezdy jsou o něco mírnější než na zbytku trasy.
Ale teď už do stopy!
Okruh je obousměrný, my si jej popíšeme proti směru hodinových ručiček.
I. Stoupání z Deštného k Altánu nad Matoušem
Trasa začíná proti penzionu Kozí chlívek v těsném sousedství největší deštenské křižovatky (zhruba 0,5 km od centrální křižovatky a stejně daleko od zastávek „Národní dům“ a „Sjezdovka“) odkud stoupá po loukách k horní stanici jednoho z lyžařských vleků (1 km) a dále lesní cestou k altánu nad Matoušem (1,5 km)
II. Odbočka ke kostelu sv. Matouše (tam a zpět + 1,3 km)
U altánu se vyplatí upravovaný běžkařský okruh na okamžik opustit a sjet si okolo kamenné výklenkové kapličky k malebnému kostelu sv. Matouše (více o kostelu)
III. Přes Luisino Údolí vzhůru na hřebeny
Jinak ale pokračujeme od altánu (1,5 km) širokou vrstevnicovou cestou k pěknému, zdobenému kamennému kříži v Hutích (1,8 km). Před ním odbočíme vlevo: čeká nás náročný výšlap na o 120 výškových metrů výše položený Studený vrch (2,6 km) s vysílačem a horní stanicí lanovky a vleku. Odměnou nám budou výhledy na Rychnovsko, směrem opačným pak k Deštnému a za dobré viditelnosti i na Krkonoše.
Na následujících stovkách metrů si můžeme na chvilku odpočinout. Trasa pokračuje téměř po vrstevnici lesem. Na jeho konci (3,5 km) překříží silnici a po okraji louky obchází chalupy vysoko položené horské osady Luisino Údolí. U hájovny (4 km) opět vstupuje do lesů, stoupání nás dovede k rozcestí Pod Marušou (4,5 km). Po dalším kilometre mírnějšího stoupání si odpočineme při krátkém, mírném sjezdu k lovecké chatě (6,2 km), v jejímž sousedství protéká ještě mladičká říčka Zdobnice. Další táhlý, příkřejší výstup (v jehož půli překonáme výškovou hranici tisíce metrů) nás přivede na rozcestí Pod Jelenkou (6,9 km), kde se napojíme na hřebenovou trasu. Širokou cestou mladým lesem pokračujeme po vrstevnici k ostré levotočivé zatáčce (7,4 km) za kterou začíná v přímém směru vedený úsek stoupání na Velkou Deštnou (dáme tedy pozor na rychle vjíždějící sjíždějící lyžaře a ještě větší pozor dáme, sjíždíme-li v opačném směru. Po zdolání stoupání jsme již téměř na nejvyšším bodu naší trasy i celých Orlických hor.
IV. Po Orlickohorských „tisícovkách“
Na rozcestí na Velké Deštné (8,1 km) si můžeme v hlavní sezóně zakoupit ve srubu základní občerstvení (teplé a studené nápoje, sušenky). Na samotný vrchol Velké Deštné (1115 m n.m.) je to od srubu zhruba 200 metrů. Stojí na něm rozhledna, v zimním období je však z bezpečnostních důvodů uzavřena vrcholová plošina, musíme se tak spokojit s výhledy v mezerách opláštění v předposledním poschodí. Hezké výhledy „bez mříží“ ale můžeme spatřit, i když se od rozhledny vydáme ještě pár desítek metrů po zelené značce. Před námi se otevřou pohledy do kraje, na lesnaté údolí Zdobnice či další, jihovýchodněji položené orlickohorské vrcholy.
Po návratu ke srubu pokračujeme po jedné ze dvou možných zimních cest v putování po Orlickohorských „tisícovkách“ (až ke Kamenného vrchu se budeme převážně pohybovat v nadmořské výšce lehce přes 1000 metrů) okolo Malé Deštné (10 km) se dostaneme na takzvaný „Pruský roh“ (10,5 km) a lehkými serpentinami sjíždíme k hájovně v Šerlišském sedle (11,5 km). U hájovny dáme pozor při přecházení silnice (komu došly síly, ten nalezne zastávku Skibusu 100 metrů po silnici směr Záhoří). Mezi roztroušenými chalupami osady Šerlich vystoupáme ke známé Masarykově chatě (11,9 km).
Z rozcestí u chaty pokračujeme vrstevnicovou cestou kolem hlavního vchodu a po okraji louky do lesa (tedy jinou trasou než v létě po Jiráskově horské cestě), ušetříme si tak stoupání na samotný vrchol Šerlichu. Zejména v druhé polovině zimy je v tomto lesním úseku nutno počítat se spadanými větvičkami či kusy ledu ze stromů. Po spojení s Jiráskovou cestou vstupujeme na území národní přírodní rezervace Bukačka. Lesem plným starých pokroucených buků staneme po chvíli u podmáčené louky v srdci rezervace (13,5 km). Za ní začíná jedno z posledních stoupání – mírné sice, u klasikářů ale dovede prověřit, zda si zvolili správnou mázu. Krátkým, mírným sjezdem se ocitáme v Polomském sedle (15,2 km), na rozcestí, které nás láká k tomu, abychom si trasu trošičku prodloužili.
IV.B Odbočka k rozhledně na Vrchmezí (tam a zpět +3km)
Odbočka zláká zejména ty, kdo vyhledávají daleké výhledy. Ty si je ale třeba zasloužit: prudkým výstupem na Polomský kopec. Na něm se z okraje paseky přímo u rozcestí otevírají výhledy k Olešnici, Náchodsku a na Krkonoše. Dál už je cesta mnohem pohodlnější. Dovede nás k pohodlném altánu na Vrchmezí. Samotný vrchol Vrchmezí (1084 m n.m.) – nejsevernější orlickohorské tisícovky – s vrcholovým pylonem upomínající na jména význačných osobností, které v minulosti kopec navštívili – se nachází pár desítek metrů od altánu (na lyžích je přístup trochu složitější). Více nás ale bude zajímat, že se na polské straně Vrchmezí od loňského roku nachází nová dřevěná rozhledna (více o ní zde). Přístup k ní není moc dobře vyznačen: od altánu pokračujeme po červené (směr Olešnice) až k místu, kde tato uhýbá doleva na prudce klesající pěšinu. Doprava na témže místě naopak odbočuje pěšina k rozhledně. Na lyžích může být snazší pokračovat po „hlavní“ cestě k místu, kde křižuje hraniční průsek, hned za ním odbočuje nová široká cesta obloukem stoupající k rozhledně.
Zpět do Polomského sedla se vrátíme stejnou cestou – s opatrností při sjezdu z Polomského kopce, mějme na paměti že sjezd končí přímo v křižovatce.
V. Táhlým sjezdem na začátek
Těsně za Polomským sedlem protéká pod naší cestou drobounký potůček – toť řeka Bělá. Hned za první zatáčkou se nachází další rozcestí, zvané „Údolí Bělé“ (15,2 km). Jedna z udržovaných cest klesá k Šerlišskému mlýnu, my se ale dáme doprava: kraťoučkým stoupáním se dostaneme na rozcestí pod Sedloňovským vrchem. (15,6 km). Odtud nás až do cíle v Deštném dovede „bunkrovka“, široká cesta s mírnějšími sklony, zbudovaná ve 30. letech pro dovoz materiálu na stavbu pohraničního opevnění. Lehké betonové pevnůstky: „řopíky“, se na následujících několika kilometrech stanou mlčenlivými svědky naší cesty. Projíždíme přírodní rezervací Sedloňovský vrch. Na občasných pasekách se otevírají výhledy daleko do vnitrozemí, k Sedloňovu, na vodní nádrž Rozkoš, či Zvičinu. Za krátko přijedeme na rozcestí u Sedloňovského černého kříže (16,7 km). Samotný dřevěný kříž, v jehož sousedství je na stromě zavěšen obrázek svaté Anny, z rozcestí nevidíme, i když se nachází jen asi 50 metrů odtud. Odbočit k němu musíme po modré turistické značce (směr Šerlišský mlýn)
Leč pokračujme bunkrovkou, opět s občasnými výhledy, na naší dnešní poslední „tisícovku“ Kamenný vrch (1037 m n.m.) (17,3 km). Dál už to bude ale jenom z kopce. Pozor si ale dáme v dvojici protisměrných zatáček (18 km) – povrch tu bývá často zledovatělý a pod spodní zatáčkou je prudký sráz.
V další zatáčce (19,3 km) můžeme z upravovaného okruhu nakrátko odbočit po zelené turistické značce k 100 metrů vzdálené Vyhlídce nad Národním domem: altánu na horské loučce s výhledem k Studenému vrchu, Matouši či Špičáku.
Od altánu se ale raději vrátíme zpátky na upravovaný běžkařský okruh (zejména sjezd po modré k Zákoutí by mohl skončit nepěkným úrazem), který nás klesajícími serpentinami lesem a posléze mezi loukami dovede k vodárně (21,5 km). Při dostatku sněhu pak udržovaná stopa pokračuje po louce až do centra Deštného (22 km)
OD KLADSKÝCH HRANIC 